Není důležité hvězdy nad sebou vidět, ale věřit, že tam jsou

Před časem jsem do kostela koupil zapalovač. V daném obchodě byly dva druhy jeden zcela obyčejný asi za 25 Kč a druhý dvakrát dražší, tedy za 50 korun s nápisem "turbo". Koupil jsem ten dražší, pozdávalo se mi, že má velký plamen po zapálení, pohodlně velké tlačítko k zapálení křesadla. Mám tento červený zapalovač už asi rok, ale vlastně vůbec jej nepoužívám. Proč? Při koupi jsem si nevšiml jedné důležité vlastnosti, kterou má ten druhý a lacinější zapalovač. Tomuto úžasnému turbo zapalovači schází plnící ventil. Není tedy uzpůsoben pro další naplnění plynem. Proto jej vlastně nerad používám – je mi totiž jasné, že až dojde plyn (a to bude s takovou to spotřebou brzo), tak se bude muset vyhodit…

Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. L 12,35 Tak promlouval Ježíš ke svým učedníkům a my se docela jistě můžeme ptát, jak a na co vše máme být v životě připraveni, a také jak vlastně stále doplňovat náš vnitřní "zápal víry".

Skauti, nebo vojáci s heslem "Buď připraven", pracují velmi často a promýšlejí svou přípravu do nejmenších detailů. Jak ale máme být připraveni my? To je otázka, která se nepojí jen s možností vyhroceného zápasu, boje, či hry, ale jde, jak víme, o docela běžný život a naše vnitřní nastavení.

Kde brát zápal pro víru? Kde najít ten správný ventil? Jak a kde doplnit náplň, aby naše lampa víry mohla zářit i uprostřed temnot, stínů a nejistot? Z listu Židům jsme si dnes připomněli, co je to vlastně víra. Zněla tak mezi námi velmi výrazná definice: "Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme." (Žd 11,1) Pak v daném textu se připomíná praotec víry Abraham, který, jak jsme si dnes četli, uvěřil Hospodinu, vydal se na pouť do země zalíbené a kupodivu také uvěřil, že nezemře bezdětný a bude mít mnoho potomků – více než je hvězd na nebi.

Když se nyní podíváme na nebe nad námi, hvězdy v 10 hodin dopoledne nevidíme. Slunce jak známo, přezařuje oblohu, hvězdy tam sice kdesi v dáli jsou, ale náš zrak nám neumožňuje je spatřit. Víme však, že hvězdy tam jsou. Podobně je tomu někdy i s vírou lidí. Někdy jsou naše dny tak velmi prozářeny sluncem života, že hvězdy nevidíme a pozapomeneme, že tam na hoře kdesi jsou. Když se ale zastavíme, může se nám vybavit, že není důležité vždy hvězdy nad sebou vidět, ale věřit, že tam jsou. A stejně je tak tomu s Bohem, nevidíme jej stále nad sebou, nepromlouvá k nám bezustání, ale víme, že tam je J…

Ve víře se nemohu spolehnout jen a pouze na to, co vidí moje oči a co chápe a pojme můj rozum. Ve víře se ale smím spolehnout na zkušenost svého srdce. Otázky víry nejsou složité, ale složitá bývá naše lidská odpověď, kde všude je náš poklad a kde je tedy naše srdce, kde je naše přelétavá mysl a na co vše se v životě chceme soustředit. Poklad víry se opírá o naději, která není vidět, není slyšet, nemůžeme si ji ohmatat. Ten poklad je jako ty vzdálené hvězdy, co plují oblohou a my je občas zahlédneme. Hvězdy nevlastníme a nikdy nestrčíme jen tak pro svůj lepší pocit kamsi do své kapsy.

Na začátku promluvy jsem se zmínil o zakoupení turbo zapalovače a je mi jasné, že jej nikdy nedoplním dalším plynem, i když dobře hoří… Jak dalece jsme připraveni na život, je jistě otázka. Věřím ale, že všichni – jak tu jste, nemáte jen jakousi lacinou lampu víry, a především, stále nacházíte potřebný plnící ventil, který právě díky svým zkušenostem umíte znovu a znovu potřebně doplnit tak, aby lampa víry hořela, byla připravena. Kéž stále tento "ventil" nacházíte a opět doplníte to, co by Vám jinak scházelo. Amen

První čtení: Genesis 15, 1-6

Stalo se k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: "Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna." Abram však řekl: "Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer." Abram dále řekl: "Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?" Hospodin však prohlásil: "Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna." Vyvedl ho ven a pravil: "Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat." A dodal: "Tak tomu bude s tvým potomstvem." Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.

Druhé čtení: Židům 11, 1-3.8-10 (+11, 11-16)

Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím. Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného. Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde. Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlil ve stanech s Izákem a Jákobem, pro které platilo totéž zaslíbení, a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh.

Evangelium: Lukáš 12, 32-40 (41-48)

Ježíš řekl: "Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřete si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a mol neničí. Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim. Uvažte přece: kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete."