Někdy nám vnitřní fantazie nestačí

Ve slovníku našich slov jsou některé pojmy velmi názorné. Stačí kupříkladu vyslovit slovo kytara, nebo slovo kýbl a kromě toho, že obě slova začínají na stejná počáteční písmena, mají podobnost i v tom, že i když jde o něco naprosto jiného, jistě každému z nás vyvstane v mysli nějaká konkrétní a jasná představa těchto předmětů. Dokonce, i když kýbl není hudební nástroj, jistě snadno si vybavíme charakteristický zvuk, který vyluzuje, když držadlo kýblu narazí o hranu. Naše představivost, zkušenost nám pomáhá vidět a slyšet dané předměty i bez toho, abychom je měli přímo před sebou.

Známe ovšem také slova a zcela běžné pojmy, u nichž nám vnitřní fantazie nestačí, neshodneme se společně na ucelené představě. Pokud se řekne třeba slovo "den" každý z nás si jistě vybaví něco jiného a každému představa slova den bude znít jiným zvukem, jinou písní.

Pokud se řekne za "dnů Noeho" díky našim znalostem biblického příběhu, v němž Noe sehrál ústřední roli, máme jistě společnější představu.

Než začalo pršet, než přišla potopa, můžeme si představovat, jak Noe poslechl Hospodina a začal stavět archu. Ve své fantazii můžeme slyšet jeho pilu a kladivo a také smích těch, kteří možná měli Noeho jen za starého blázna. Anebo také, můžeme mít představu, jak tyto dny ve zkratce popsal Ježíš. Byly to dny, kdy lidé "tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky."

(Mt 24, 38-39a)

Ve starozákonním příběhu je Noe vyobrazen jako muž spravedlivý, jako ten, kdo byl posvěcený ke službě strážce spravedlnosti a Božího práva, byl také tím, kdo jako vyvolený vyslechl zprávu o své možné záchraně, konal podle ní a byl zachráněn. To je v kostce nejen děj starého příběhu, který je v Bibli proto, abychom jej nejen znali jako legendu a dokázali ji občas odvyprávět, ale abychom usilovali žít jako dávný Noe. Ve slovech jeho příběhu nacházíme obraz, poučení, že také i my neseme jistý díl své odpovědnosti, uskutečňujeme, spolupodílíme se na záchraně.

Co to znamená z pohledu Nového zákona? Apoštol Pavel přidává ve svém listu Římanům výzvu: "Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla. Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním." (Ř 13, 12-14)

Od Pavla je to mravokárné slovo. Slovo, které je velmi ultimativní a konkrétní. Mám za to, že každý si může představit za těmito slovy takový jednoznačný návod. Myslím, ale že apoštol měl na mysli ještě něco víc než morálku, když k záchraně vedle odporu, který by nás měl zbrzdit v hýření, sváru a závisti nás vyzývá, abychom se oblékli, překryli svou nahotu. Co všechno se Vám vybaví, co si představíte, když slyšíme Pavlova slova z Bible: "Obleč se v Pána Ježíše Krista?"

Necírkevní lidé tomu dnes pochopitelně příliš nerozumí a připadá jim taková výzva příliš abstraktní. V antickém světě apoštola Pavla, ale platilo určité rovnítko mezi rouchem a tělem člověka jako takovým.

Obléci se v Krista tehdy také znamenalo obléci jeho tělo. Znamenalo to tedy něco nového. Člověk díky víře, podle apoštola na sebe může obléci nové roucho, novou totožnost před Bohem. A záchrana je ve víře, že milující Bůh na nás hledí tak, že naše staré lidství, nechává stranou.

Proto máme bdít, když už stojíme před Bohem v pěkných nových šatech, proto máme být připraveni, protože buď žijeme svou novostí a necháváme se vírou duchovně obnovovat, anebo postupně se noříme do duchovní temnoty a starého hávu, který ničemu nepomáhá.

Ani my nevíme, kdy se završí život, sestry a bratři. Neznáme den, hodinu. Věřím, ale že Boží milost mě překryje. Díky Bohu za to. Amen

První čtení z Písma: Izajáš 2, 1-5

Slovo o Judsku a Jeruzalému, jež ve vidění přijal Izajáš, syn Amósův. I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody. Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: "Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit." Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. On bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji. Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!

Druhé čtení z Písma: Římanům 13, 11-14

Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla. Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.

Evangelium: Matouš 24, 36-44

Ježíš řekl svým učedníkům: "O onom dni a hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám. Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka. Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána. Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete."