Tajemství, které přesahuje lidské oči i rozum

24.07.2022

"Na nebi jsem žádného Boha neviděl," prohlásil po návratu z kosmu na jedné ze svých besed Jurij Gagarin. Také i druhý sovětský pilot German Titov, který dokonce pár měsíců po Gagarinovi už oblétl celou Zemi, po návratu pronesl: "Někteří lidé říkají, že tam nahoře je Bůh. Díval jsem se kolem sebe celý den, ale nikoho jsem tam neviděl. Neviděl jsem tam ani anděly, ani Boha."

Nyní po 61 letech jsou technické možnosti lidstva ještě mnohem dál a v současnosti se věda raduje z nových snímků nového kosmického teleskopu Jamese Webba. Toto nové zařízení je 1,5 milionu kilometrů od naší planety a vysílá k nám úžasné, ostré snímky z vesmíru. Laická veřejnost doufá, že uvidí planety, kde by mohl být život, a vědci jásají nad tajemstvím, které je zase o něco víc poodhaleno. Samozřejmě je ovšem také jasné, že každá odpověď z vesmíru přináší další a další vědecké otázky. Hodně toho my lidé víme, a čím víc toho víme, tím i více "víme", že toho hodně, hodně nevíme.

Boha stvořitele nevidíme, ale smíme jej cítit ve svém nitru. Smíme vnímat bázeň, před jeho dílem a růst ve vztahu k němu, ve vztahu, který my lidé nazýváme vírou. Víra sama o sobě je dotekem tajemství, které přesahuje lidské oči i rozum.

V Bibli Gn 18, 20-27 čteme o Hospodinově rozhodnutí sestoupit a podívat se na dávná města Sodomu a Gomoru. Je to samozřejmě obrazný příběh. Hospodin rozhodně nemusí z nebe sestupovat a nějak složitě přepočítávat, kolik že asi je přesně v Sodomě lidí spravedlivých. Hospodin vše dobře ví...

Ten příběh je o lidském pohledu praotce víry Abrahama. Ten příběh je nám i svědectvím o tom, že svět lidí drží pohromadě, ne na základě pozemské spravedlnosti, ale díky Boží milosti a trpělivosti, kterou Bůh s lidmi stále ještě má. U Hospodina pro svět lidí neplatí kolektivní vina. Ano i hrstka spravedlivých dává světu naději. Modlitba má velikou moc, a o tom je také děj Abrahamova příběhu. Abraham díky modlitbě prohlubuje svůj důvěrný vztah k Hospodinu a také i nachází, což je velmi důležité - nachází pokoj, i když má o svého milovaného synovce Lota tam dole v Sodomě strach.

Mít obavu o své blízké, je jistě čímsi naprosto přirozeným, sestry a bratři. Naše modlitby, nejsou ochranným kouzlem, ale také i my se díky modlitbám učíme spoléhat na Boží milost. Doufat a nacházet ujištění.

Díky Kristu smíme vnímat pevné kořeny své víry. Věříme, že stačí On jediný pro záchranu života nás všech.

Díky němu a s ním se obracíme k našemu nebeskému Otci a přes nespravedlnost života a světa, smíme doufat v jeho konečnou milost.

Být trpělivým modlitebníkem, je jistě náročné. Ale nic víc než trpělivost mnohdy vlastně ani nemůžeme mít. Trpělivost je tím, čemu se stále můžeme učit. A podobenství z Lukášova evangelia nás k tomu i nabádá. Čteme v něm o obrazu tehdejší izraelské vesnice, kde není žádný obchod nebo večerka, kde se dá vše snadno koupit. A prosba přítele v noci o chléb je v ten okamžik jedinou možností. Ten dotyčný proto tluče na dveře, vysvětluje a prosí. Nejprve je, jak jsme slyšeli, odbyt, ale nakonec je přece jen vyslyšen.

Vytrvalost v modlitbě samozřejmě nezajistí vždy námi chtěný produkt a výsledek, to že budeme mít chléb, nebo to, co si přejeme, budeme mít díky modlitbě vždy v kapse. Platí ale zaslíbení, že nám pro vytrvalost může být dáno cosi navýsost dobrého. Ježíš říká: "Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!" L11,13

Ten, kdo prosí, napojuje se na Hospodina, jeho Duch z nebe, sice není vidět, ale je tím, kdo nás povzbuzuje, utěšuje, dodává energii a sílu znavenému duchu našeho lidství.

Výsledky modliteb nejsou vždy vidět, ale smíme je cítit a rozumět světu, v němž žijeme. Díky našim modlitbám nacházíme naději a sílu pro život. Díky Bohu za to. Amen

První čtení: Genesis 18, 20-27a ; Druhé čtení: Koloským 2, 6-10; Evangelium: Lukáš 11, 1-13