Moje duchovní strava života

Co je pro mě víra? Pro mě osobně je jistou kotvou v rozbouřených vlnách života a světa, kde zuří války a velké množství nepokoje. Víra je pro mě také duchovní stravou, z níž čerpám tu víc tu méně v dané přítomné chvíli patřičné živiny. Díky víře, přijímám svou minulost a v naději také i širší budoucnost…

Je neděle a za chvíli nás tedy dost možná čeká sváteční oběd. Je to ta chvíle v týdnu, kdy se rodina může o trochu lépe sejít, být spolu, i když to rozhodně není čímsi v současné době automatickým. Kultura stolování ovšem napovídá, že nedělní oběd může být čímsi výjimečným pro naše nejbližší a nedělní oběd může být i kulinářským zážitkem pro naše chuťové pohárky. Pokud se přes týden odbýváme, čímsi jen tak narychlo, o to víc bude jistě příhodné, aby alespoň ten jeden den v týdnu jsme si dopřáli cosi svátečního.

Pro českou kuchyni je typické, že nejvíce u nás používáme vepřové maso. Statisticky je to u nás zhruba 40 kg na osobu a rok. Pro porovnání drůbežího masa, které je u v ČR druhé nejužívanější, toho sníme větší polovinu zhruba 24 kg na osobu a rok. Poté statistiky uvádí 8 kg hovězího a také ryby, zvěřina atd. Čísla napovídají, že občan naší vlasti pojí za rok asi přes 80 kg. Polovina toho je vepřové. Můžeme tedy s jistou nadsázkou říci, že jsme tedy "vepřožrouti" a například "knedlo, vepřo, zelo" tedy patří mezi obvyklé české obědy.

Když se řekne vepřové maso, většinou si vybavíme to naporcované, které je uložené v chladících boxech obchodů. Domácí zabijačka je sice stále český fenomén, ale už není tak častá. Nejsme už tolik v kontaktu se živými zvířaty, porážkou, porcováním. Vepřové maso je ve většinovém případě spíše anonymní produkt živočišné výroby. Nijak zvlášť nad masem v současné kultuře příliš nepřemýšlíme. Zákazníky zajímá především cena a chuť.

V dávných dobách tomu tak ovšem nebylo. Všichni víme, že pravověrný Izraelita něco takového jako vepřové by za žádných okolností si na oběd nepřichystal. Nebylo to ovšem jenom proto, že mu to stroze zakazoval Zákon, nebo pro zkušenost, jak se často uvádí, že se vepřové maso v tamních klimatických podmínkách rychle kazí. Ono šlo o něco hlubšího. Vepřové maso bylo mnohde spjato s kultem plodnosti. Což v tehdejším myšlení lidí bylo cosi zásadního. My vnímáme, že maso je potravina, která dává našemu tělu energii. Starodávný člověk ale ještě mnohem více vnímal v dané energii jisté duchovní poselství, spojitost s božstvy, s přírodou, spojení se svými předky a také závazek do budoucna. Jíst vepřové bylo pro Izraelce nejen cosi velmi nemilého, a nebezpečného pro tělo, ale také pevně věřili, cítili, že je to může být v příkrém rozporu s Hospodinem, tedy s tou všeobjímající duchovní silou života celého vesmíru.

Není jistě náhodou, že v dnešním vyprávění z Lukášova evangelia vyplývá, že zlí duchové, kteří ovládli zřejmě psychicky nemocného muže, že se přemístili právě do vepřů. Není jistě ani náhodou, že to stádo vepřů se pak rozeběhlo z příkrého srázu skočilo do vody a utonulo, jak nám líčí příběh. Gerasenská krajina ležela naproti Galileji v dnešním Jordánsku a bylo zde jiné duchovní myšlení. Vepřové se jedlo, lidé ovšem i zde jídlem oslavovali život – oslovovali tak svá vnitřní božstva.

Muž posedlý démony se ptal "Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mne netrápil."

V naší současnosti a v našem prostoru, bychom člověku, který trpí psychicky, nabídli, aby požil léky. To je velká výhoda, že máme možnost farmaceuticky ovlivnit chemii lidského mozku, i když samozřejmě pilulku na trvalé štěstí a harmonii ještě nikdo nevymyslel. Těch zlých duchů, démonů, jak by řekl starodávný člověk, je totiž stále i dnes mezi lidmi velmi mnoho. Příběh evangelia nám popisuje, že jméno těch zlých duchů bylo "legie", protože jich bylo velké množství.

Naštěstí nikdo z nás není na tom tak zle, jako bylo tomu trpícímu muži v gerasenské krajině. I na nás jistě působí mnoho nepříjemných sil. Naštěstí také i víme, že Bohu Otci na nás záleží. Jistě cítíme se být na mnohé sami, víra nás ale odkazuje, že nejsme ani v tom velkém množství zlých podnětů tak docela sami.

Pro mě osobně je víra jistou kotvou v rozbouřených vlnách života a světa, kde zuří války a velké množství nepokoje. Víra je pro mě také duchovní stravou, z níž čerpám tu víc tu méně v dané přítomné chvíli patřičné živiny a díky víře, přijímám svou minulost a v naději také i širší budoucnost. Kéž, milé sestry a milí bratři, okusíte té dobré duchovní stravy během svého života. Je už jistě pro nás připravena. Amen

První čtení: Izajáš 65, 1-6 (+65, 7-9)

Dal jsem odpověď těm, kdo se neptali, dal jsem se nalézt těm, kdo mě nehledali. Řekl jsem: "Hle, tady jsem, jsem tady" pronárodu, který nevzýval mé jméno. Po celé dny vztahoval jsem ruce k lidu svéhlavému, k těm, kdo chodí po nedobré cestě, za vlastními úmysly. Je to lid, jenž neustále do očí mě dráždí: Obětují v zahradách, na cihlách kadidlo pálí, vysedávají v hrobech, nocují v tajemných skrýších, jedí maso z vepřů a ve svých nádobách mají polévku ze závadných věcí. Říkají: "Jdi si po svém, nepřistupuj ke mně, jsem pro tebe svatý." Tito jsou v mých chřípích kouřem, ohněm, který po celé dny plane. Hle, je to přede mnou zapsáno: "Nebudu zticha, dokud neodplatím. Do klína jim odplatím."

Druhé čtení: Galatským 3, 23-29

Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena. Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry. Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce. Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.

Evangelium: Lukáš 8, 26-31 ( +8, 32-39)

Přeplavili se do krajiny gerasenské, která leží proti Galileji. Když vystoupil na břeh, vyšel proti němu jakýsi muž z toho města, který byl posedlý démony a už dlouhou dobu nenosil oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech. Když spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: "Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mne netrápil." Ježíš totiž nečistému duchu přikazoval, aby z toho člověka vyšel. Neboť ho velice často zachvacoval; tehdy ho poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy přerval a byl démonem hnán do pustých míst. Ježíš se ho zeptal: "Jaké je tvé jméno?" Odpověděl: "Legie", protože do něho vešlo mnoho zlých duchů. A prosili Ježíše, jen aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti.