Smíme nás proměnit

Umíte se rozpomenout, co patří ke svatebním tradicím? U nás v Čechách to je rozbití talíře a jeho úklid, který provádí ženich s nevěstou. Také společný talíř se svatební polévkou a jedna děravá lžíce, která vyjadřuje potřebnou spolupráci a rovnost mezi mužem a ženou. Jinde zase svatebčané řežou poleno oboustrannou pilou, aby vyjádřili svou součinnost, vztah, který chtějí dál budovat. Jsou to hezké zvyky.

V Japonsku se prý na svatbě součinnost vyjadřuje nejen mezi ženichem a nevěstou, ale také kolektivně a to tím, že se nalije rýžové víno saké do připravených misek a všichni v jedné chvíli popíjí spolu v udávaném, několikrát se znovu opakovaném rytmu. Společně se tak při hostině "propojí" a vyladí celé sváteční společenství. Jednota lidí, vzájemná úcta a respekt, solidarita, synergie bývá čímsi nejen opojným, ale také žel Bohu velmi cenným a vzácným.

Prorok Jeremjáš v dnešním biblickém čtení předestírá před nás vizi Hospodinova dne, při němž se napraví všechny mezilidské vztahy. Hospodinovo milosrdenství má v té chvíli zasáhnout všechny národy. Účast na radostné bohoslužbě totiž bude umožněna podle proroctví všem bez rozdílu a Hospodinova dobrota pak obejme naprosto všechny.

Dva a půl tisíce let, čeká lidstvo na vyplnění tohoto proroctví. Touha po harmonii a dobrém sladění je ovšem zřejmě stará jako lidstvo samo. Docela jistě vnímáme jistý nesoulad mezi národy a běžně i mezi obyčejnými lidmi. Je začátek roku a jistě si přejeme, aby byl lepší než rok předešlý. Přejeme si méně rozbrojů, hádek i válek mezi lidmi. Co ale především můžeme ovlivnit, je ne ani tak to, aby rok 2025 byl lepší, ale spíše, že smíme proměnit nás tak – abychom my samotní byli vnitřně lepšími.

Je na nás, abychom lépe vnímali všechny ty směrovky a ukazatele života, které nám předkládá Bible a víra, co se propojuje se světlem naděje a vše oživující láskou. Je na nás, abychom pocítili duchovní požehnání nebeských darů a vnímali, že si nás nebeský Otec vyvolil, abychom prožívali skutečnost, že jsme jeho dětmi.

Tak jak se píše v prologu Janova evangelia – my jsme se nenarodili, jen jako se rodí děti pozemských otců. Tak rozumíme svému životu, že jsme se také narodili z Boha a pro něj. Toto poznání nám pomáhá, abychom se lépe orientovali v nám daných dnech. Jistě, harmonické vztahy úplně se všemi lidmi se nám nedaří navázat. Ono se to ostatně nepovedlo ani Ježíši Kristu, ale v něm – v Kristu nacházíme, jak nám připomíná evangelium, podstatu Boží milosti a pravdy.

Jaká polévka nás čeká v roce 2025 a jak nám bude chutnat? To je samozřejmě dál otázkou. Jistě můžeme obrazně říci, že v rukách míváme všelijak děravou lžíci a také naše propojení s lidmi bývá netěsné.

Víra nám ale už nyní umožňuje, abychom se takto na začátku roku znovu nadechli a třeba i přes různé potíže nacházeli díky milosti naše možné sladění s nebeským Otcem, sami se sebou i s druhými lidmi – díky vhledu, který nacházíme znovu a znovu jako dar své víry. Pouť dalším rokem jistě nebude jen o svátečních, výjimečných dnech, ale také o tom docela obyčejném prožívání všedních chvil.

Kéž však, co nejvíce víme a cítíme, moji milí, že patříme mezi ty, kteří jsou pozváni na svatbu, ne abychom se trápili, kdesi ztraceni vzadu. O církvi se říká, že je nevěstou Kristovou. A my docela jistě smíme pocítit i přes svou vlastní malost, že jsme součástí velikého společenství lidí celého světa i těch, které má náš Otec již pevně v rukách. Také i my směřujeme do jeho náruče. Díky Bohu za to. Amen

První čtení: Jeremjáš 31, 7-11

Toto praví Hospodin: "Radostně plesejte vstříc Jákobovi, jásejte nad tím, který je hlavou pronárodů, vzdávejte chválu, rozhlašujte: >Hospodin spasil tvůj lid, pozůstatek Izraele. < Hle, přivedu je ze země severní, shromáždím je z nejodlehlejších koutů země. Bude mezi nimi slepý a kulhavý, těhotná, i ta, jež právě porodila. Vrátí se sem veliké shromáždění. Přijdou s pláčem a s prosbami o smilování, já je povedu. Dovedu je k potokům, jež mají vodu, cestou přímou, na níž neklopýtnou. Budu Izraeli otcem, Efrajim bude můj prvorozený." Slyšte, pronárody, Hospodinovo slovo, na vzdálených ostrovech oznamte toto: "Ten, který rozmetal Izraele, shromáždí jej, bude jej střežit jako pastýř své stádo." Hospodin zaplatí za Jákoba, vykoupí ho z rukou silnějšího.

Druhé čtení: Efezským 1, 3-10 (+ 1, 11-14)

Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším. V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

Evangelium: Jan 1, 10-18

Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: "To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já." Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.