Proč Ježíšovo slovo očišťuje?

Barevné peří, jistá chůze, notná dávka sebevědomí, ano to je kohout. Mimo jiné prastarý symbol nejen žárlivé lásky, ale také i plodivé síly a života jako takového. Naši čeští jazykovědci si ale nejsou naprosto a zcela jisti, odkdy a proč se vodovodní baterie nazývá zároveň i vodovodním kohoutkem. Proč ne třeba vodovodní slepičkou, nebo houserem? Faktem je, že v dřívějších dobách a ve starším provedením mohl vodovodní kohoutek někomu možná připomínat větrného kohouta. Tedy toho, který se na střeše otáčí ve větru a ukazuje tak směr, odkud a kam fouká. Na každý pád se určitě všichni shodneme na tom, že je výtečné vodovodní kohoutky ve svých domovech mít a že nám tak snadno pomáhají třeba s hygienou. Stačí je trochu otočit, nastavit, hned očistí naše tělo a posílí život...
"Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil," (J 15,3) pronesl Ježíš k učedníkům ve své promluvě. Nemyslel tím samozřejmě, že se učedníci už nikdy nebudou muset zaobírat nějakými dalšími prostředky pro očištění a samozřejmě nehovořil o tělesné, ale o duchovní čistotě.

A jak té duchovní čistoty může Kristův učedník dosáhnout? O tom je celá evangelní perikopa, ve které se nám Ježíš představuje jako pravý vinný kmen, což je obraz, kterému můžeme jistě i my rozumět. Ježíš nám tím chce sdělit, že jeho slovo očišťuje, člověk ale potřebuje být na něj stále napojen. Nemůže tu jít jen o jakési občasné navázání se na něj, jakési pošimrání. Je zapotřebí, aby člověk z Kristových slov stále duchovně rostl, aby z něj bral a bezustání čerpal pro svůj duchovní růst potřebné živiny a sílu. Samo o sobě to není vždy snadné a lehké. Jistě si i vzpomenete z Janova evangelia na chvíli, kdy Ježíš sám omýval svým učedníkům nohy, aby s ním měli podíl a pochopili jeho čin služby. Bylo to tehdy těžké přijmout. Ježíše, však jak víme, opustil nejen Jidáš, kterému také Ježíš omyl nohy, ale opustilo jej velké množství učedníků, když jim nabídl k jídlu a pití své tělo a krev. Řekli tehdy mnozí: "To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?" a jak přiznává Písmo, mnozí jej opustili. Zbylo jen to jádro dvanácti všelijak nestálých a různorodých lidí. Ta velká většina nepochopila a nepřijala, co jim vlastně Ježíš nabízel. A ve své podstatě se to děje dodnes.
Není snadné zůstat při vinném kmenu a není bez námahy vydávat dobré ovoce. Proto ostatně my, kteří jsme to alespoň z části pochopili, chodíme do kostela znova a znova. Hledáme tu duchovní očištění a svůj nový nádech pro život. A člověk potřebuje být pozorný, vnímavý vůči Duchu svatému a potřebuje také občas i člověka, který jej nasměruje a inspiruje. O tom všem je také ten zdánlivě drobný příběh ze skutků apoštolských, který čteme v bibli. Anděl, nebo chcete-li "cosi", řeklo Filipovi, že má jít po cestě z Jeruzaléma do Gazy. Ten příběh nelíčí pouze jednu legendu, ale svědčí o tom, že člověk může být velmi vnímavý vůči Duchu svatému. Hebrejské slovo Ruach, značí Ducha svatého, nebo také vítr, či dech života. Ten Filipovi napověděl, že má jít k vozu, na němž seděl etiopský dvořan, který zrovna četl z proroka Izajáše."Rozumíš tomu, co čteš?"(Sk 8,30) zeptal se Filip dvořana. On odpověděl: "Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!" Ano, potřebujeme se navzájem, abychom chápali Boží zvěst. Právě tento dech života, jenž voní vzájemným zájmem a láskou, nás pročišťuje a staví na nový základ. My všichni se potřebujeme otáčet nejen podle lidských potřeb a přání, ale právě podle Ducha, který nás neskutečně přesahuje a uvádí do života.
Hovořím o duchovní síle, která z nás činí Kristovy učedníky. Jsme ratolesti, jež rostou pro život s Bohem. Díky Duchu svatému a lidem, kteří jsou nám inspirací, vnitřně neusycháme. Našim Mistrem a blízkým Bratrem se stal Kristus, který se i nám nabízí jako pravý vinný kmen. Jak jsme poznali díky jeho Duchu a dobrým lidem - patříme do jeho "kmene". Znamená to, že nejsme jen a jen válcovaní, kdejakým větrem života, který na nás tu a tam dopadne, ale jsme neseni láskou. Vztahem, který nás vnitřně očišťuje, dává sílu, abychom nesli dobré ovoce a přinášeli dobrou pomoc sobě i druhým. Amen