Nemusíme se už tolik jako kdysi bát o tělo. A o duši?

Advent a příchod Vánoc pro nás v sobě nese vždy jistou romantiku. V obecném nastavení české společnosti nadejde proto brzy velmi intenzivní čas televizních a filmových pohádek. Není bez zajímavosti, že staré pohádky, které se před mnoha a mnoha lety pouze vyprávěly, byly původně velmi "drsné, krvavé až surové". Ty současné pohádky se posunuly do podoby velmi měkké, úsměvné a často vyloženě i komické.

Kupříkladu klasická postava vodníka se velmi proměnila. Dnes ten zelený muž u vody bývá vskutku a vyloženě komickou figurkou. Dříve tomu ovšem tak vůbec nebylo. Naopak, vodník byl zlý, škodící, nebezpečný tvor. Vypráví se, že původně to byli vlastně andělé, kteří po provinění spadli z nebe do vody. Lidem zde na zemi pak velmi ubližovali, lákali je do vod, obírali o duše. Každá jejich barevná mašle na zeleném obleku, představovala lidský úlovek. Tedy člověka, kterého se jim podařilo utopit a zmocnit se jeho duše. Každý vodník se tedy i velmi rád chlubil počtem svých mašlí a hrníčky – úspěchem ve svém řemesle.

Naši předkové tyto nelaskavé pohádkové příběhy vyprávěli svým dětem nejspíš proto, aby je připravili na skutečnost světa, že zde na zemi je pro člověka toto místo stále svým způsobem "nebezpečné" a člověk měl být obezřetný a bát se o své tělo i duši.

Svět se v mnohém změnil a možná je i bezpečnější. Proto je i lidí na světě čím dál tím více, jsme také mnohem bohatší, než byli naši dávní předkové. Věk dožití pro člověka se prodlužuje, máme jistě lepší zdravotní péči, záchranné složky: policie, hasiči, záchranáři. Nemusíme se tolik bát o tělo jako lidé dříve.

A duše? Měli bychom se bát o svou duši? Co by nám asi řekl Jan Křtitel? Každý Advent si ho na bohoslužbách připomínáme a jeho slovo je velmi, velmi drsné. Je to starý příběh dávného muže u vody. V judské poušti u řeky Jordánu křtil a nesl zvěst, která vůbec nehladila. Jan pronášel výzvu k lidem: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." (Mt 3,2)

Jan Křtitel u Jordánu byl docela zvláštně oblečen. Šat z velbloudí srsti, kožený pás, ale žádné ozdoby, žádné mašle, žádné chlubení, kolik lidí už pokřtil. Naopak, když za ním přišlo mnoho farizeů a saduceů, aby se od něj nechali pokřtít a byli to lidé ve společnosti velmi vážení a úctyhodní, vlastně ti nejlepší z nejlepších, vyslechli si namísto toho: "Vítejte, to je dobře, že jste přišli, budu vás dávat, za příklad, aby přišli i další z vás, budu prezentovat váš příchod k Jordánu jako podnět, inspiraci, aby se zachránili i další." Nic takového ovšem farizeové a saduceové neslyšeli. Trmáceli se za Janem kamsi na pusté místo, cítili v sobě pokoru, svou pouť k Jordánu jistě nebrali na lehkou váhu, a přesto si tam u vody museli nejprve vyslechnout Janova slova: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem?" (Mt 3,7) Slova o pokání jasných činech a o tom, jak zásluhy před Bohem a rodová příslušnost nic neznamená. To vše, si museli vyslechnout i oni.

Co vše by řekl Jan Křtitel asi nám? Ano je to starý příběh, jistá surovost a drsnost je podmíněná tehdejší dobou. Můžeme to celé číst jen jako dávný příběh, jako pohádku, od níž cítíme odstup. Můžeme si pro sebe mnohé zjemnit, můžeme se všemu smát, že to je to celé jen takové směšné strašení. Je naprosto přirozené, že chceme prožívat poklidný čas. Chce se nám věřit, že i my jsme ti dobří, správní, co se nemusí bát.

Nepříjemnou pravdou ovšem ale je, že nemáme vždy tak docela v moci své tělo a nemáme ve svých rukách ani svou duši. Ono i naše niterné nastavení je ve stálém ohrožení, ať chceme nebo ne, topíme se v různých starostech, obavách a nejistotě, i když se tak rádi necháváme ukolébat, že nám, nám nic nehrozí.

Přiznám se, moji milí, že v současnosti právě prožívám chvíle, kdy mám pocit, že se topím, mnohé nestíhám, bývám vtažen do velmi hlubokých vod, života, práce, vztahů. Proto ale je tak důležité – se vnitřně zastavit a prožít touhu po milosti.

Očištění duše, které nabízel Jan Křtitel, nebylo o růžové jistotě, lehkosti smíchu, odměně a zásluhách. Janův křest byl předobrazem Boží milosti, daru, který, jak věřím, je nabídnut také i nám do naší námi právě prožívané přítomnosti. Díky za to. Amen

První čtení z Písma: Izajáš 11, 1-6 (+11, 7-10)

I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka. Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost. Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit.

Druhé čtení z Písma: Římanům 15, 4-9

Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději. Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše, a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás. Chci říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby ukázal Boží věrnost a potvrdil sliby, dané otcům, a pohanské národy aby slavily Boha za jeho slitování, jak je psáno: "Proto vzdám tobě chválu mezi národy a jménu tvému žalmy zpívati budu."

Evangelium: Matouš 3, 1-10 (+3, 11-12)

Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izajáše: "Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!" Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít. Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. Nemyslete si, že můžete říkat: Náš otec je Abraham! Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně."