Nevysvětlitelný, nepochopitelný, přesto skutečný

Jak dalece znáte dveře našeho kostela Sboru kněze Ambrože? Není na nich nic zvláštního. Během bohoslužeb jsou otevřené, každý může vstoupit. Možná ti, co sedí v lavicích si všimnou, že máme nově vyčištěnou podlahu. Teď v týdnu díky čistícím strojům a chemii ji pro nás krásně vyleštili a natřeli ochrannou emulzí. Bohužel se ale nepodařilo vyčistit vše na 100%. Zvláště tam v rozích, kde po léta byly postavené zvony pro zvonohru, zůstaly vpité stopy po zvonech – jako trvalá památka. Zvony teď už máme ve věži a těšíme se na první koncert Zvonohry, letos 5. července.

Bude se Zvonohra líbit všem lidem? Nevíme, ale trochu bychom měli počítat s tím, že nikdo a nic se nelíbí všem lidem. Chtěli bychom však hudbou zvonů naplnit Hradec Králové, přinést harmonii, zvěst pokoje.

V prvním biblickém čtení jsme si dnes připomněli, jak Ježíšovi učedníci naplnili Jeruzalém zvěstí o vzkříšeném Kristu. Nemůže nás, až tak překvapit, že se to všem nelíbilo. Konzervativní síly – rada a velekněz netoužili po změně. Byli vlastně spokojeni se svým postavením a s tím, jak to tehdy v Jeruzalémě bylo. Tedy jistě skrytě lamentovali na špinavé římské okupanty, dále také poukazovali tu a onde na běžné hříchy lidu, vykonávali očistné obřady a rozhodně nevěřili, že Mesiáš přišel v Ježíši z Nazareta. Důrazně proto učedníkům zakázali, aby svědčili o vzkříšeném Kristu. Nestáli o svědectví, které přineslo zvěst pokání a odpuštění.

Všichni z dějin víme, sestry a bratři, že Izraelský národ jako celek nepřijal Mesiáše. Zvěst evangelia přinesla své světlo v misii. Židé jako národ se většinově rozhodl stát mimo proudy křesťanství. První křesťany to proto velmi, velmi trápilo. Například Pavel jako apoštol pohanů se tomuto tématu velmi ve svých listech věnoval. V listě Římanům o svých sestrách a bratřích židovského národa poznamenal: Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů. (Ř 11, 11)

Zpráva, že jsme Krví Kristovou očištěni, platí pro všechny národy, pro každého člověka, ale ne každý ji chce přijmout, ne každý člověk je tím osloven. A od počátku křesťanství je tu vlastně také otázka, proč Krista lidé nepřijímají všichni. Proč nechtějí pocítit Boží blízkost, vědomí vztahu, který platí i přes bolest a kříž pozemského světa.

Odpověď se hledá těžko, není to nutně jen chyba lidí, je to mnohem složitější skutečnost, že vztah k Bohu bývá mezi lidmi různě "upatlaný". Svět, po kterém chodíme, není tak docela pro každého přehledný, čistý a rovný. Vždy něco zůstává, stopy naší lidské slabosti se vpily do duše a víra je dar.

Dar nevysvětlitelný, nepochopitelný, a přesto je pro nás skutečný. Věříme, že Ježíš přišel po svém vzkříšení nějakým "neuchopitelným způsobem" za ustrašenými učedníky. Dveře, jak popisuje evangelium, byly pevně zavřené, přesto jimi Ježíš pronikl. Nešel k jiným lidem, ale k těm, kteří ho znali a kteří přes své obavy, nejistotu, zmatek, nakonec pochopili a přijali, že je znovu mezi nimi.

Oslovil je tehdy opakovaně docela běžným pozdravem "pokoj vám". Dýchl na ně. Předal jim svého Ducha – svědectví že žije a je s nimi i navzdory děsivé bolesti a smrti.

Zvěst pokoje a odpuštění smí církev předávat dál. Nejde ovšem o jakési institucionální břemeno, či moc nad druhými, ale možnou pomoc všem lidem.

Pokud také my cítíme, v tom duchovním rozměru Kristovu přítomnost a jeho dech, smíme pocítit veliké vnitřní pročištění a pročištění také i všech našich vztahů.

Náš strach, obavy z lidí i z našeho budoucna se díky víře rozpouští. Také i v nás zvoní naděje víry, síly – která i přes stopy lidské nestálosti zní harmonii, co nese v sobě lásku a věčnost. Díky Bohu za to. Amen

První čtení: Skutky 5, 27-32

Když je přivedli, postavili je před radu a velekněz je začal vyslýchat: "Důrazně jsme vám zakázali učit o tom člověku, a vy jste tím svým učením naplnili celý Jeruzalém; a na nás byste chtěli svalit odpovědnost za jeho krev!" Petr a apoštolové odpověděli: "Boha je třeba poslouchat, ne lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, kterého vy jste pověsili na kříž a zabili; toho Bůh vyvýšil jako vůdce a spasitele a dal mu místo po své pravici, aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů. My jsme svědkové toho všeho a s námi Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají."

Druhé čtení: Zjevení 1, 4-8

Jan sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce – jemu sláva i moc navěky. Amen. Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen. Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí.

Evangelium: Jan 20, 19-29 (+20, 30-31)

Téhož dne večer – prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: "Pokoj vám." Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní mu řekli: "Viděli jsme Pána." Odpověděl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím." Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: "Pokoj vám." Potom řekl Tomášovi: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!" Tomáš mu odpověděl: "Můj Pán a můj Bůh."