Světlo, jež přesahuje celý náš pozemský život i svět

Nedávno se nám v Hradci stala taková zvláštní věc – jistě se Vám ale také přihodila. Je krásný slunný den a navečer, když se zatáhne obloha, nejsou vidět hvězdy, měsíc a k překvapení večera z nějakého důvodu nesvítí ani pouliční osvětlení. Je nezvyklá tma. S přibýváním noci září už jen málo oken, a tak pro městského člověka, který je jinak stále ve světelném smogu, je ta situace velmi nezvyklá.

Docela jistě jste zažili i vy, kdy vás překvapila tma. Tedy taková tma, kdy jste potřebovali někam dojít a neviděli ruku před sebou a neviděli na krok. Naštěstí teď máme baterky a mobilní telefony, které nám svítí cestu, když je potřeba, ale jistě by každý z nás mohl vyprávět o chvíli, kdy něco takového jsme neměli u sebe a ocitli se zaskočeni v temnotách noci.

Docela jistě by také a naprosto každý z nás mohl vyprávět o situaci ve svém životě, kdy se navíc ocitl i v duchovní temnotě. Tedy v čase, kdy jsme prožívali cosi tíživě zlého, nepříjemného, kdy jsme byli zaskočeni situací života, anebo přímo lidmi, kteří na nás vylili svou temnou zlobu, projevili nepochopení, hodili cosi těžkého.

Mučedník Štěpán, jak jsme dnes četli ze Skutků apoštolských, uprostřed lidské nenávisti, podle svých slov uviděl nad sebou nebesa otevřená. I přes tmu lidské nenávisti, která jej spoutala a obklopila, viděl nad sebou Boží slávu a Ježíše. Ve světle své víry se také i modlil, odevzdával se Kristu a prosil za ty, kteří na něj vrhali své kameny. Ten příběh není jen legenda, kterou rychle přečteme a odložíme. My všichni jsme dříve, nebo později konfrontováni s nějakou temnotou. A zůstává na nás, zda nad sebou něco uvidíme.

Je pro nás přirozené, že se obvykle díváme kolem sebe. Vše, co vidíme, či nevidíme různě hodnotíme a přeměřujeme. O nedělích v kostele se většinou scházíme, abychom si připomněli, že se také máme dívat nejen kolem sebe, ale také i do nebe. A jako ten zmíněný Štěpán – hledat světlo, naději, která přesahuje, obepíná celý náš pozemský svět i život.

Pokud se nic zlého neděje a máme zdravé tělo i mezilidské vztahy, jsme v dobrém světle a nic nás netíží. Poznání víry nás však směřuje k vědomí, že náš Pán je dobrý, i když je všude kolem dočasná tma. A že z něj smíme čerpat sílu na to, abychom díky víře viděli víc. Výzva, kterou čteme z 1. listu Petrova, není jen mravokárným návodem, ale jistým světlem: "Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste okusili, že Pán je dobrý!" 1 Pt 2,1-3

Ono je vskutku na nás, zda budeme chtít čerpat sílu z toho, že náš Pán je dobrý – i když svět a lidé kolem – bývají v různé temnotě. Je otázkou, na čem chceme stavět své životy, a zda je tím pro nás osobně zásadním prvkem Kristus. Tedy, zda On je pro nás tím kamenem uhelným, co drží stavbu života pohromadě, tím že mu dává světlo a přesah. Bezpochyby i nás svírá mnohá nejistota života, i když nejsme v naprosté temnotě, dobře tušíme, že naše konkrétní budoucnost je stále jakoby v mlze. Nevíme, jaká bude naše cesta života.

Ani to, že jsme Kristovými učedníky, nás té mlhy budoucna, či temnoty světa jednoduše nezbaví. To nám ostatně ukazuje výjev Janova evangelia, kdy apoštolové byli zmateni, měli obavy, strach, jejich srdce se chvělo úzkostí. Nevěděli, kam jejich mistr a Pán odchází, ještě neznali jeho cestu. "Já jsem ta cesta, pravda i život." J 14,6 Tak Ježíš odpověděl Tomášovi a také i nám, moji milí. Tato Kristova věta je i pro nás osvětlující výpovědí, že smíme najít spojnici mezi námi a laskavým nebeským Otcem, a to i přesto, že do našeho života proniká temnota stínů různých křížů a bolesti.

Ježíš také i pro nás smí být cestou, v níž se odhaluje světlo pravdy o Bohu a životě. Sešli jsme se moji milí, abychom si připomněli a prožili, že světlo víry, nás provází vždy a všude. Díky Bohu za toto poznání.

Amen

První čtení z Písma: Skutky 7, 55-60

Štěpán, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, a řekl: "Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží." Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli a hnali ho za město, aby ho kamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci, který se jmenoval Saul. Když Štěpána kamenovali, on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: "Pane, odpusť jim tento hřích!" To řekl a zemřel.

Druhé čtení z Písma: 1. Petrův 2, 1-7 (+2, 8-10)

Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste okusili, že Pán je dobrý! Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je vyvolený a vzácný. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. Neboť v Písmu stojí: »Hle, kladu na Sijónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben. «Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným.

Evangelium: Jan 14, 1-10 (+ 14, 11-14)

Ježíš řekl svým učedníkům: "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte." Řekne mu Tomáš: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?" Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli." Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!" Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.