Proč i Ježíš musel být pokřtěn?

Myslím si, že pokud jste někdy byli v jednání s pojišťovacím agentem či postaru pojišťovákem, s tím že chcete zjednat pojistku na auto, dům, či své zdraví, docela jistě jste zaznamenali jeho nastavenou výřečnost. Zažili jste profesionální um pojišťováka a cítili se pod palbou možností, argumentů, co a jak ještě lépe pojistit.

Daný člověk má přímo v popisu práce, aby nás tak trochu postrašil, co vše se může v životě přihodit, a přiměl nás, abychom byli ochotni zaplatit co nejvyšší pojistku. A my, pokud připustíme, že by se to, či ono mohlo přihodit, pak na nabídku přistoupíme. Tento pojistný obchod je založen na tom, že nemáme křišťálovou kouli, nevidíme do budoucna, cítíme odpovědnost a snažíme se, alespoň částečně o jakousi ochranu.

Matoušovo evangelium nám pro tuto neděli připravilo příběh, v němž Jan Křtitel byl Ježíšem pobídnut, aby připustil, že je to Boží vůle, aby ho on – Jan – pokřtil.

Nevíme, do jaké míry Jan Křtitel skutečně věděl, že Ježíš je Mesiáš, není ani tak docela jasné, zda také i Jan vyloženě slyšel po Ježíšově křtu hlas z nebe: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil." (Mt 3,17) Ani Jan Křtitel neměl jasně vyleštěnou křišťálovou kouli, ale jako prorok tušil, že Ježíš je jeho trochu řekněme jiný "zákazník", než jaký k němu obvykle chodíval.

K Jordánu chodilo za Janem velké množství lidí, jak obyčejných, tak urozených malých i velkých. Evangelium předkládá zvěst, že Jan byl pro lidi doslova magnetem. Abychom ovšem Janovu přitažlivost pochopili, musíme se vzdát představ toho, jak dnes táhnou dnešní celebrity, umělci, politici, influenceři a další věhlasné osoby.

Jan ze současného pohledu neříkal totiž nic až tak přitažlivého a křest sám, tedy plné ponoření člověka do vody, nebylo jakési příjemné koupání. Představovalo nejen jakýsi klasický rituální obřad, ale jasnou připomínku dávné potopy. Bylo to jasné znamení lidské zkaženosti a toho, že Bůh člověka a s ním celou zem, vše živé bylo Bohem odsouzeno k zatracení. Ve křtu, v novém nádechu po vynoření z vody se však člověku ukazoval nový život s Bohem.

Lidé dnes nemají až takovou obavu o svůj život, jako byla obava a životní zkušenost našich předků. Dožíváme se vyššího věku, máme zdravotní péči na zcela jiné úrovni, jsme lépe chráněni před živelnými katastrofami. Lidé nepotřebují až tak tolik křest, ale spíše dobrou pojistku – zdá se. Ovšem v tom je asi to zásadní nepochopení. Křest je nový život, co odkazuje na Boží slitování a Boží doprovod. Tedy na něco, co člověk potřebuje nejen pro vezdejší čas. Křest není pozemská pojistka, ale vyjádření o zajištěnosti života s Bohem. Křest je tedy dotek věčnosti.

Církev si od počátku kladla otázku, proč i Ježíš musel být pokřtěn. Copak i on byl hříšník, který potřeboval prožít své očištění? Proč musel také on prožít znamení nového života s Bohem? Evangelium nám předkládá Ježíšovu odpověď, když se Jan zdráhal. "Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá." (Mt 3,15)

Bohužel ani my vždy přesně nevíme, co vše – jednotlivě Bůh a život sám po nás vše žádá. Jinak řečeno, nevidíme ostře do své budoucnosti, abychom se mohli přehledně a bezpečně rozhodnout pro to či ono a zajistit si pohodlný život. Nejsme v schopni plné ochrany svého zdraví a bezpečí, ale smíme si díky své víře uvědomit, že je nám Bůh v Ježíšovi velmi blízký. Tehdy v Ježíšově křtu ve vodě byl Bůh s ním, stejně tak je Bůh i s námi v životě – ve všech chvílích. Ano i v té lidské nejistotě, obavách i v naší chybovosti je s námi Bůh.

Také i my díky své víře smíme slyšet cosi o tom, že jsme Božími dětmi. Že jsme vyvoleni, ne pro svou dokonalost, ale pro milost, která nás posouvá tímto časem směrem k věčnosti. Amen

První čtení z Písma: Izajáš 42, 1-7

"Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům. Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy. Neochabne, nezlomí se, dokud na zemi soud nevykoná. I ostrovy čekají na jeho zákon." Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí: "Já Hospodin jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě."

Druhé čtení: Skutky 10, 34-41 (+10, 42-43)

Petr se ujal slova: "Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé. To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech. Dobře víte, co se dělo po celém Judsku: Začalo to v Galileji po křtu, který kázal Jan. Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním. A my jsme svědky všeho, co činil v zemi judské i v Jeruzalémě. Ale oni ho pověsili kříž a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu zjevit se – nikoli všemu lidu, nýbrž jen svědkům, které k tomu napřed vyvolil, totiž nám; my jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.

Evangelium: Matouš 3, 13-17

Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?" Ježíš mu odpověděl: "Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá." Tu mu již Jan nebránil. Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil."