Pokloň se a přijmi, co je krásné

Chléb a hry byly vždy podstatným předmětem zájmu člověka. Věděli to tu už dávní vládcové, kteří díky tomuto poznání dokázali ovládat i velkou část společnosti předhazujíc ji něco málo pro žaludek i trochu té potěchy pro srdce.

Chtělo to vždy jen přesvědčit daný dav, že je na něm, aby si vybral z předložených možností, že "zajišťovatel" jídla i zábavy to s ním myslí dobře, protože vše, co on ve své dobrotě nabízí, je pro lid možným přínosem.

Už Eva s Adamem byli v té známé hře "zchytralého hada" přivedeni k velmi lákavému ovoci. Ten starý příběh, který čteme v Bibli, nám vypraví, jak Adam s Evou byli svobodní, a když pojedli ze stromu poznání, styděli se, báli se, cítili se být podvedeni a svou nahotu překryli pouze fíkovými listy. Líčení prvotního hříchu tak předkládá otisk nitra každého člověka, vyjadřuje lidské rozpoznání dobra i zla. Naše poznání i celý náš život nese jistá omezení. Však také i my jsme podobně jako Adam s Evou propadli smrti a hrám života, které neumíme vždy ustát.

Evangelium nám vlastně předkládá velmi podivný příběh, v němž je "jakýsi" Ježíš představen jako hrdina, který dokázal nahlédnout za oponu života a v nadhledu vidět vše z Boží perspektivy. Když lidé tomuto příběhu naslouchají, a je jedno v jakém žijí století, mohou si připadat, že chléb, který je zde předložen není pro ně dostatečný a hra, která se tu s nimi hraje je průhledná, chce je omezit, spoutat, ovládnout.

Jednoznačně je skutečností, že se vlastně nedá nic z vyprávění evangelia prokázat. Není žádná skrytá kamera, věrohodný záznam, jak Ježíš je sám 40 dnů na poušti a pak k němu kdosi promlouvá, zatímco on zdatně na vše odpovídá...

Kdo chce za evangeliem vidět lákání do pasti, toho nic jen tak nepřesvědčí. Jen světlo víry i přes lidskou nahotu, dává spatřit, že Boží zvěst umožňuje člověku být toho všeho součástí. "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil." (Mt 3,17) Tak popisuje evangelista Matouš, že promluvila nebesa k Ježíšovi při jeho křtu. A právě tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby tam prožil, co to vlastně znamená být Božím Synem. Je nám zde předloženo, že Ježíš byl na poušti velmi tvrdě konfrontován s otázkou, zda je, či není Božím Synem. Ježíš se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Není jasné, jak ten půst probíhal, zda jen a pouze pil vodu. Na každý pád je tu ale důležitá poznámka, že vyhladověl. Byl tedy zcela u konce svých pozemských sil, byl vyčerpán a byl tedy podle všeho na dně i svých fyzických schopností. A přesně v té chvíli pro něj zaznívá: "Jsi Boží Syn? Nezdálo se ti to jen tam u Jordánu? Tak to prokaž! Můžeš teď pomoci sobě, když učiníš z kamenů chléb a jednou třeba pomůžeš i lidem. Rozdávat chléb je dobré a pomáhat může být snadné..." Dokážeš proměnit kamen v chléb?

Jako ten pověstný had se před Ježíšem "svíjely" i další otázky. "Pokud jsi Syn Boží, tak se ti nemůže nic zlého stát. Půjdeš se přesvědčit? Ty klidně můžeš. Jistě nenarazíš ani nohou na kámen. Žádné zranění světa tě nečeká, každý tvůj krok je zde střežen anděly. Jsi vůdce světa? Pokloň se a přijmi, co je krásné, a tak je i lidem nabízeno."

Poušť, chrám a hora je v evangeliu dějištěm otázek vedených směrem k Ježíšovi. Ty otázky sice mají punc jakési legendy, ale zároveň jim všichni můžeme lidsky velmi dobře rozumět. Ježíšovy odpovědi jsou ve zkratce vyjádřením celého jeho života, smrti a vzkříšení. Jeho odpovědi nejsou jen dokladem hrdinství nebo nápovědy, jak máme odpovídat na pokušení, která přicházejí také i k nám. Vyjadřují možnou důvěru, že Bůh Otec nám nepředkládá jen jakýsi laciný chléb, hru, v níž vyniká naše slabost a obnaženost.

Víra nemusí být chabým "fíkovým listem", stejně jako přijetí Kristovy oběti nás nevolá pouze k pokání a nepříjemnému vědomí, že stále v mnohém selháváme. Bůh Otec, jak smíme věřit, nás sytí láskou a dává nám pochopit, že dějiště veškerého života má svůj přesah a cíl. Evangelium je dobrou zprávou, která se sice nedá průkazně dokázat, ale smíme v ni věřit. Můžeme tak opět, sestry a bratři, projít postním časem a těšit se ze zvěsti Velikonoc. Amen

První čtení z Písma: Genesis 3, 1-7 (+2, 15-17)

Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli. «" Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho

plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.

Druhé čtení z Písma: Římanům 5, 17-19 (+12-16)

Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista. A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život. Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými.

Evangelium: Matouš 4, 1-11

Ježíš byl Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby." On však odpověděl: "Je psáno: Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst." Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen!" Ježíš mu pravil: "Je také psáno: Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého." Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět." Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat." V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.