Svět stále potřebuje očištění

18.10.2021

Samozřejmě nevím, jak to máte zavedené doma či ve sboru. Většinou platí, že u stolu sedíme na "svém" místě, stejně tak příchozí účastníci bohoslužeb povětšinou sedí na svých obvyklých místech. Tedy někdo napravo, někdo nalevo a často bývá i přesně určená lavice, či židle, kam pravidelný účastník bohoslužeb usedá. Máte to také tak?

Daná místa jsme si určili kdysi sami, nebo jsme byli k nim navedeni tak, že vedle nás už seděl nám kdosi blízký. A je naprosto pochopitelné, že se rádi a vlastně často i automaticky vracíme tam, kde už to máme vyzkoušené a kde je nám dobře.

Žádost synů Zebedeových - Ježíšových učedníků Jakuba a Jana, chtěla velkou odvahu. Požádali Ježíše, aby jim přidělil místo vedle něj. Neměli vyzkoušené, kde jim bude lépe, zda nalevo či napravo. Chtěli být Ježíšovi co nejblíže, toužili po výsadním postavení a rozhodli se proto i něco udělat. Přeslechli, nebo spíš nerozuměli slovu, které Ježíš těsně před jejich žádostí už potřetí předpověděl: "Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech vstane." Mk 10,33-34

Proč to Jakub a Jan neslyšeli a nedokázali si to představit, je nám více než jasné. I my zcela pochopitelně máme představy o dobrém životě a toužíme po něm. Jak se říkává, v životě je jistě lepší být bohatý a zdravý, než chudý a nemocný. Pokud bychom si mohli vybrat tyto dvě možnosti, jistě mnoho neváháme. Být blízko Spasiteli, být těsně Mesiáši, přeci musí zajistit spokojený a radostný život. Jejich úvaha byla přirozená, touha a sebevědomí byly velké. Proto se ostatních deset učedníků na ně zlobilo, jak čteme v Bibli. Cítili se být těmi, které chtěl někdo vystrnadit, předběhnout. Od Jakuba a Jana to byla troufalost... Ale tak přeci funguje náš svět. Svět, kde štěstí přeje připraveným, kde je třeba být rozhodnými, silnými.

Vidíme to ve veřejném životě, kde mohou uspět pouze a jen ti, co se derou dopředu. "Sedávej, panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě." To rčení možná, možná platilo kdysi pro dívky, které se už chtěly vdávat a byly nervózní a netrpělivé. Rozhodně to ale neplatí do veřejného, či pracovního života, kde se naopak očekává osobní nasazení, iniciativa a jistá potřebná dravost.

Dlužno také říci, že nejen my samotní se dereme dopředu, anebo naopak dozadu a různě se šetříme. Ano vybíráme si nejen přední místa, ale také jsou i tací, kteří maskují svou pohodlnost, či obavy falešnou skromností... Zároveň si dovolím připomenout, abychom si Jakuba a Jana nezošklivili, že my samotní vlastně činíme stále cosi podobného i mezi lidmi. Řadíme ty, s nimiž se potkáme nalevo - blíž k srdci, či napravo - spíš na práci, užitek. Určujeme jim své pořadí, důležitost, praktičnost. Ne, nemůžeme se na Jakuba a Jana zlobit, jejich počínání bylo naprosto přirozené, lidské.

Měli velkou odvahu pro svou nevědomost. Ježíš se jich dotázal: "Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?" Odpověděli: "Můžeme."

Tehdy ještě nechápali, že kalich a křest jsou obrazem utrpení, bolesti, která měla postihnout Ježíše, jako znamení očisty světa.

Lidé si to příliš nepřipouští, ale svět a my s ním stále potřebujeme očištění. Člověk sice touží po Bohu, věčnosti a lásce, ale stále se způsobem svého života Bohu vzdaluje. A není to jen naše nedbalost, či nedomyšlenost. Vzdalujeme se Božímu obrazu v nás mnohdy i zcela vědomě a chtěně. V proroku Izajáši čteme: "Byly to naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost." Iz 53,4-5 Tento text vztahujeme ve víře na Krista, díky němuž se opíráme o naději v Boží milost.

Co to znamená, že "dal svůj život jako výkupné za mnohé?" Mk 10,45b Nebyl tím, kdo by se povyšoval nad druhé. Ač byl bez provinění, v lásce a soucitu s ostatními, přesto byl přiveden až na Golgotu. Jeho spojení s nebeským Otcem i s bloudícími a v mnohém nedokonalými lidmi nebylo zlomeno ani bolestí ani potupnou smrtí.

Věříš tomu, sestro, bratře? Není důležité, na jakém místě sedíš doma nebo ve sboru, není ani podstatné jaké místo v životě ti určili lidé, nebo ty sám - sama. Bůh Otec neupřednostňuje silné a je jen jeho věcí, zda budeme mít místo v jeho milosti. A na nás je pouze to, zda chceme a dokážeme následovat Krista. Amen

První čtení: Izajáš 53, 4-12; Druhé čtení: Židům 5, 1-10; Evangelium: Marek 10, 35-45