Naše modlitby nepotřebují velké množství slov

Po smrti Mojžíše byl Jozue tím, kdo vedl Izrael do země, v níž Izraelci měli nalézt plnost života v Hospodinu - byli vyvedeni z egyptského otroctví, aby žili ve svobodě. Jméno Jozue se překládá Hospodin je Spása, je původním semickým podkladem pro jméno Ježíš, což pochopitelně není náhoda... 

Také i nás totiž Ježíš přivádí do země zaslíbené, do Boží blízkosti, spásy, která je už zde. Když čteme text z knihy Jozue 10,1-13, může nám připadat celé to vyprávění jako jedna z mnoha legend. A je na místě, aby nás napadla otázka: Jak by se mohlo slunce a měsíc zastavit? Je dobré si i připomenout, že středověká církev na základě tohoto textu zastávala geocentrický pohled, který tvrdil, že slunce obíhá kolem Země a ne naopak. I dnes se najdou lidé, kteří věří, že země je placatá.

Nyní není ale vyloženě podstatné, k jaké "teorii" se přikláníte. Co chci říci v kontextu příběhu Jozua, je svědectví, že slunce zůstalo v tichu stát. Bylo ochromeno, znehybněno a umlklo. Pro pohanské krále a jeho vojska, kteří uctívali slunce a měsíc, to byla pohroma. Jozue svou modlitbou, voláním tato božstva přehlušil a Izraelci, kteří bojovali ve jménu Hospodina, zvítězili. Kenaanští mocnáři uprchli, měli strach nejen z lidí, ale i ze svých božstev, která najednou mlčela. A později? Králové byli chyceni a popraveni.

Tento příběh ovšem není příběhem krutého zacházení, které se kdysi stalo. Je především svědectvím, že modlitba může zastavit různá "pozemská božstva" také i v nás.

Naše modlitby nepotřebují vždy velké množství slov. V tichu modlitby se přirozeně otevíráme našemu Otci, objevujeme svou hodnotu, prožíváme dotek nadhledu, který nevychází z naší moudrosti či šikovnosti. V meditaci i modlitbě prožíváme důvěru, svůj vztah k Bohu prostřednictvím Krista, o kterého se díky své víře opíráme.

Na modlitbách se čas a naše vnímání smí zastavit v kotvišti Boží milosti, a to je díky našemu dobrému lodivodu Ježíši Kristu, jak věříme, možné.