Mít porozumění jeden pro druhého, radovat se i plakat

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!  Zní nám v listě apoštola Pavla do Filip. Takové výzvy nám mohou být poněkud "otravné" tím, jak se stále opakují. Navíc, když některé české překlady Písma uvádí na konci Pavlovy věty vykřičník, může nám vše vyznívat jako příkaz, jehož splnění nemůže být vždy přirozené a snadné. Copak je možné dívat se vždy v radosti kolem sebe? Copak lze se radovat na něčí rozkaz? A zvláště nyní, když spolu s celou společností prožíváme dobu, která je tak neradostná, plná napětí, nejistot. Pro nouzový stav se cítíme jako ve vězení, obtížně se hledá trvalá radost.

Pavel ovšem nepsal o bezstarostné veselosti, psal o základním nastavení víry. Byl v čase psaní svého dopisu ve vězení, hrozil mu trest nejvyšší, a přesto vnímal Boží lásku, kterou prožíval jako to, co přesahuje mříže jeho kobky i život sám. Radost nevnímal jen jako nastavení křesťana, jakýsi bezmyšlenkový program, ale jako ovoce Ducha svatého. Tento plod víry smí v člověku přirozeně růst - všemu tíživému navzdory. Pavel rozhodně nebyl necitlivý a povznesený vůči běžným starostem druhých lidí, proto také v jiném listě (Římanům 12,15) píše nejen: "Radujte se s radujícími," ale také i: "plačte s plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého."

Mít porozumění jeden pro druhého, radovat se i plakat, tomu všemu nás učí sám Kristus a k tomu všemu jsme i směřováni v duchovní rodině, kterou nazýváme církev. Zásadní ovšem je, zda naše nastavení na život ovlivňují jen bolestivé oči tohoto světa, anebo i Kristův Duch, co s radostí ukazuje na Boží dobrotivost.

Téma o radosti nás opakováním nemůže nudit, či dokonce obtěžovat. Je stále potřeba, zvláště v dnešních časech, radost hledat a nacházet. Radost víry není o přelétavých pocitech, je o ukotvenosti v naší odpovědi na Boží lásku.

Buďme plně prostoupeni radostí a porozuměním pro druhé i v této složité době. Buďme zároveň povzbuzením, které je bez odtažitých vykřičníků a deptajících otazníků života. Zkrátka a dobře, přeji Vám všem, ať Vám náš Pán i nadále žehná.

Děkujeme, Otče, smíme se k tobě obracet a s vděčností hledět na to, co je důležité a hlavní. Ve tvé lásce jsme zapsáni do knihy života, nic nás z tvé dobrotivé ruky nevyrve. Cesta údolím bolesti má svůj konec. Povolal jsi nás do života, v němž radost vítězí spolu s tvou láskou. Děkujeme a prosíme, ať tvůj pokoj stále střeží naše srdce i mysl a ovoce radosti v nás sílí i pro druhé. Amen

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. (Fp 4,4-5)