Lidská spravedlnost je slepá

Spravedlnost bývá zobrazována jako slepá dáma, jako bytost s šátkem na očích a váhami a mečem v rukách. Toto zobrazení vyjadřuje ideál, v němž se měří všem stejně. Spravedlnost se tu nedívá napravo, nalevo, neohlíží se na žádnou stranu, na to, kdo je souzen. Žalobce i obhájce přidávají na misky vah a výsledek soudu je zřejmý všem okolo rychle a hned.

Ideál spravedlnosti měří všem dobře, neohlíží se na mocné, neprotěžuje žádnou stranu sporu. To je jeden výklad antického symbolu. Ten druhý výklad poukazuje na to, že lidská spravedlnost je vždy slepá. Je tedy z podstaty samé - nedokonalá. Nejen, že se neohlíží do stran, ale také ani nikdy nevidí do hloubky. Nerozumí sporu a ba co víc, nemá slitování, protože taková je už spravedlnost. Lidská spravedlnost nemůže dohlédnout, neumí pochopit, být milostivá a v dobrém slitovná. Třeba naměří trest násilníku nebo zloději, ale nemůže se pídit po tom, co vše daného viníka vedlo.

Polehčující okolnosti rozhodně nemohou být bezbřehé. Spravedlnost se nemůže pronikavě ptát na historii, dětství, hloubku provinění okolí hříšníka. Spravedlnost nevidí ani do budoucna, zda trest přinese usmíření. Lidská spravedlnost je slepá a často i bezzubá. Nedokáže potrestat, nedokáže omilostnit v duchu pravdy a lásky. Jen Boží spravedlnost je taková. Jen Boží spravedlnost se totiž dotýká věčnosti, a nejen toho času a země. Jen Boží spravedlnost, vidění a soud našeho nebeského Otce může v sobě nést dokonalost.

V proroku Amose 7, 7-15 čteme o jeho vidění olovnice v Božích rukách. Olovnice ukázala křivost obraných hradeb izraelského království i křivost charakterů krále, jeho dvora, kněží a celé politiky země.

To vidění mělo vskutku, řekli bychom dnes, politický podtext. Amos žil sice v Judském království, ale vyjadřoval k Severnímu Izraeli a kultu v Bet-elu. Nepohodlný prorok je proto okřiknut královským úředníkem Amsajášem, aby se Ámos vrátil domů a nepletl se do cizích věcí. Béte-el je svatyně králova, královský dům. "My si tu vystačíme sami, naše obřady, magie i síla našich bojovníků nás ochrání před všemi nepřáteli!!" Tak bychom mohli shrnout postoj královského úředníka.

Z dějin však víme, že Amsajáš se hluboce mýlil. Boží spravedlnost, soud se projevil podle proroka Amose... Vychýlenost obrany Izraelského království způsobila i jeho pád. Za osm století později Jan Křtitel, podobně jako kdysi Amos, s velkou odvahou se postavil proti vladaři Herodovi. Tentokrát však spravedlnost ne ta Boží, ale lidská slepota hříchu a dvorských pletich způsobila, že Jan Křtitel byl sťat. Co na to Bůh? Je slepý, je bezmocný?

My lidé často obviňujme Boží soud z nedokonalostí. Vidíme jej jako slabý a nepřipouštíme si svou vlastní slabost. To lidská spravedlnost je slepá, ale Bůh vidí i do nejtemnějších koutů naší duše. Vidí náš život i život našich předků ve všech souvislostech. Vidí, kdo se provinil na nás, a kdy jsme se provinili my. Bůh měří to, co je zjevné i to, co ukrýváme. Jeho soud se však nemusí dotýkat tohoto světa a času, ale jednou zcela nutně přijde. Ideál spravedlnosti není naivní představa, sen o krásné dámě. Boží spravedlnost je vyjádření smyslu života, přesně vyměřená zábrana proti chaosu a rozkladu, jež vše rozleptává. Mnozí lidé se Boží spravedlnosti sice vysmívají a nevěří v ni. Všichni ale ve své podstatě po ní toužíme. Kde se ta touha v nás vzala...? Je otiskem Božího obrazu v každé lidské bytosti. Je nadějí i obavou nás všech.

V listě Efezským čteme: Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny (a dcery) a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším. V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

To je zvěst evangelia. Křivost našeho obranného zdiva vůči zlu i křivost našich charakterů - to vše je v Kristu vyrovnáno. To je zvěst, která nás stále udivuje. Jistě jsou tací, kteří si příliš nepřipouští svá selhání. Lidská spravedlnost je slepá, a tak se mnozí provinilci dívají druhým lidem do očí i bez zaváhání. Ovšem co bude, až staneme před Božím soudem, čím se prokážeme před věčností. Lidé kolem nás nejsou dokonalí a my také nejsme dokonalí, ale Bůh v pravdě a lásce dokonalý je.

Víra nám dává pochopit velikost Boží milosti, která pro nás platí a je nám předložena ve svědectví evangelia. Je před nás předestřena Večeře Páně a tou můžeme prožít vědomí očištění a milosti.

Díky Boží moudrosti a prozíravosti, jsme zahrnuti také i my do rodiny Kristových sourozenců, tedy těch, co ve víře přijímají, že jsou součástí těla a krve Ježíše Krista. Tato jednota nás i dnes pozvedá a dává spatřit vědomí daru - Boží spravedlnosti, která má svůj přesah z milosti do věčnosti. Amen

První čtení: Ámos 7, 7-15; Druhé čtení: Efezským 1, 3-14; Evangelium: Marek 6, 14-29