O nouzovém osvětlení, které nezáří samo o sobě

Nevím, jak dalece znáte náš kostel v Hradci Králové, vloni jsme zde kolaudovali zvonohru ve věži. Naše 27 metrů vysoká věž prošla uvnitř rekonstrukcí – a poměrně nákladnou, protože památkáři byli velmi úzkostliví, lpěli na každém detailu. Je tam ovšem jeden zcela nový prvek kromě zvonohry, podle nových norem je tam umístěno asi pět nouzových světel. Kdyby se vypla elektřina ihned se ta světla rozsvítí a zelená šipka ukazuje směr k východu.

Kromě nákladů za pořízení, těchto světel musíme ještě každý rok hradit revize, kontrolu. Přiznám se, že jsem od začátku příliš smysluplně toto osvětlení nevnímal. Jednak v noci ve věži nikdo moc nebývá, a kdyby náhodou, většinou lidé nyní mívají u sebe mobily, co umí svítit. Šipku na zdi, směr východu – člověk nepotřebuje, každý přece hned ve věži ví, že aby našel dveře, musí jít po schodech dolů.

Nicméně před časem se u nás v Hradci stala taková v daném místě dnes docela nezvyklá událost. Skoro hodinu nešla elektřina a naše město se ponořilo do naprosté tmy. Jen naše věž se rozsvítila a skrz otevřené žebroví zářila zeleným nouzovým osvětlením. Tedy žádný praktický význam to sice až tak nemělo, ale bylo to krásné.

Vy jste světlo světa, říká Ježíš svým učedníkům. Vaše dobré skutky mají zářit lidem. Ježíš v tom pro nás jistě známém textu přidává myšlenku, že jeho učedníci mají být zároveň solí země. Všechny tyto obrazy nám znějí jako pobídka. Zvláště, když Ježíš říká o soli, že nesmí pozbýt chuti, jinak je sůl k ničemu a může se vyhodit.

Je to vše od Ježíše, jen jakási přísně nastavená, nesmyslná norma? To, že Kristův učedník má být solí a světlem světa?

Když slyšíme o soli, jistě nás napadne poznání, že někdy vskutku bývá cennější než zlato. Dodává tolik potřebnou chuť všem pokrmům. Sůl také výtečně konzervuje, a dokonce se používala ve starověku (a určité druhy soli se používají dodnes) jako hnojivo. Můžeme i říci, že učedníci měli tedy podle Ježíše také zúrodnit zemi.

Když ale čteme evangelium jako celek, a představíme si situaci, kdy a kde Ježíš takto hovoří k učedníkům. Může nás napadnout otázka: "V čem skutečně ti učedníci byli lepší, užitečnější? Co už dokázali, že tehdy tou dobrou solí a světlem světa? Proč zrovna oni, a ne někdo jiný? A můžeme my hrdě napnout hruď a cítit svoji slanost a ukázat na své dobré skutky, které jsou v dnešním světě naprosto mimořádné, a jinde nevídané?"

Těch dvanáct učedníků kolem Ježíše, byla zdá se skupina většinou docela obyčejných mužů. A takových jako oni bylo lidí mnoho. Ježíšovo slovo k nim znělo na začátku jeho působení. Oni ještě vlastně nic neudělali, neprošli, žádnou zkouškou, a přesto je Ježíš takto viděl. Nazývá je tak však, ne proto, že by byli výjimeční, skvělí a úchvatní, ale protože oni měli tu možnost mít Krista uprostřed sebe. Oni mohli naslouchat živému svědectví o Boží přítomnosti, skutečné lásce a velké milosti.

A to je uschopňovalo, aby mohli být světlem a solí. Nebyla to jejich úchvatnost, ale byla to jejich možnost vnímat Boží slovo. Přemýšlet nad ním, čerpat z evangelia sílu a předávat ji dál.

Jinými slovy Kristův učedník je vlastně jen takové "nouzové osvětlení". Tedy to, které nezáří samo o sobě, ale díky tomu, že jeho baterie se nabíjí z velkého zdroje. Kristův učedník svítí lidem na cestu a v temných chvílích, kdy vše jiné zhasne. Takový učedník ukazuje cestu k východu, záchraně, která má smysl.

Naše světlo i naše křesťanská chuť se odvíjí od Krista. A tedy buďto žijeme v napojení na Boha, anebo jsme jako sůl, co pozbyla chuti.

Ježíš své učedníky rozhodně jen tak lacino nepopichoval, aby dodávali světu správnou chuť. Hovoří o tom, že máme konat dobré skutky.

V originále můžeme číst, že Ježíšův učedník má především konat ne dobré ale krásné skutky. Krása se sice nedá změřit, ale je tím řečeno, že člověk krásnými skutky oslavuje Boha, a ne sám sebe. Prostřednictvím našich krásných skutků lidé mohou vidět něco víc než jen nás. Mohou rozpoznat přesah a směr, kam bezpečně jít.

Svět vždy byl a je nebezpečným místem. A i když vše dlouho běží, jak má, dříve nebo později se nakonec něco, někde porouchá, zastaví. Jako křesťané jsme však vidět, možná jsme někdy vnímáni jako zbyteční, ale náš Pán nás zde potřebuje a vidí nás. Díky Bohu za tu zvěst, která nás nabíjí i dnes. Amen.

První čtení z Písma (v 1.): Izajáš 58, 6-9a

Toto praví Hospodin: "Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: »Tu jsem!«"

Druhé čtení z Písma: 1. Korintským 2, 1-7 (+2,8-9)

Ani já, bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. Přišel jsem k vám slabý, s velkou bázní a chvěním; má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží. Moudrosti učíme, ale jen ty, kteří jsou dospělí ve víře – ne ovšem moudrosti tohoto věku či vládců tohoto věku, spějících k záhubě, nýbrž moudrosti Boží, skryté v tajemství, kterou Bůh od věčnosti určil pro naše oslavení.

Evangelium: Matouš 5, 13-18 (+ 5, 19-20)

Ježíš řekl svým učedníkům: "Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.