Nemusíme se omlouvat za své slzy

Po přečtení evangelia určeného k dnešnímu dni, mě napadla otázka – pro sebe i pro vás. Dnes si připomínáme den Rodiny Páně a trochu dopředu se za mou otázku omlouvám. Je mi jasné, že se na teoretické otázky těžko odpovídá, ale přesto ji vám i sobě položím: "Co všechno byste udělali pro svou rodinu? Co vše byste byli pro své blízké ochotni obětovat?" Ze zkušenosti víme, že teorie a fantazie, může být na hony vzdálena životní praxi. A je i docela možné, že bychom byli nakonec i velmi překvapeni, co vše bychom třeba v kritické situaci byly ochotni pro svou rodinu udělat.

Za minulého režimu se jistou nadsázkou o společném majetku v socialistickém vlastnictví říkávalo: "Kdo nekrade, okrádá rodinu." To rčení se pak svým způsobem u nás propsalo i v devadesátých letech minulého století a nese se v jiných kulisách dál a dál, protože ono více, či méně platilo a platí vždy. Lidé pociťují odpovědnost za své blízké, chtějí, aby se měli "dobře"…

Co všechno jsme tedy ochotni udělat pro rodinu a co vše jsme ochotni udělat pro Hospodina? To nejsou nutně dvě otázky, ale vlastně to může být otázka jen jedna, ta samá otázka. Zvláště pokud vnímáme, že Hospodin, je náš Nebeský Otec a je tedy tím, kdo je přirozenou součástí našich blízkých vztahů, naší rodiny, církve a všech lidí. Nemusíme si vybírat mezi Bohem a rodinou, jako spíše zvažovat, co je a co není dobré a správné. Co je a co není pokyn od Boha, co je faleš a co je skutečná láska, která mnohdy nese prvky oběti a velké ceny.

Z proroka Izajáše jsme si dnes četli velmi pozoruhodné svědectví zjištění o Hospodinu a jeho lidu: "Každým jejich soužením byl sužován a anděl stojící před jeho tváří je zachraňoval." (Iz 63,9) Zvěst víry, před nás předkládá cosi velmi překvapivého. Opravdu Hospodin trpí spolu se svým lidem v jeho soužení? Vždyť od pradávna lidem připadají všechna božstva jako daleké mocnosti, které se až tak o lidi a jejich trápení nezajímají. Jak síla, kterou si člověk musí nějak zasloužit, mu bude naslouchat? Přinést oběť, naklonit si bohy, znamenalo v dávných dobách zakoušet různé rituály. Přinášeli bohům zápalnou oběť, a když na to přišlo, lidé byli nuceni obětovat i své děti.

Doba se změnila. My ve střední Evropě si momentálně na rituály, oběti až tak nepotrpíme, ale jistá úzkost docela jistě provází i nás. Když do rodiny vpadne zlá nemoc, tíseň, lidská zloba, nenávist určitě i my hledáme cestu, jak ze svého omezení. Je s námi Bůh?

Víra nám napovídá, že ano, že je s námi, že mu nemusíme vysvětlovat svá trápení, bolest. Nemusíme se mu omlouvat za své slzy. Pravda vždy nás jeho přítomnost neochrání, před nepříjemnostmi. Člověk víry není chráněn, před zlem světa, což nám jasně dokládá příběh Božího Syna. I když ten jeho příběh začíná velmi ochranářsky, pozitivně.

Po jeho narození přichází mudrci, přinášejí malému dítěti veliké dary. A Bůh promlouvá ke zkušenému Josefovi, aby rychle opustil Betlém, aby ochránil rodinu. Má se vydat do Egypta, dokud všehoschopný vládce Herodes bude žít – Herodes byl mužem, který se neštítil ničeho. Nechal zabít všechny své konkurenty, odpůrce a zasáhl i do své rodiny, neváhal zabít své potomky, když spřádali nebezpečné intriky.

Nu jistě nás může napadnout, že Hospodin Bůh mohl Heroda umlčet hned, jistě bychom Bohu poradili i v našem běžném životě mnohokrát. Bezustání se odehrávají v životě děje, kterým nejsme tak docela schopni porozumět a jistě je mnohem více příhodné, naslouchat Boží vůli. Rozvažovat a konat podle scénáře, který je nám nabídnut.

Josef to dokázal a evangelium nám to přibližuje, jako i náš možný vzor. I když jistě ani on Josef nechápal všechny důsledky. To až evangelista Matouš díky jistému odstupu rozumí Josefovu útěku do Egypta ve spojitosti s prorokem Ozeáše a za prorockými slovy: "Z Egypta jsem povolal svého syna." Vnímá Matouš propojenost dějepravy, dávnou pouť Abrahama a jeho rodiny do Egypta i násilný prodej dávného Josefa do Egypta a velkou záchranu, těchto mužů víry. Matouš rozumí i propojenosti s prorokem Jeremjáše, který vzpomínal na pramáti Ráchel, která v jeho pojetí oplakávala své potomky při babylónském zajetí: "Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit." (Mt 2,18) Je v tom všem hluboká symbolika.

Nemusíme symbolice plně rozumět, ani emigranti Josef s Marií, tomu všemu zřejmě zcela nerozuměli, ale prchli tam, kam je Boží vůle nesla. Kéž i my máme, sestry a bratři, sílu, slyšet Boží vůli, následovat i a cítit, že Bůh je s námi na té naší, zcela konkrétní a vždy trochu klopýtající pouti života. Amen

První čtení z Písma: Izajáš 63, 7-9

Milosrdenství Hospodinovo budu připomínat, Hospodinovy chvályhodné činy, všechno, jak Hospodin nás odměňoval, velkou jeho dobrotu k izraelskému domu. On je odměňoval podle svého slitování, podle svého velikého milosrdenství. Prohlásil: "Vždyť oni jsou můj lid, synové, kteří nebudou klamat." Stal jsem se jim spasitelem. Každým jejich soužením byl sužován a anděl stojící před jeho tváří je zachraňoval; svou láskou a shovívavostí je vykupoval, bral je na svá ramena a nosil je po všechny dny dávné.

Druhé čtení z Písma: Židům 2, 10-15 (+2,16-18)

Bylo přirozené, že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy. A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry, když říká: "Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu chválit." A jinde praví: "Také já svou důvěru složím v Boha." A dále: "Hle, já a děti, které mi dal Bůh." Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví.

Evangelium: Matouš 2, 13-23

Když mudrci odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil." On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: "Z Egypta jsem povolal svého syna." Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: "Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není." Když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi v Egyptě a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život."