Lidské postoje k životu jsou velmi pestré

Verše z proroka Izajáše, že se máme učit dobro a hledat právo a také Ježíšova slova před jeho zatčením "O posledním soudu" jsme slyšeli a četli jistě už mnohokrát. A podle všeho se napříč církevními společenstvími shodneme, že se nám tyto texty neposlouchají zcela snadno.

Dokonce možná i míváme tendenci, pro notorickou známost této části Bible, buď tak trochu při jejich poslechu vypnout, anebo naopak znovu jakoby automaticky nasát do sebe pocit jisté nedostatečnosti a provinění.

Proto si nyní proti tomu dovolím připomenout poněkud odlišný text, jistě také velmi známý, ale v této souvislosti naprosto odlišný. Jde o text lidové písně: "Beskyde, Beskyde," kde chudý bača má sice špinavě černou košili, ale plán, že mu ji vypere jeho galánka, a navíc ještě u něj platí, že i když se všichni starajů o jeho chudobu, tak on sa nestará - chvála Pánu Bohu.

Lidské postoje k životu mohou a jistě také i jsou velmi pestré. Co člověk to takřka originál. Každý má jiné možnosti, jak pomáhat sobě, či druhým. Máme odlišnou startovní pozici na začátku života a vše se postupně mění v prostoru a čase, který prožíváme každý trochu jinak.

Náš Pastýř, náš společný Pastýř, jak jsme poznali, se však vskutku zajímá o každou ovečku. Jak věříme, On se stará o každou jednotlivou ovečku zvlášť. Pečuje o ni sám a také tím, že jí také, jako pravý Král králů, posílá na pomoc své služebníky. Tedy ty, kteří slyší jeho volání, rozumí mu a dokonce i bez nároku na odměnu konají.

Ti pak podle Ježíšových slov patří při posledním soudu mezi překvapené, protože jejich snaha pomáhat druhým i celý jejich postoj k životu byl naprosto nezištný, byli podřízeni službě a ne svému vlastnímu egu.

Když čteme Ježíšova slova obrazu posledního soudu dál, víme, že překvapeni jednou budou také i ti, kteří se ocitnou na druhé straně Božího hodnocení. Tedy ti, kteří za života neviděli, neslyšeli, nepomohli, nepřišli, tam kam měli a mohli.

Překvapení je tedy tím, co do posledního soudu patří. Nikdo z nás, nemá tak docela to své místo jisté. Jsme těmi, kdo jednou budou stát před Bohem zcela obnažení.

Naše hodnocení druhých, to zda oni patří mezi ovce, nebo kozly, jak je čisté jejich nitro nebo košile, takové naše přeměřování může se ukázat jako naprosto bezpředmětné.

Rozdíly, které vnímáme mezi sebou v čase našich životů, nemusejí vůbec korespondovat s překvapením, které nás všechny teprve ještě čeká.

Ježíš jako náš dobrý Pastýř a Král nás chce na tuto skutečnost života u Boha připravit. Ani ne tak tím, že by nás chtěl strašit, vyvolat pocit viny a toho, že v našem učení dobra a hledání práva jen a jen zaostáváme.

Jistěže nikdy nemůžeme říci, že: všechny hladové jsme nasytili, všem žíznivým dali pít, ujali se dostatečně všech příchozích a oblékli je. Všichni jsme ve velké nejistotě, nutném překvapení a stojíme tak i před vírou, zda Krista opravdu potřebujeme.

Naše nedostatečnost díky Kristu nemusí být nutně jako perpetum mobile, co roztáčí zdroj nedobré energie do nekonečna. To, že nejsme dokonalí, nás stále směřuje, abychom o dokonalost usilovali a zároveň živě toužili po Kristu. On je kamenem uhelným, na kterém smíme stavět svůj život i přes mnohá překvapení a naši lidskou slabost.

Máme se stále ještě co učit v dobru a hledání práva. Na církvích by jistě mělo být vidět, že i přes rozdíly, které mezi námi jsou, dokážeme přibrzdit kola své sebestřednosti a být inspirací pro společnost, která zápolí s přehlížením, nerovností a rozdíly, které mezi sebou my lidé vykopáváme.

"Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide?!" Kdo jde po této zemi? Prozatím jsme to my, sestry a bratři, komu je dáno jít tímto životem s různě černým svědomím a také jsme to stále my, kdo se má co učit a co hledat.

Učíme se od Krista, hledáme jej v sobě tak, aby byla překonána propast mezi námi a našim Otcem a zároveň i mezi námi a ostatními sestrami a bratřími. Amen

Iz 1,12-18 Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří? Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát. Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet. Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve. Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo. Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy.

Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.

Evangelium: Mt 25,31-40 - O posledním soudu

Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici.Tehdy řekne král těm po pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.' Tu mu ti spravedliví odpovědí: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?' Král odpoví a řekne jim: 'Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.'