Mít rozum i pokoru

Mám letitého kamaráda, jako kluk vyrůstal v padesátých a šedesátých letech minulého století. V tomto novém tisíciletí, před svou vlastní šedesátkou se dočkal prvního syna a občas srovnává svou výchovu, a to jak byl vychováván on sám. Jeho otec jej vychovával v duchu stále ještě poválečné doby a říkával: "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti."

Můj kamarád tedy musel doma, na zahradě, na poli pracovat, plnit celou řadu povinností. Sebemenší prohřešek se tehdy řešil ihned fyzickým kontaktem, značnou silou a velmi přísnými tresty. Docela jiný svět než ten dnešní. Nedá se dost dobře srovnávat, co bylo tehdy a co je dnes, a už vůbec ne, co bylo lepší. Každá doba má totiž svá úskalí. Děti jsou vychovávány nejen rodiči, ale právě i dobou ve které rostou. A ani současnost rozhodně není pro dětský rozvoj a zdárný růst dobou, o níž bychom mohli říci, že je pro děti jednoduchá a snadná.

Mnohé se změnilo, kulisy světa a duch doby prošel proměnou. Nicméně to heslo otce mého kamaráda podle všeho zůstalo, i když mnohé jinak, ono stále platí: "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti." Aby člověk něčeho dosáhl a někam dorostl, musí ze sebe vydat sílu, jistou námahu a překonat mnohé překážky. Ježíš v evangeliu nám všem sděluje zdánlivě tvrdé heslo: "Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu." Mt 25,13 Vypadá to, že nás chce velmi rázně napomenout a vychovávat ve vědomí určitého "stresu" z toho, že nevíme, kdy podruhé přijde.

Informace, že Kristus znovu přijde, je pro křesťany velmi zásadní. První generace křesťanů, dokonce žila ve vědomí, že jeho příchod je už "takřka za rohem". Pak byli velmi zklamaní, že to tak dlouho trvá… A když některý bratr, nebo sestra během čekání zemřeli, bylo jim líto, že se ti zemřelí nedočkali Kristova příchodu. Ti, co zůstali měli pak v sobě nutně otázku, zda se zemřelí něčím neprovinili, když se Kristova příchodu nedožili, a především zda se toho dočkají oni sami.

Proto apoštol Pavel ve svém prvém listě Tesalonickým vysvětluje, jak jsme dnes slyšeli: "My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme." 1 Te 4,15

Slovo naděje nechce uspat, ale povznést k dalekosáhlému nadhledu a síle víry.

Také i současná doba, sestry a bratři, nás po svém různě formuje. I my jsme dětmi dané současnosti. Na jedné straně prožívá lidstvo čas blahobytu, a je nás tedy i na zemi čím dál tím více, a na straně druhé býváme my lidé různě ve spěchu, ve stresu, v tísni a protivenstvích. Je tolik válek, střetů a nepokoje ve světě.

Občas slýcháváme ve svém okolí otázku: "Kam se ten svět řítí?" a také jistě i slyšíme různé komentáře a projevy nespokojenosti i čirého zoufalství. My lidé máme v sobě přesvědčení, že musí být lépe a lépe – že lidstvo mají čekat zářné zítřky. Realita je ale jiná.

Prorok Amos v dnešním biblickém čtení velmi tvrdě a razantně vysvětloval, že den Hospodinův nebude příjemný. Svět, kde vládne pýcha, lakomství, závist, smilstvo, obžerství, hněv, lenost, lež a strach, podle proroka nemůže očekávat, že den Hospodinův bude samozřejmým světlem a radostí pro všechny.

Není to příjemné, sestry a bratři, ale také i do této doby, stejně jako do doby našich dědů, jejich dědů a jejich dědů a tak dál, stále vždy platilo a platí Kristovo slovo: "Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu." Mt 25,13

Nejde o to, že by Kristu po nás chtěl cosi nadlidsky silného, velký výkon bez jakéhokoli odpočinku. Ostatně všech deset družiček v Ježíšově podobenství, bylo přemoženo spánkem, zásadní rozdíl byl ale v tom, že jen některé měly dostatek oleje. Jen některé si nemyslely, že to čekání bude snadné a že ženich přijde, co nevidět. Mít dostatek oleje, znamená mít i rozum a zároveň mít POKORU.

My nevíme, kdy přijde konec. Věříme ale, že jsme povoláni, abychom dostatečně "svítili" tomu, koho očekáváme. A nemuseli "zmatečně a se zpožděním běhat k různým kupcům..." Ono totiž stále platí to známé: "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti". Náš nebeský Otec nás jemně i rázně vychovává. V životě pro každou dobu totiž vskutku platí, že nejde jen o lidské představy a sny, ale aby člověk byl připraven, až jeho Pán přijde, a dveře se otevřou.

Amen

První čtení z Písma: Ámos 5, 18-24

Běda těm, kdo touží po dni Hospodinově! K čemu vám bude den Hospodinův? Bude tmou, a ne světlem! Jako když se dá někdo na útěk před lvem a narazí na něho medvěd; nebo vejde do domu, opře se rukou o stěnu a uštkne ho had. Což není den Hospodinův tmou, a ne světlem, temnotou bez jasu? Nenávidím vaše svátky, zavrhl jsem je, ani vystát nemohu vaše slavnostní shromáždění. Když mi přinášíte zápalné oběti a své oběti přídavné, nemám v nich zalíbení, na pokojnou oběť z vašeho vykrmeného dobytka ani nepohlédnu. Pryč ode mne s halasem tvých písní, tvé brnkání na harfy už nechci slyšet. Ať se valí právo jako vody, spravedlnost jak proudící potok.

Amen

Druhé čtení z Písma: 1. Tesalonickým 4, 13-18

Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte.

Evangelium: Matouš 25, 1-13

Ježíš řekl svým učedníkům: "Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: »Ženich je tu, jděte mu naproti! « Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly pošetilé rozumným: »Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají! « Ale rozumné odpověděly: »Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si! « Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: »Pane, pane, otevři nám! « Ale on odpověděl: »Amen, pravím vám, neznám vás. « Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu."