Především hledáme duchovní souznění a porozumění mezi sebou

Opět po roce jsme doputovali znovu k Božímu Hodu svatodušnímu. Co to znamená ono "doputovali jsme"? Lidská paměť je velmi nedokonalý zdroj informací. Zřejmě by nám dělalo problém rychle si vzpomenout, jaké bylo třeba vloni, nebo předloni během těchto svátků počasí. A ještě obtížnější by bylo rozpomenout se na tyto svátky třeba před deseti, dvaceti, či více lety. Svatodušní svátky ale nejsou tolik oslavou lidské paměti, nejde v nich ani příliš o hřejivou nostalgii, která se nás dotýká o Vánocích, a nenesou tyto svátky ani tolik výraznou stopu lidových zvyků jako Velikonoce. Svatodušní svátky jsou zkrátka jiné. A není v nich hlavní jen připomínka historie, jak by se třeba i mohlo zdát. Letnice jsou vystavěny jako chvíle, kdy se nám mnohé připomíná z dějin církve, a především jsou pobídkou k plnému zakoušení přítomnosti nám od Pána svěřené.

Sice si čteme při bohoslužbách z Písma svatého historizující text ze Skutků apoštolských, ale především hledáme duchovní souznění a porozumění mezi sebou. Mluvíme stejnou řečí, naše mateřština nám umožňuje snadnější komunikaci. Nemáme tedy vůbec problém, jako měli třeba:Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, Židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové. (Sk 2,9-11) Do jaké míry si ale i my lidé v Čechách mezi sebou opravdu rozumíme?

Když se vidíme na ulici, zdravíme se pohledem a slovy: "Dobrý den." Je to společenská forma a soubor zvuků, v nichž se spojují jakési souhlásky a samohlásky, jež dávají dohodnutý význam pro dané místo a prostor.

Co to ta slova "Dobrý den", ale opravdu znamenají? Jakou má náš protějšek představu o dobrém dni? A můžeme každému jeho přání dobrého dne vůbec uvěřit? Co vše se skrývá za slovy, jakého ducha my lidé v sobě máme? A co vše nám jde ze srdce a co vše vskutku proudí z úst do světa? To všechno jsou otázky, které v různé intenzitě vnímáme, a je velmi důležité, abychom je řešili alespoň v sobě.

Utěšitel, Zastánce, Přímluvce, Duch Pravdy, Pokoje, Lásky, je tolik možných pojmenování, která můžeme pronést na adresu Ducha svatého a přece, žádné z nich neposkytuje naše přesné vyjádření a popis Daru, který je nám lidem od Boha nabízen.

Duch člověka bývá navíc, bohužel a často otupělý, jindy zas ustrašený, nebo pyšný, prodchnutý lží, hamižností či sebestředností. A přesto Ježíš také do našeho času říká: Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší. (J 14,12)

To je velmi překvapivé zaslíbení. Jak bychom zrovna my mohli činit atraktivnější skutky než Ježíš? Nutně nás napadá, copak opravdu můžeme činit velké zázraky, když naše slova a činy jsou stále jen plné nedokonalosti? Boží dílo v nás však díky Kristu stále pokračuje. Také rok 2022 je časem, kdy můžeme vnímat, že každý náš den činí Kristus vskutku dobrým.

Naše slova a skutky nejsou dokonalé, naše přání a modlitby nejsou vyslyšeny na lusknutí prstu, ale duchovní spojitost s Kristem vše přesahuje. Díky Duchu svatému smíme být i v dané přítomnosti propojeni jak s lidmi, tak i naším Otcem. Smíme si rozumět vzájemně, důvěřovat i přes lidskou slabost. To je velký zázrak, který se mezi námi také i dnes může otevřít, a vonět skutečným životem.

Svatodušní svátky se nás neptají, co přesně si budeme za měsíc pamatovat z tohoto dne, co příští rok, co za deset let, ale zda a jak v daném čase využíváme mnohostrannou útěchu a záchranu od Ducha Pravdy, Těšitele a Obhájce. Kéž nás všechny, milé sestry a milí bratři, Duch svatý otevírá v dané přítomnosti a nese k věčnosti. Amen

Hod Boží svatodušní, Jan 14,7-14