To nejzásadnější nemíváme až tak docela v rukách

Příští rok to bude už čtyřicet let, co se poprvé v Československé televizi objevil 13. dílný seriál od Jaroslava Dietla a Františka Filipa "Rozpaky kuchaře Svatopluka". Určitě si na to mnozí vzpomínáte: Seriál byl zvláštní v tom, že se mohl v průběhu vysílání různě ovlivňovat děj příběhu. Byla to doba, kdy se lidé nemohli zcela svobodně vyjadřovat a tady v televizi vládla naoko demokracie. Například ve chvíli, kdy kuchař Svatopluk viděl, že jeden host v restauraci mu po číšníkovi poslal spropitné a daný číšník se neměl k předání té finanční částky, mohlo se za kuchaře rozhodnout, zda si má o to spropitné říci, anebo vše jen v tichu přejít.

V prvních dílech hlasovala skupina hostů ve studiu, později se mohli zapojit všichni diváci tím, že doma rozsvěceli světla a na odpověď ANO nebo NE. Údajně byla podle diváckého rozhodnutí větší spotřeba elektřiny v republice… Kolem všeho byly dohady, zda nejde jen podvod. Hlavní vtip byl ale v tom, že ať už se hlasovalo jakkoli, po chvilce od rozhodnutí děj příběhu v televizní střižně zase splynul a pokračoval, jako by se nic nestalo. Na další děj to zdánlivě důležité rozhodnutí nemělo vlastně žádný velký vliv.

On to ale může být mnohdy i obrazem našeho života. Docela jistě i my býváme někdy v rozpacích, v nejistotách, jak se rozhodnout, co je a není správnější, co je moudřejší, lepší a ono nakonec naše volba není zas až tak důležitá, jak se nám někdy třeba i jeví. "Střižna" jménem život totiž vždy mnohé spojí a to nejzásadnější – nemíváme až tak docela vždy v rukách. Míváme i mnohá přání, co by se mělo stát jinak, ale život běží dál, nelze jej zastavit, vrátit a zkusit znovu a jinak.

V Janově evangeliu čteme o Marii, sestře Lazara, jak vlastně přímo vyčítá Ježíšovi, když říká: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel." J 11,32 A rozhodně není sama, kdo takto přemýšlí. I její sestra Marta, řekla Ježíšovi naprosto totéž: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel." J 11,21 Dokonce i někteří přátelé, kteří přišli Marii a Martu povzbudit a utěšit v jejich bolesti. Řekli o Ježíšovi: "Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?" J11,37 Ježíšovo rozhodnutí nespěchat do Betanie, kde ležel na smrt nemocný Lazar, mělo svůj důvod. Ježíš jistě mohl přijít i dříve, věděl, že je Lazar nemocný a mohl se pokusit uzdravit, ale nestalo se tak.

Když čteme tento příběh, jistě rozumíme rozpakům dnešních lidí, kteří pochybují a říkají a nebyl to jen nějaký podvod? Nebyl to jakýsi domluvený trik Ježíše a Lazara? Stalo se to vůbec? A hlavně – jak tato "legenda" může mít praktický dopad na můj život? Vždyť se zdá, že Bůh mívá různé zpoždění. Dobří lidé umírají a nic už je neprobudí…Život a svět "vaří" mnohdy podivná jídla a my je nemůžeme jen tak lehce strávit…

V proroku Ezechielovi čteme ani ne tak o budoucím posmrtném životě, jako o tom, že naděje neumřela, i když se to tak tehdy mnohým jevilo. Proroctví se týkalo Izraelského národa a jeho návratu z Babylónského zajetí. Naděje žije, to je zvěst i pro nás, sestry a bratři. Člověk se ale nemůže opírat jen o svou sílu, rozum a přání. To nám připomíná i čtení z listu Římanům: "Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život." Ř 8,8-9

Jméno Lazar (nebo Eleazar) se překládá jako "Bůh pomáhá"… A věříme tomu, setry a bratři, že Bůh pomáhá? Cítíme onu oživující naději také i v sobě? Možná i my míváme někdy výčitky pro "zpoždění" podobně jako sestry Marie a Marta, ale je pro nás důležité, že můžeme slyšet onu oživující naději a Kristovo slovo: "Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky." J 11,25-26 Tak Ježíš odpověděl Martě a zeptal se jí ještě: "Věříš tomu?"

Tak se vlastně Kristus ptá i nás, sestry a bratři, ne proto, aby nás zkoušel, ale aby nás posílil svým Duchem a nadějí, životem v němž slyšíme jeho hlas už tady na zemi a jednou i až také my vydechneme naposledy. Důvěra v něj od nás odhání ty nejpodstatnější a hlavní rozpaky života. Díky za to. Amen

První čtení z Písma: Ezechiel 37, 12-14

Toto praví Panovník Hospodin: "Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lide. Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší zemi. I poznáte, že já Hospodin jsem to vyhlásil i vykonal, je výrok Hospodinův."

Druhé čtení z Písma: Římanům 8, 8-11

Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

Evangelium: Jan 11, 32-45 (+11, 1-31)

Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel." Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, vzrušilo ho to a rozhorlen řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojď se podívat!" Ježíšovi vstoupily do očí slzy. Židé říkali: "Hle, jak jej miloval!" Někteří z nich však řekli: "Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?" Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: "Zvedněte ten kámen!" Sestra zemřelého Marta mu řekla: "Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den." Ježíš jí odpověděl: "Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?" Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." Když to řekl, zvolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!" Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář měl zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte odejít!" Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.