Našemu nitru schází dokonalost lásky a smíření

Říká se ve zkratce, že jsou dva typy majitelů aut. Jedni přímo nesnesou, aby ukazatel pohonných hmot u jejich vozu klesl za půlku. Stále tu obávanou ručičku hlídají a u benzinky do nádrže u svého motorového miláčka vždy řádně dolévají, když jen trochu klesne. Jsou ovšem i tací řidiči, kteří zastaví u čerpací stanice, většinou teprve až když jim v autě svítí kontrolka - hladové oko.

Jsme holt rozdílní v mnohém přístupu a chápání své jízdy života. V čem si ale býváme velmi podobni, je princip, že všichni alespoň občas hledáme bezpečný bod, prostor, zázemí, klid, jistotu.

Už v dětství, jsme si rádi stavěli různé bunkry a skrýše, stačila deka na stole, a měli jsme stan. Bylo to příjemné místo, kde jsme si rádi hráli a bylo nám dobře.

Učedník Petr v dnešním evangeliu navrhoval Ježíšovi, aby se tam na hoře postavili stany hned tři. Jeden pro Ježíše, druhý pro Mojžíše a třetí pro Eliáše. Myslel to nepochybně dobře. Také se i zdá, že jakoby ani nemyslel na sebe, tím, že nechtěl i svou střechu nad hlavou. Ten příběh nám chce ovšem sdělit jistě i něco víc, než jen popsání jednoho zázraku a lidské reakce přímých účastníků.

V protestantské tradici se tento příběh čte a připomíná poslední neděli před vstupem do postního období. V římské církvi a pravoslaví se tento svátek slaví až 6. srpna. Obě dvě tradice mají jistě svůj význam a obě přidávají jisté "palivo" pro naše ujištění, abychom i když nejsme očití svědkové, chtěli vnímat hlas, který k nám promlouvá do všech našich životních nejistot.

Už tuto středu začíná před Velikonocemi postní období, kdy si budeme moci společně uvědomovat jistou naši nedostatečnost před Bohem a to že, chybí třeba nejen něco pro náš žaludek, ale především, že našemu nitru schází dokonalost lásky a smíření. Budeme vyhlížet Velikonoce, abychom pro tu další jízdu života načerpali cosi z radosti a ujištění, která nás přesahuje a která je pro nás díky víře velikým darem. Obohacením, za které jsme přímo nezaplatili, ale z něhož se těšíme.

Pojďme si nyní, moji milí, ještě trochu projít ten dnešní příběh evangelia. Tradice vykládá, že děj, který jsme četli, se odehrál na známé hoře Tábor, která je asi 10 km od Nazareta. Nicméně... ono to není vůbec jisté, ta hora byla tehdy obydlená. Z textu vyplývá, že učedníci byli s Ježíšem sami, tehdy Ježíšova tvář i šaty začaly zářit, jako slunce. Nevíme, jak se může něco takového stát, ale ještě větší potíž, můžeme mít, když si představíme, že se tam náhle objevil Mojžíš a Eliáš. Učedníci podobu Mojžíše a Eliáše samozřejmě neznali. Jak to, že věděli, že jsou to oni, nevíme. Jistě lidsky ale chápeme Petrův nápad, zůstat tam na hoře ve světle a nechodit na Velikonoce s Ježíšem do Jeruzaléma. Najít bezpečný úkryt bylo jistě lákavé. Ježíš hovořil s Mojžíšem a Eliášem a obě tyto postavy jsou nejen důležitými osobnostmi starého zákona, ale také je spojuje jejich podivná smrt.

Mojžíš nevstoupil do Země zaslíbené. Bible popisuje, že zemřel, ale neměl hrob, celé je to zahaleno jakýmsi oblakem. A apokryfní texty přímo popisují, že Mojžíš nezemřel, že byl vzat do nebe, Bůh Mojžíše přijal. A Eliáše se smrt nedotkla vůbec. Jen jeho učedník Elíša viděl, jak ohnivý vůz s ohnivými koňmi unáší jeho mistra Eliáše kamsi rychle pryč.

Ježíš rozmlouvá s Mojžíšem a Eliášem, otevírá se před ním cesta do Jeruzaléma, jeho šat a tvář září. Reakcí na Petrův nápad se stany je to, že učedníky zahalí jakýsi oblak. Což je samozřejmě velmi divné, ale jistě také my, sestry a bratři, známe situace v životě, které se ostatním těžko vysvětlují, nedají se ani dost dobře popsat. Učedníci, pak později možná trochu neuměle vyprávěli, že slyšeli hlas. Přišla k nim informace, že Ježíš je Boží Syn a že ho mají poslouchat, tedy jít s ním do Jeruzaléma i když tomu všemu zatím ještě nerozuměli a báli se. "Vstaňte," řekl jim tehdy Ježíš a nebojte se, jednou vše pochopíte, až vstanu z mrtvých. Pak o tom i mluvte, co jste tu na hoře se mnou prožili, dřív ale ne.

Už za pár dnů se, sestry a bratři, začneme připravovat na Velikonoce. Na rozdíl od učedníků, kteří byli tehdy s Ježíšem na hoře, víme, jak velikonoční příběh končí. Ovšem ruku na srdce, také i nám někdy dochází zdroj pro motor naší radosti a síly. Proto si také budeme opět mnohé z Velikonoc znovu připomínat, abychom si uvědomili a prožili důvěru, že i když naše pozemská pouť, naše tělo se jednou zcela vyčerpá, věříme, že i nás Bůh přijme i přes naši mnohou nedostatečnost. Zatím se však smíme těšit z jízdy spolu s ním. Amen

První čtení z Písma: Exodus 24, 12-18

Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vystup ke mně na horu a pobuď tam. Dám ti kamenné desky - zákon a přikázání, které jsem napsal, abys jim vyučoval." I povstal Mojžíš a Jozue, který mu přisluhoval, a Mojžíš vystoupil na Boží horu. Starším řekl: "Zůstaňte zde, dokud se k vám nevrátíme. Budou tu s vámi Áron a Chúr. Kdo něco má, ať se obrací na ně." Mojžíš tedy vystoupil na horu a horu přikryl oblak. A Hospodinova sláva přebývala na hoře Sínaji a oblak ji přikrýval po šest dní. Sedmého dne zavolal Hospodin na Mojžíše zprostřed oblaku. Hospodinova sláva se jevila pohledu Izraelců jako stravující oheň na vrcholku hory. Mojžíš vstoupil doprostřed oblaku. Vystoupil na horu a byl na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

Druhé čtení z Písma: 2. Petrův 1, 16-21

Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti. On přijal od Boha Otce čest i slávu, když k němu ze svrchované slávy zazněl hlas: Toto jest můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení. A tento hlas, který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře. Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.

Evangelium: Matouš 17, 1-9

Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: "Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte." Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ale Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte a nebojte se." Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného, než Ježíše samotného. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých."