On sám bere za kliku a otevírá

Docela jistě mnozí z vás máte zkušenost z cest s automobilem, že se vám těžko vystupovalo z vozu pro málo místa na otevření dveří. Stává se na parkovištích, že nějaký "kolega" řidič zaparkuje se svým autem tak nešťastně, že když chceme vstoupit do našeho vozidla, nejde se do něj zlehka vsunout pro příliš malou štěrbinu mezi auty. A někdy dokonce nezbyde nic jiného, než vlézt do svého auta zadními dveřmi a přes kufr se protáhnout až k volantu.

To pak bývá i k vzteku, když člověk s funěním konečně usedne na své vytoužené místo řidiče a v ten okamžik přiběhne chlapík od auta vedle, rychle si nastartuje a odjede. Ale takový už je život, je plný překvapení a někdy se v něm - přímo před námi objeví různě úzké dveře. Je pak na nás, jak se my s těmi úzkými dveřmi popasujeme, viďte?

Ježíš svým učedníkům říká: "Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni. Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouci na dveře a volat 'Pane, otevři nám', tu on vám odpoví: 'Neznám vás, odkud jste!' (L 13,24-25) Ten text nám může připadat jako velmi tvrdý, zvlášť, když si uvědomíme, že tu Ježíš odpovídá na otázku jakéhosi člověka, zda je pravdou, že bude jen málo těch, kdo budou spaseni.

Hned se nám však mohou vybavit jiná slova z evangelia, kdy Ježíš říká naopak uklidňující zvěst: "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. (J 14,1-2) Anebo, když už je tu řeč o dveřích, víme, že Ježíš o sobě říká, že on sám jsou ty dveře, které vedou do ovčince (J 10,9) a on nepřišel lidi zahubit, ale spasit. (L 9,56)

Nicméně z Ježíšových slov, vedle laskavé náruče starostlivého pastýře, opravdu vystupuje také i jistá naléhavost. A zvláště v tomto případě. Překlady uvádějí, že v tu hodinu, v ten okamžik jisté tísně, přichází k Ježíšovi farizeové se vzkazem, který jsme si dnes četli: "Rychle odtud odejdi, protože Herodes tě chce zabít." (L 13,31) Ona to není úplná náhoda, že Ježíš varuje své následovníky a vybízí je, aby oni prošli úzkými dveřmi. Zrovna v ten samý čas i jemu se dostává jistého varování, aby se protáhl úzkými dveřmi lidské domýšlivosti a lstivosti, jež vystavěl Herodes. Tento král, zde představuje jakýsi prototyp úskočného člověka. Ježíš ho nenazývá lvem, tedy velkou, nebezpečnou šelmou, ale čímsi podřadným, co i vyjadřuje Herodův charakter - říká o něm, že je liškou... Zatímco on, Ježíš vysvobozuje lid z nemocí a démonů, Herodes podle něj jen hledá svůj prospěch a upevňuje své ambice.

Ježíš s Herodem nekříží své cesty. Jde do Jeruzaléma s pokorou a odhodláním. Až tam se s Herodem setká a není pro něj ono setkání tak důležité jako to, aby on sám šel po úzké cestě, vnímal úzké dveře před sebou a sám se stal druhým tou cestou, dveřmi, pravdou a životem.

Jaký je náš život, sestry a bratři? Co vše nám kříží cestu, jak moc úzké dveře jsou před námi? Co vidíme, když odhlédneme od všech nepříjemných situací, kdy se cítíme být stísněni životem, mačkáni jak kyselý citron, a když se setkáme s různými malými Herody, co s pověstnou liščí taktikou (pokus a omyl) nás obírají o sílu, energii a čas?

Někdy je cesta životem úzká sama o sobě. Proto nutně je i úzká cesta k Bohu. Je to také cesta, která také vyžaduje naši pozornost, úsilí, námahu, zápas. Zápas, který nesvádíme pouze jen s lidmi, ať už jsou jacíkoli, ale především ten zápas svádíme sami se sebou.

Nesmýšlet přízemně, jak píše apoštol Pavel, je i nám výzvou, abychom nežili jako nepřátelé Kristova kříže, jejichž "koncem je zahynutí, jejich bohem břicho a jejich chloubou to, zač by se měli stydět." (Fp 3,17)

Čeká nás, sestry a bratři, každodenní námaha, aby se naše smýšlení a snažení nezaměřovalo jen na pozemské věci. Abychom uměli odhlédnout od pozemské nízkosti a zloby, abychom v ní trvale "nezaparkovali" a neškodili druhým. Abychom vnímali, že Kristus jde s námi, je naší cestou i dveřmi, jichž úzkost nás už ani tolik neleká. A když už nemůžeme, on sám bere za kliku a otevírá. Amen

Genesis 15, 5-12.17-18; Filipským 3, 17-4, 1; Lukáš 13, 31-35