Přichází vzácný host

Auto řídím rád. Rozhodně ale nemohu o sobě tvrdit, že jsem kdovíjak výtečný a skvělý řidič auta. Jsem ale velmi rád, že mohu konstatovat, že jsem měl prozatím veliké štěstí, jak co se týká možných nehod, tak také se mi po léta vyhýbaly všechny možné pokuty a odběry trestných bodů.

Tedy popravdě před pár dny se mi stala taková nemilá věc. Byl jsem nepozorný, zapovídal jsem se a projel jsem křižovatku, když na semaforu svítila oranžová, bylo to na hraně červené. Nechtěl jsem už brzdit, pršelo.

Nepříjemné ovšem je, že na té křižovatce visí známá kamera, která nehlídá rychlost, ale právě semafor. Stalo se to před čtrnácti dny, a tak jsem nyní zvědav, zda budu mít i v tomto případě štěstí…

Člověk si sám jistě štěstí přeje a každý motorista má rád, když mu stále svítí zelená. Máme rádi, když naše cesty jsou bez výmolů, a jistě bychom si u nás v Čechách přáli, aby silnice byly vždy sjízdné, bez nástrah a nebezpečí. A také bychom chtěli, aby se silnice a nové dálnice stavěly mnohem rychleji, levněji a kvalitněji.

Život sám ovšem nepřináší jen námi vysněný scénář. Do našich i zcela běžných dní se k nám vkrádá celá řada drobných a také i velmi závažných karambolů. Sám život je o bezpočtu různých křižovatek, nepřehledných situací a zákrut…

Vyslechli jsme si dnes společně výzvu proroka Izajáše: "Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy. Pahorkatina ať v rovinu se změní a horské hřbety v pláně." Izajáš před nás předkládá zvěst, že Bůh nám není vzdálen, že vstupuje do lidsky různě pokřiveného světa, a dokonce – ano Bůh je přímo zde. Na nás je, abychom na jeho přítomnost reagovali a uvědomili si tak jeho vstup do našeho nitra. Abychom všechny ty nesrovnalosti, které máme různě mezi sebou a hlavně také, které máme sami v sobě, to vše máme se snažit překlenout. Jak přesně máme tento úkol naplnit, to prorok Izajáš neříká, ale máme se především připravit.

Můžeme použít metaforu, že příprava je vlastně cesta. A je to cesta, která má v sobě plno semaforů a kamer. Příprava je "cesta", co není nikdy dokonalá, ale vyžaduje od nás jistou pozornost a zároveň naše osobní zaujetí, nasazení.

Dnes mají přijmout poprvé večeři Páně tři mladí členové náboženské obce. Oni spolu se svým farářem prošli jistou přípravou. My je také i dnes podpořili společnou svátostí pokání a dáváme jim tím jasně "zelenou" pro naše společné stolování spolu s Kristem. A jistě jim budeme přát, aby je v budoucím čase co nejvíce těšil život a aby jim co nejvíce chutnaly všechny dny, chvíle, které je čekají.

Sice se nejde na všechno v životě připravit a vše srovnat podle našich tužeb a přání, ale přejeme jim také, aby především chápali, že jsou našim nebeským Otcem přijímáni a přes mnohou lidskou nepozornost a slabost cítili, že jsou zváni ke svědectví o veliké Boží milosti.

My lidé nejsme schopni všechno mezi sebou urovnat a najít v sobě dokonale vyrovnanou harmonii, která by byla věčná. Věříme ale v Krista, našeho blízkého Bratra, který k nám přichází.

Jan Křtitel, ten pozoruhodně pokorný muž z dávné doby, o něm řekl: "Necítím se být hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi." Uvědomoval si tak, že přichází vzácný host, který jej neskonale převyšuje. Jinými slovy vnímal, že není hoden, aby Kristovi sundal boty a nabídl mu bačkory, aby se mohl u něj doma cítit ne jako na návštěvě, ale jako doma.

Je na nás, sestry a bratři, abychom pro tento adventní čas roku 2023 věděli cosi o potřebě přípravy a skutečnosti příchodu Krista, který maže ty velké rozdíly mezi námi a vyrovnává i temné propasti, které jinak v sobě neseme.

Bůh je zde, Kristus vstupuje při Večeři Páně do našeho života, je součástí našeho příběhu, našeho nitra. Díky Bohu za to. Amen

První čtení: Izajáš 40, 1-8 (+40, 9-11)

"Potěšte, potěšte můj lid," praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, provolejte k němu: Čas jeho služby se naplnil, odpykal si své provinění. Vždyť z Hospodinovy ruky přijal dvojnásobně za všechny své hříchy. Hlas volajícího: "Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy. Pahorkatina ať v rovinu se změní a horské hřbety v pláně. I zjeví se Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří, že promluvila Hospodinova ústa." Hlas toho, jenž praví: "Volej!" I otázal se: "Co mám volat?" "Všechno tvorstvo je tráva a všechna jeho spolehlivost jak polní kvítí. Tráva usychá, květ vadne, zavane-li na něj vítr Hospodinův. Věru, lid je pouhá tráva. Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky."

Druhé čtení: 2. Petrův 3, 3-7 (+3, 8-15a)

Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření." Těm, kdo toto tvrdí, zůstává utajeno, že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul. Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí.

Evangelium: Marek 1, 1-8

Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího. Je psáno u proroka Izaiáše: "Hle, já posílám posla před tvou tváří, by ti připravil cestu. Hlas volajícího na poušti: >Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!<" To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů." Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu. Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel. A kázal: "Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým."