Nebojte se…

Je opět neděle, tentokrát čas těsně před popeleční středou a obdobím postu. V tradici církve tento den nese název "Proměnění Páně".

Rok, co rok se nám připomíná událost, kterou popisují evangelisté Matouš, Marek i Lukáš velmi podobně. A není žádnou změnou, že si tento příběh společně připomínáme. Chtěl bych ale spolu s Vámi nejprve hovořit o jiné změně. Proměně, která je nám všem velmi vlastní. On celý náš život je o proměnách. Jen co se narodíme, hned se začneme pomalu měnit. Některé proměny jsou dočasné, úsměv vzbuzující, jako když v pubertě se mladým chlapcům se začne měnit náhle hlas a někdy, až o celou oktávu klesne. Takový hlas je nejdřív nestálý a neukotveně úsměvný.

Některé proměny ovšem až tak veselé nejsou. A nejzásadnější proměna života, která každého z nás teprve čeká, je proměna při završení naší životní poutě.

Proč dnes hovořím o smrti? Je to téma, o kterém ne tak docela rádi rozmýšlíme, ale ono se na pozadí děje dotýká právě dnešního evangelia. Tedy samozřejmě primárně jsme si z Matoušova evangelia přečetli příběh o Ježíšově proměnění, ale ono by bylo škoda, pokud bychom za danou scénou chtěli vidět jen a pouze jednu příhodu, o které později svědčili tři Ježíšovi učedníci.

Z hlediska práva tři svědci, konkrétně Petr, Jakub a Jan, jsou na jednu stranu dostatečnou zárukou, že se vše na hoře s Ježíšem opravdu přihodilo, tak jak v evangeliu čteme. Je ale ovšem také na straně druhé zcela na místě klást otázku: "Můžeme tomu podání příběhu dnes věřit? Ti tři jsou už dávno mrtví, žádný důkaz, že se Ježíš před jejich očima proměnil, že jeho šat byl bílý, tvář mu zářila jako slunce a zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, to vše je hezké, ale co my dnes s tím?"

Platí ale zároveň ještě zásadnější otázka: "Jak my chceme vnímat Ježíše? Co nám takový pohled na Krista může dát? Učedník Petr šest dní před tím, než vystoupal s dalšími dvěma učedníky a s Ježíšem na jakousi horu, učedník Petr vyznal, že v Ježíšovi vidí Mesiáše, Spasitele. Stále ale v Petrovi bylo zároveň hodně lidského myšlení. Jednak se Petr hned vzápětí bránil předpovědi, že by Ježíš měl být v Jeruzalémě mučen a zabit. A pak také chtěl postavit tři stany na hoře, aby Mojžíš, Eliáš a Ježíš na hoře mohli dál pobývat, nic se neměnilo a Ježíšova cesta do Jeruzaléma se tak zřejmě oddálila.

Petrovo myšlení zkrátka nebylo vždy z Boha, ale z člověka. A tak můžeme jistě hodnotit i náš pohled na životní pouť. Všichni se zcela přirozeně chceme vyhnout takové proměně života, která v sobě nese bolest, tíhu a smrt.

A to se jen tak nezmění. Změnu nebo spíše posilu v těžkých chvílích smíme ale přesto prožít díky své víře, v níž nejen Petr, Jakub a Jan ale také i my osobně slyšíme slovo z nebe: "Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte." A zároveň Kristovo slovo pro nás: "Vstaňte a nebojte se." (Mt 17,7)

Jít s odvahou dál životem, není tak docela samozřejmá automatická záležitost, jak se nám lidem někdy jeví. Hluboko v našem vnímání je zaseta nejedna obava. Někdo víc, někdo méně si připouští ten temný oblak, který nás zastiňuje a který konkrétně v příběhu dnešního evangelia paradoxně ze světla zastínil ty tři učedníky na té hoře.

Před tím Petr, Jakub a Jan viděli Ježíše, Mojžíše a Eliáše, tedy ty, kteří nejsou spojeni dobou ale údělem, znamením víry, která smí být i naší součástí.

Mojžíše, Eliáše a Ježíše propojuje tajemství jejich smrti. O Mojžíšovi víme, že nevstoupil do země zaslíbené, pouze ji na dálku zahlédl. Bible popisuje, že zemřel, kdesi v horách, ale bylo to takové divné. Mojžíš neměl hrob a apokryfní vyprávění popisuje, že ďábel si na Mojžíše činil nárok, pro jeho hříchy, ale archanděl Michael jej pro Boží milost ochránil a Mojžíš byl vzat do nebes. Také prorok Elijáš byl, jak popisuje Bible, vzat ohnivým vozem do nebes, nezemřel běžnou smrtí a nemá hrob.

Jak všichni víme, také o Ježíšově hrobu se podává svědectví, že byl nakonec zcela prázdný. Mojžíš, Eliáš, Ježíš, jsou to tajemné příběhy, ale zpátky k té důležité otázce, co ta vyprávění mají společné s námi? Tedy se všemi našimi proměnami života a s naší jistotou? O co vše se chceme a můžeme opřít?

V listě Petrově jsme si dnes četli: "Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista." (P 1,16) Ve víře nejde o staré báje, ale o to, co aktuálně chceme a umožníme, aby se odehrávalo v našem nitru. Je stálou otázkou, moji milí, jakou proměnu, prožijeme dnes a jakou prožijeme zítra. Zda ve své víře také i my vskutku znovu uslyšíme to tolik podstatné a lidsky důležité: "Vstaňte a nebojte se." (Mt 17,7)

Kéž hlas víry nám dodává bezustání odvahu, naději, ujištění a radost. Amen

První čtení z Písma: Exodus 24, 12-18

Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vystup ke mně na horu a pobuď tam. Dám ti kamenné desky – zákon a přikázání, které jsem napsal, abys jim vyučoval." I povstal Mojžíš a Jozue, který mu přisluhoval, a Mojžíš vystoupil na Boží horu. Starším řekl: "Zůstaňte zde, dokud se k vám nevrátíme. Budou tu s vámi Áron a Chúr. Kdo něco má, ať se obrací na ně." Mojžíš tedy vystoupil na horu a horu přikryl oblak. A Hospodinova sláva přebývala na hoře Sínaji a oblak ji přikrýval po šest dní. Sedmého dne zavolal Hospodin na Mojžíše zprostřed oblaku. Hospodinova sláva se jevila pohledu Izraelců jako stravující oheň na vrcholku hory. Mojžíš vstoupil doprostřed oblaku. Vystoupil na horu a byl na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

Druhé čtení z Písma: 2. Petrův 1, 16-19 ( + 1, 20-21)

Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti. On přijal od Boha Otce čest i slávu, když k němu ze svrchované slávy zazněl hlas: Toto jest můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení. A tento hlas, který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře. Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.

Evangelium: Matouš 17, 1-9

Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: "Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte." Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ale Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte a nebojte se." Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného než Ježíše samotného. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých."