Mnozí jsme stále v ohni malých i velkých výčitek

12.02.2023

Pokud jste znovu a pozorně dnes četli Ježíšovo kázání na hoře, docela jistě vám Ježíš může připadat jako ten pověstný "slon v porcelánu". Těsně před tímto dnešním úryvkem dnešního čtení, právě během Horského kázání jen o pár veršů dříve, říká: "Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona." (Mt 5,17-18) A pak se jakoby staví nad zákon. Doplňuje jej jakousi antitezí - Slyšeli jste... já však vám pravím. Vyznívá to, až jako by tu Ježíš bojoval s Božím zákonem.

Nicméně ono tehdy prý nebylo, až tak nezvyklé, aby rabín vysvětloval zákon, jak danému textu on rozumí, a hlavně ono zde nejde jen o jakési Ježíšovo nové učení, které vše rozbourává a říká: buď budete žít jako ti hodní a mravní, anebo propadnete peklu věčného ohně! Jak se může ve zkratce třeba i někomu zdát.

Ono tu opravdu nejde, sestry a bratři, jen o to křehké - dělej, chovej se tak a tak, jinak propadneš peklu! Podle všeho tu vážně nehrozí, jen jakýsi Ježíšův mravokárný prst. Vždyť když jdeme do důsledků, tak Ježíšovo slovo, že se nemáme na svého bratra nikdy hněvat, zní pěkně, ale copak to vždy jde nikoho nikdy nesoudit? A také - opravdu vždy jde se domluvit s každým naším protivníkem, dokud je čas?

Copak sám Ježíš neskončil na kříži, právě proto, že to vždy se nejde domluvit? Bohužel to tak v životě je. Člověk narazí někdy na takové, s nimiž se nelze domluvit takřka na ničem - tak to je. Čeká nás proto trest Boží? Protože nejsme vždy schopni přimět druhé ke smíření?

Anebo, jak to ten Ježíš myslel s tím, že si máme "vydloubnout oko, nebo useknout ruku"? Byl Ježíš jen takový idealista, co nevěděl, jak to opravdu mezi lidmi na světě chodí? Asi každé době by bylo otázkou, kolik dospělých lidí by mělo obě oči a ruce, kdyby se Ježíšova slova vzala doslova...

Co s tím? Co když jsme to ale spíše my, sestry a bratři, kdo působí jako slon v porcelánu, pokud si domýšlíme Ježíšova slova s podtextem Božího trestu? Opravdu nám Ježíš hrozí pekelným ohněm? Ježíš přece velmi dobře věděl, a prožil na kříži skutečnost, že peklo, peklo si děláme především my lidé tady na zemi - navzájem.

Ohnivé peklo, ohnivá Gehenna, o níž Ježíš hovoří, není spjata s věčnou bolestí a Božím trestem. Bylo to místo, kde se za městem tehdy pálily odpadky. Bylo to smetiště, kde se vše, co už je zbytečné, rozpadalo v prach. A tam na to ohnivé smetiště plné dusivého kouře, jak je Ježíšem spíše jen konstatováno, se samo přihrne mnohé z lidských skutků i smyšlení.

Mám za to, že Ježíš chce své posluchače probrat ze sebespojenosti a ve svém kázání chce každého navést, inspirovat, abychom, jednoduše řečeno, svým životem druhým neškodili, abychom nikoho nesnižovali, nezatracovali, a dokonce abychom se snažili neubližovat druhým ani myšlenkou. Ježíš to zcela úmyslně přežene, aby nám tak došlo, co chce říci: "Pokud si nemůžete pomoci, tak si raději ubližte sami sobě, zbavte se svého oka, nebo ruky, ale neubližujte jiným..."

A pak jde ještě dál, když mluví o přísaze, říká vlastně, že by bylo na místě a bylo by dobré, abychom si také neubližovali ani my sami. Lidé dnes přísahají trochu jinak než za Ježíše, ale stále o něco takového pokoušíme i ve 21. století. Například dnes je 12. února a mnohá předsevzetí, která si lidé dávali k prvnímu lednu, vzala už dávno za své. Mnozí, kteří se chystali zhubnout a začít cvičit, si vnitřně přísahali, ale časem jim došli síly, a tak jsou mnozí ve svém ohni malých i velkých výčitek.

My všichni ovšem míváme také i různé plány, představy, třeba to, co vše chceme a co musíme udělat a jsou to důležité záležitosti, alespoň tak to vidíme. Ježíš jakoby tvrdě nám na to vše říká: "Nepřísahej!" Nehroť to. Netahej do svého vidění a pocitů Boha v domnění, že on, tedy ta absolutní autorita, pravda a věčná skutečnost, vidí vše tak, jak to vidíš Ty! Ježíš nás tak směřuje, sestry a bratři, ke skutečné pokoře před Bohem a rozlišení, že nejsme těmi, kdo mohou vše ve svém životě jednoduše ovládat.

Což neznamená, že máme opustit veškeré plánování, jakože spíš máme připouštět a tušit, že naše představy mohou rychle shořet, protože oheň zla je tady na světě už dávno. My nemůžeme zaručit budoucno sobě nebo druhým. Naše slovo má být jen: "Ano, ano - ne, ne; co je nad to, je ze zlého," a zlo nás zraňuje, pálí.

Evangelium, sestry a bratři, je lék na duši. Díky za něj, Kriste. Amen


První čtení z Písma: Deuteronomium 30, 17-20

Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete. Nebudete dlouho živi v zemi, kam přecházíš přes Jordán, abys ji obsadil. Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů, abys mohl sídlit v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.

Druhé čtení z Písma: 1. Korintským 3, 3b-9 (+3, 1-3a)

Odkud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že patříte světu a žijete jako ostatní lidé? Když se jeden z vás hlásí k Pavlovi a druhý k Apollovi, neznamená to, že jste lidé světa? Kdo je vlastně Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak mu dal Pán. Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst; a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst. Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu. Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba.

Evangelium: Matouš 5, 21-26 (+ 5, 27-37)

Ježíš řekl svým učedníkům: "Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: »Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu. « Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře. Slyšeli jste, že bylo řečeno: »Nezcizoložíš.« Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. Také bylo řečeno: »Kdo propustí svou manželku, ať jí dá rozlukový lístek!« Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou ženou oženil, cizoloží. Dále jste slyšeli, že řečeno bylo otcům: »Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.« Já

však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží; ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město

velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal. Vaše slovo buď »ano, ano - ne, ne«; co je nad to, je ze zlého.