Podstatou víry je kývnout na nabídku...

Myslím, že jste se v dnešním digitálním světě už někde setkali s možností elektronického podpisu, nebo se vstupem do různých služeb přes bankovní identitu. Jsou to naše velké vymoženosti doby, které nám nabízí internet a propojenost nastavených sítí – stačí pár kliknutí a člověk je kupříkladu na Portálu občana ČR a rychleji může vyřídit celou řadu úředních záležitostí, různých osobních výpisů, dat, informací, přístupů, notifikací…

Jako občané máme celou řadu nejen povinností, ale i práv a mnohé lze vyřídit elektronicky, pokud k tomu máme to správné oprávnění, které po nás vyžaduje příslušný systém a daný řád.

Proč o tom hovořím? Dnes opět společně čteme v Bibli prolog Janova evangelia a slyšíme tak velmi hřejivé svědectví o Kristu, ve kterém se před nás předkládá možné zjištění, informace o nás: "Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha." (J 1, 12-13)

A apoštol Pavel k tomu v listu Filipským dodává a vysvětluje: "My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista." (Fp 3,20) To zmíněné duchovní občanství je pro nás nabídnutý darem od našeho Nebeského Otce. V prologu Janova evangelia slyšíme zprávu, že díky Bohu Duchovní světlo ozařuje každého člověka, ale ne každý to tak nutně vnímá.

Věřící člověk tedy obdržel moc stát se Božím dítětem. Co vše to znamená? Už dobře víme, že to rozhodně neznačí, že bychom my, kteří chodíme do kostela a při sčítání lidu zapíšeme jasně svou příslušnost k církvi, že bychom tím pádem byli těmi lepšími, silnějšími, nebo mocnějšími v tom ohledu, že by nás Pán Bůh víc poslouchal a nám se mnohem lépe vedlo než těm, kteří takovou moc a sílu nemají. Bylo by jistě příjemné mít tak trochu nos nahoru a pohrdat těmi, kteří mají za to, že žádný duchovní náboj, žádné náboženství pro svůj život nepotřebují. U nás v Čechách je drtivá většina lidí, která to tak údajně má. Ale jednak tušíme, že to s jejich "nevírou", není tak vyostřené, jak se možná zdá. A především v tomto směru nejsme povoláni k tomu, abychom byli soudci, kteří své sebevědomí budují na pyšné představě o sobě a svých schopnostech.

Některé české překlady Bible nehovoří o naší "moci" stát se Božím dítětem, ale o "pravomoci", právu, či o otevření přístupu do Boží rodiny. A vždy je zdůrazněno, že tento možný vstup do tohoto vztahu je lidem poskytnut jako DAR.

Člověk sám si něco takového nevymohl, nezasloužil. Člověk si toto "občanství" nepřivodil tím, že by se narodil nějak vhodněji, byl lépe vybaven a byl přiřazen k tomu přístupu k Bohu díky své touze, nebo díky svému pokrevnímu příbuzenství, že by patřil do vyvolené rodiny nebo vyvoleného národa, a tak nějak automaticky by tím pádem mohl počítat s tímto občanstvím.

Jediné, co člověka víry odlišuje od těch, kteří vztah víry nemají jasně definovaný je naše odezva na přijetí darované pravomoci. A tuto odezvu lze jednoduše pojmenovat jako naši VDĚČNOST.

Nejsme nijak lepší, nemáme lepší – "modrou" krev, nemáme větší moc nad Bohem a přesto, smíme se vnitřně cítit jako ti, kdo jsou Bohem obdarování. Vděčnost je tím, co člověka víry naplňuje.

Jako občan ČR si mohu celkem snadno ověřit, zda a jak funguje kupříkladu ten zmíněný Portál občana, nebo jistě – nemusím se spoléhat na internet, ale raději na své vlastní nohy, mohu dojít na úřad a zajistit si kdejaký dokument a výpis napřímo.

Jako občan nebeského království, chápu, že jsem Božím dítětem. Sice dost dobře nejde, abych si cokoli jednoduše v nebesích ověřoval, ale i tak mohu být docela obyčejně, lidsky, světsky vděčný. A vnímat, že mě Bůh, tedy také i můj Nebeský Otec přijímá za vlastního a promlouvá ke mně mnoha způsoby. Žádný světský úřad mi tento stav mojí víry neověří, ani žádná internetová síť. Mohu na počítači klikat, jak chci, ale to není ta cesta. Podstatou víry je kývnout na nabídku vztahu, který je nám lidem nabízen.

Zpravidla o prvních bohoslužbách losujeme biblické verše na nový rok. Každý z vás si vybere jeden text, který si pak může dát doma někam na viditelné místo, nebo naopak někam ho zasune a zapomene na něj. To opravdu záleží na nás, jak se necháme svým Otcem, jak se necháme různě oslovovat a zda budeme od něj vnímat podporu v tom malém textu a v těch dalších a dalších podpůrných informacích – zvěsti, která k nám mnoha způsoby i během nového roku 2026 bude jistě promlouvat.

Je na nás, zda budeme za tu Boží podporu vděčni a zda se budeme těšit ze svého nebeského občanství. Amen

První čtení z Písma: Jeremjáš 31, 7-11

Toto praví Hospodin: "Radostně plesejte vstříc Jákobovi, jásejte nad tím, který je hlavou pronárodů, vzdávejte chválu, rozhlašujte: »Hospodin spasil tvůj lid, pozůstatek Izraele.« Hle, přivedu je ze země severní, shromáždím je z nejodlehlejších koutů země. Bude mezi nimi slepý a kulhavý, těhotná, i ta, jež právě porodila. Vrátí se sem veliké shromáždění. Přijdou s pláčem a s prosbami o smilování, já je povedu. Dovedu je k potokům, jež mají vodu, cestou přímou, na níž neklopýtnou. Budu Izraeli otcem, Efrajim bude můj prvorozený." Slyšte, pronárody, Hospodinovo slovo, na vzdálených ostrovech oznamte toto: "Ten, který rozmetal Izraele, shromáždí jej, bude jej střežit jako pastýř

své stádo." Hospodin zaplatí za Jákoba, vykoupí ho z rukou silnějšího.

Druhé čtení: Efezským 1, 3-10 (+1,11-14)

Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším. V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

Evangelium: Jan 1, 10-18

Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydal svědectví a volal: "To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já." Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.