O tíži lidského těla

Znáte to – je nedělní ráno, příjemně svítí slunce, vy se vydáváte na cestu, usedáte na své místo do lavice. Podíváte se doprava, pak doleva a nejspíše poznáte tvář svého souseda, který nyní sedí vedle Vás. Je velmi pravděpodobné, že se znáte. Víte tedy, jak se jmenuje, kde bydlí a víte o něm i celou řadu informací. Určitě alespoň stejně tak trochu znáte někoho dalšího z kostela...

Samozřejmě se poznáváme a rozlišujeme se jeden od druhého především podle obličeje – tedy podle očí, vlasů, důležitý je také úsměv, vrásky, nos, anebo hlas, když nás dotyčný člověk pozdraví. To jsou ty nejzákladnější prvky, které nám pomáhají rozpoznávat druhé lidi a umět pak rychle rozlišit skupiny lidí známých a neznámých. Údajně je člověk schopen, podle paměťových expertů si zapamatovat během života i několik tisíc obličejů.

Pokud bychom se ale měli zaměřit pouze na poznávání ne podle rysů obličeje, ale čistě jen podle rukou nebo lidských nohou, tak by to číslo bylo jistě velmi malé. Jistěže, známe tvar ruky našich nejbližších, mnohokrát jsme si prohlíželi jejich prsty, ale zkrátka mnohem přirozenější, rychlejší a spolehlivější je samozřejmě i je poznávat vždy stejně jako druhé lidi podle obličeje. Části těla jako ruce, nohy, bok nemohou být tak docela spolehlivými ukazateli.

Proč Ježíš ukázal po svém vzkříšení učedníkům ruce a nohy? Proč ho nepoznali podle obličeje a hlasu? Proč se báli, že mají mezi sebou ducha – "strašidlo"? To všechno jsou otázky, které nás mohou napadnout, když čteme velikonoční evangelium.

Může nám připadat zvláštní, že dva učedníci, kteří se právě vrátili do Jeruzaléma z vesnice Emauz a kteří zbývajícím učedníkům vyprávěli, že se jim Ježíš zjevil, že cosi nejprve bránilo jejich očím jej poznat. Pak ale jej jasně poznali a srdce jim nadšením zahořelo a … zmizel jim z očí.

Když ti dva učedníci vyprávěli svým druhům právě toto svědectví jen pár minut staré, Ježíš se objevil uprostřed nich. A, jak jsme slyšeli, naprosté zděšení zavládlo mezi nimi. Ježíšův obličej, nestačil, nestačil ani jeho hlas a tehdy obvyklý pozdrav: "Pokoj vám." Evangelium nám nepřibližuje, zda učedníci vyslechli jeho výzvu a dotkli se jeho těla, ale docela jistě mohli vidět právě jeho ruce a nohy, které jim on ukázal. Ježíšovy ruce a nohy, nebyly kdovíjak výtečným poznávacím znamením, ale podle všeho stále nesly stopy po ukřižování.

Pokud vidíme člověka, který má na svém těle viditelné rány, je nám ho přirozeně líto. Není nijak příjemný pohled na krev, obvaz, či jen náplast na prstech. A pokud dotyčného člověka známe, většinou se i zeptáme, co zlého se mu přihodilo, máme zájem i jistou představu, jak jej asi muselo dané zranění bolet.

Ježíš své rány neukazoval jako jen čisté poznávací znamení, že je to on. A nebyla to také jen jakási temná skrytá výčitka, že oni jsou nezraněni a že on Ježíš musel trpět a být všemi opuštěný. Byl to spíše důkaz, že stále má lidské tělo se vším všudy. Neproběhlo tu žádné zázračné uzdravení, tak jako v příbězích o Harry Potterovi, kde kouzelná hůlka rychle zcelí rány.

Ježíš stál před učedníky v tíži běžného lidského těla a krve. Proto také měl docela obyčejný lidský hlad. V tom všem se smíme také i my samotní poznat. Také i máme zkušenost s bolestí těla, hladem a lidským nepřijetím, či nepochopením. V tom všem jsme si s Kristem velmi, velmi podobni. Je jen otázkou, zda se i poznáváme v radosti, kterou měli učedníci, zda chápeme Kristova slova jeho výklad Boží zvěsti a výzvu, abychom i my byli jeho svědky v tomto světě.

Krista také poznáváme v druhých lidech, v tom, jak se k nim chováme a co v nich chceme vidět, co všechno chceme u nich rozlišit. Zda se necháváme trvale spoutat svým strachem a různými domněnkami, anebo zda pocítíme, že on Kristus je skutečně uprostřed nás.

Jako princip Boží milosti, která vede naše ruce, aby pro dobro pracovaly. Je také i na nás, zda cítíme podporu pro naše nohy a pouť života. Zda se v tom našem niterném světě našeho já díváme "duchovním zrakem" do tváře našeho Spasitele. Evangelium dobrá zpráva nám svědčí o tom, že on nás velmi dobře zná, doprovází nás a je v našem středu. Amen

První čtení: Skutky 3, 12-16 (+3, 17-19)

Petr promluvil k lidu: "Muži izraelští, proč nad tím žasnete a proč hledíte na nás, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento člověk chodí? Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a kterého jste se před Pilátem zřekli, když ho chtěl osvobodit. Svatého a spravedlivého jste se zřekli a vyprosili jste si propuštění vraha. Původce života jste zabili, Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky. A protože tento člověk, kterého tu vidíte a poznáváte, uvěřil v jeho jméno, moc Ježíšova mu dala sílu a zdraví – a víra, kterou jméno Ježíšovo v něm vzbudilo, úplně ho uzdravila před vašima očima."

Druhé čtení: 1. Janův 3, 1-7

Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha. Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, tak jako on je čistý. Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona. A víte, že Syn Boží se zjevil, aby hříchy sňal, a v něm žádný hřích není. Kdo v Synu zůstává, nehřeší; kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal. Dítky, ať vás nikdo neklame: Spravedlivý je ten, kdo činí spravedlnost – tak jako on je spravedlivý.

Evangelium: Lukáš 24, 36b-48

Ježíš stanul uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám." Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně." To řekl a ukázal jim ruce a nohy. Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: "Máte tu něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a pojedl před nimi. Řekl jim: "To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky."