Nevratnost času nás směřuje

Až se setkáme příští neděli o bohoslužbách, bude na hodinkách o hodinu méně! Bude letní čas. A dnes 20. března přesně v 10 hodin a 37 minut začíná astronomické jaro. To znamená, že až budeme vycházet z našeho Sboru kněze Ambrože, v uvozovkách "shodou okolností" bude to zhruba právě v ten správný čas, kdy projdeme dveřmi, vstoupíme na nádvoří a můžete si říci: "Tak právě teď vstupuji do jara léta Páně 2022".

Nyní jsme ještě ale několik málo minut v období zimy. Naše planeta se s námi pootočí za těch 40 minut zhruba o tisíc kilometrů (tak rychle se Země otáčí kolem své osy) a musíme připočíst zhruba 60 tisíc kilometrů, které s námi zdolá Země, která pluje kolem Slunce. Je to obrovská rychlost a velká vzdálenost, kterou nevnímáme, když si sedíme v klidu, ale je to tak, svět se s námi točí, a než přijde jaro je tu ještě velká dálka...

I když už jistě můžeme říci, že jsme prožívali v uplynulých dnech dotek jarního počasí, viďte? Během týdne jsem měl už dokonce to štěstí, že jsem na procházce zahlédl žluťáska. Motýl žluťásek prolétl kolem nás a já to bral jako pozdrav jara, radost a štěstí.

Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá; oblétá ti skráně, v kadeři se kryje, v dlaně hlavu skládáš, ruka utlačí je.Tuto slavnou báseň nazvanou "Dědův odkaz" napsal Adolf Heyduk, jako reakci na velmi těžkou životní situaci - úmrtí v rodině. Tedy ve chvíli, kdy se svět s člověkem jakoby zastaví, vše hřejivé zmizí a pokroutí se do otazníku... "Kdo je vinen," "Co je trest?"

Tyto otázky jsou staré jako lidstvo samo. Tolik času uplynulo, tolik kilometrů jsme už jako lidé našlapali a stejně, každý si řeší otázku vzdálenosti štěstí sám. Vina a trest. Ježíšovo slovo z dnešního evangelia, sestry a bratři, se snaží o jistou dvojkolejnost velmi důležitého sdělení. Jednak nám jasně sděluje, že není nutně žádná přímá souvislost mezi vinou a trestem. To že Pilát nechal povraždit Galilejské, odkud pocházel také i Ježíš, to že jejich krev byla smíšena s krví obětních zvířat, muselo být obzvlášť děsivé. Zavrhl Hospodin ty muže z Galileje?

K tomu Ježíš zcela kategoricky říká: Není pravdivou skutečností, že by nás Bůh, okamžitě, přísně trestal a zlo, které se nám děje, že by bylo následkem našeho hříchu. Ježíš ovšem ale zároveň jedním dechem dodává a přináší naléhavou zvěst o potřebě našeho pokání.

Je v tom jistý rozpor, když říká, nebudete-li činit pokání, zemřete podobně jako ti Galilejci, které zavraždil Pilát, nebo na vás také může spadnout věž, jako na ty, kteří byli v Siloe. Je tu protiklad. Ježíš říká, že ti zabití nebyli větší hříšníci než ostatní, že si tedy nevysloužili takto náhle zemřít. A současně je tu myšlenka o nutnosti pokání, jako by lidská kajícnost dokázala zabránit tragédiím. Je tu tedy jasná neshoda. Jako bychom si měli z Ježíšova slova odnést obojí?

Ano přesně tak. My nevíme, jak s námi život a svět zítra "zatočí", co nám osobně přinese jaro, léto, podzim, zima a další čas. Planeta Země se bude podle všeho otáčet stále stejně, a co bude s námi?

Ježíš nám přináší v tom dnešním slovu evangelia také podobenství o neplodném fíkovníku. My vlastně nevíme, zda majitel vinice poslechl svého vinaře a dal tomu nepodařenému fíkovníku ještě další rok. O tom ten příběh vlastně ani není. Vše zůstává zcela úmyslně otevřené. Pro naši víru je totiž především podstatné zjištění, že Kristus ten dobrý vinař, se za nás stále přimlouvá. Jeho příchod na svět a jeho vzkříšení nám stále dává šanci, abychom i my nesli dobré ovoce. Tedy takové plody života, které po nás chce Bůh. I v tom je však jistá dvojkolejnost. Nevratnost času nás směřuje, abychom věděli o jeho naléhavosti a potřebě nést životem to dobré a zároveň vnímat, že život a své zásluhy - nemáme v hrsti.

Už za pár minut přijde jaro. To je jisté. Je však na nás, moji milí, abychom si uvědomili a prožili prostřednictvím našeho pokání, že k nám v Kristu přichází i síla Boží milosti. Naše dobré ovoce je nutné. Ne pro spásu, tu si nevymůžeme, ale pro naši živou odpověď na Boží lásku. Jsme zde, abychom se v našem sboru, navzdory otáčející se planetě, na chvíli zastavili a Boží lásku tak plně vnímali. Díky Bohu za to. Amen

Izajáš 55, 6-9; 1. Korintským 10, 1-6.11-13; Lukáš 13, 1-9