Nabízí se nám znovu opakující se proměna našeho nitra

19.01.2025

Každý člověk se snaží o dobro. Tedy přesněji řečeno, každý člověk usiluje o to, co považuje pro sebe za "dobré, výhodné a správné". Všichni se s velkou variabilitou opíráme o svůj rozum a cit. Přemítáme, plánujeme, rozhodujeme se, činíme a pak i sklízíme rozličné plody svého úsilí. Jsme značně rozdílní ve svých schopnostech, dané síle lidského umu, zkušeností, či štěstí, ale každý, každý člověk se snaží najít, co mu vyhovuje, co potřebuje a co mu "chutná".

Správce hostiny z příběhu evangelia si na svatbě v Káni Galilejské zavolal ženicha a řekl mu: "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli." (Jan 2, 10) …Ne každý člověk má rád anekdoty, ne všichni a vždy mají chuť se smát při nějaké komedii. Příběh Janova evangelia ovšem pro nás nese i docela úsměvné scény.

Správce hostiny, tedy ten, kdo měl zajišťovat dostatečné občerstvení – pro všechny svatebčany hned několikrát tragikomicky selhal. To, že došlo víno, byla právě jeho veliká chyba, to že se navíc tato skutečnost o nedostatku vinného nápoje dostala mezi svatebčany, bylo dalším jeho pochybením. Jako dobrý správce se měl snažit sjednat nápravu, nabídnout řešení. Jenže správce zřejmě v dané chvíli tam buď nebyl, nebo spal, tím pádem, ani nevěděl, že Ježíš začal organizovat služebníky, aby naplnili šest nádob, které byly jinak určené pro rituální očišťování. Každá nádoba prý pojala 100 litrů vody, takže to nebyla žádná "malá akce".

Tento příběh vůbec nepodává informace, proč služebníci všeho nechali a poslechli jednoho z hostů Ježíše a plnili příkaz, který byl mimo rámec dané hostiny. Služebníci měli přeci především poslouchat daného správce. Aby nádoby naplnili, museli přinést ze studny zhruba 60 desetilitrových věder. Celé je to úsměvné a nejpozoruhodnější na tom všem je, že i ten mizerný správce hostiny, ten, který tolik chyboval, mnohé nedomyslel, dobře nepočítal, a hlavně nebyl tam, kde měl být – ano i tento správce se může napít výborného vína, nápoje, který zařídil dobrý hostitel Ježíš.

Jednou budou o Ježíšovi pronášet jeho nepřátelé, že je milovníkem hodů a pitek, ale ono ten příběh v Káni galilejské je spíše možným znamením, že to co nabízí Ježíš, je pro každého člověka, dokonce i pro toho chybujícího, který si zaslouží spíše jen odsouzení a posměch. Je jen otázkou, zda dotyčný dostatečně ocení znamení Ježíšovy milosti. Zda se nebude jen opíjet čímsi, co k němu tu a tam dobrého přistane na stole života a zda ocení proměnu.

Naše víra nám nabízí také znovu se opakující proměnu našeho nitra. Tedy té savé bytosti, která po svém propojuje náš rozum a cit a stále vyhodnocuje, co je či není pro nás "milé a příjemné".

Víra obohacuje člověka darem. Darem z Boží hostiny, při které člověk prožívá danost, že je plně přijat a že je mu nabídnut duchovní nápoj, který vždy nesmírně překvapuje výtečnou chutí a čímsi zcela a naprosto lepším, nežli je to, co jeho přelétavě zkoumající jazýček doposud vychutnal.

Aby si víno z Ducha, člověk vychutnal třeba právě dnes a tady, je zapotřebí, abychom zakusili nejen jakési rituální očištění, (na bohoslužbě to znamená zpívat liturgii, známé písně, vidět milé tváře – všechno je to velmi důležité) ale především také my potřebujeme, sestry a bratři, nabrat vědomí víry, že je nám Bohem nabídnuta proměna našeho vlastního nitra.

Kristus nás zde hostí, proměňuje naše zažívání, aby naše vnitřní chuťové pohárky byly naplněny láskou, která nás přesahuje. Díky Bohu za možnost občerstvení a posily z Ducha. Amen

První čtení: Izajáš 62, 1-5

Kvůli Sijónu nebudu zticha, kvůli Jeruzalému si nedopřeji odpočinku, dokud jako záře nevzejde jeho spravedlnost, dokud jako pochodeň nevzplane jeho spása. Pronárody spatří tvoji spravedlnost a všichni králové tvou slávu. Nazvou tě novým jménem, jež určila Hospodinova ústa. Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce a královským turbanem v dlaních svého Boha. Už nikdy o tobě neřeknou: >Opuštěná<. A nikdy o tvé zemi neřeknou: >Zpustošená<. Budou tě nazývat: >Oblíbená< a tvou zemi: >Vdaná<, protože si tě Hospodin oblíbil a tvá země se vdala. Jako se mladík žení s pannou, tak se tví synové ožení s tebou. A jako se ženich veselí z nevěsty, tak se tvůj Bůh bude veselit z tebe.

Druhé čtení: 1. Korintským 12, 1-7 + (12, 8-11)

Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti. Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám. Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: "Ježíš buď proklet", a že nikdo nemůže říci: "Ježíš je Pán", leč v Duchu svatém. Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.

Evangelium: Jan 2, 1-11

Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno." Ježíš jí řekl: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina." Matka řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí." Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli." Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.