Trvalý je jen a pouze Bůh

Z jeruzalémského chrámu nezůstal, jak víme z historie, kámen na kameni… Ježíšovo prorocké slovo o zničení chrámu se naplnilo, proto Islám Ježíše vnímá jako důležitého proroka. Muslimové si Ježíše velmi váží a také ani nepochybují, že se narodil z Marie panny. Věří, že měl od Boha schopnost léčit lidi, uzdravovat, konat různé zázraky. Mají ovšem potíž přijmout jeho oběť, jeho Božství a možnost smíření.

To, že Ježíš předpověděl zničení chrámu je ovšem a zcela neoddiskutovatelný fakt, stejně jako že svou předpověď řekl v docela v nevhodnou chvíli, kdy ještě chrám nebyl tak docela dokončen.

Dovolím si nyní jen v krátkosti připomenout historii jeruzalémského chrámu. Původní Šalamounův chrám byl zničen babylónským králem Nabúkadnesarem v roce 586 před Kristem. Po návratu Izraelců z babylónského zajetí, byl však chrám znovu obnoven a zhruba za pět století později Herodes veliký se rozhodl chrám zvětšit a postavit nový, dvakrát větší. Za Ježíšova života stavba ještě nebyla dokončena, ale už se rýsovalo cosi na tu dobu jistě úžasného. Budování tohoto chrámu trvalo víc jak osmdesát let. Jenže nakonec z chrámu opravdu nezůstal kámen na kameni. Byl zničen Římany pouhých sedm let po jeho dokončení – v roce 70 n. l a už nikdy nebyl obnoven, zbyla z něj jen Zeď nářků.

Ježíšovo slovo, že bude jeruzalémský chrám zcela zničen, vyznělo ve chvíli, kdy to řekl, jistě velmi tvrdě. Něco takového také nikdo nechtěl ani slyšet. Když Ježíš zemřel, když jeho vlastní život skončil v troskách, jistě se mnohým nutně zdálo, že byl jen poslem zlých, nepravých zpráv.

Jistě také i my máme svá oblíbená místa, kam se rádi vracíme. Doufám, že jedním z takových míst je nám všem zdejší Sbor kněze Ambrože. Když se na chvíli zamyslíme, jistě si vybavíme i jiné prostory, kde cítíme bezpečí, ujištění, radost. A nejsou to vždy nutně jen kostely, nebo stavby a lidská obydlí.

Docela jistě i venku v přírodě nacházíme chrámy Ducha, chrámy svých vzpomínek a čehosi, co ani nelze slovy vyjádřit. Kupříkladu já velmi rád zavítám do Českého ráje, do Klokočí, kde na Zdenčině skále bývá pro mě jeden z nejkrásnějších západů slunce a kde zakouším, když se mi to poštěstí, velké povzbuzení. Něco podobného a zároveň cosi odlišně krásného prožívám pochopitelně i na jiných místech. A věřím, že jistě byste mohli vy samotní nyní říci o takových místech, že je máte také a vyjmenovat je.

Jeruzalémský chrám byl za Ježíše pro Izraelce přímo ohromujícím centrem duchovní síly, historie a živosti. Chrám byl znamením přítomnosti Hospodina, střediskem naděje, znamením krásy, harmonie.

Za Ježíšova života, jak jsme si připomínali, stavba jeruzalémského chrámu ještě nebyla zcela završena, ale už se jasně rýsovalo jeho plné dokončení. Vize, že poslední úpravy se v dohledné době stihnou a pak bude chrám vyjadřovat neměnnost, trvalost a slávu Hospodina a jeho lidu, to vše bylo čímsi neskutečně velikým.

Jenže ono je bohužel jasnou skutečností, faktem, že se v životě nemůžeme opřít o nic trvalého, žádná stavba, žádné místo ani žádný člověk není čímsi stálým a neměnným.

Trvalý je – jen a pouze Bůh. Možný lidský vztah k nebeskému Otci v křesťanství ztělesňuje člověku Ježíš. Tedy ten, o kterém věříme, že je pravý Bůh a pravý člověk. Nebo jinými slovy, ve kterém se nám znázorňuje cosi trvalého, co může být součástí také našeho životního příběhu.

Jistě cynik může poznamenat, že také náš život bude jednou rozmetán a všechny naše krásné i těžké vjemy a pocity odejdou kamsi do nenávratna.

Věřím, že Ježíš, není jen poslem těžkých zpráv o nejistotě světa, není jen prorokem, léčitelem obdařeným zázračnou mocí, ale je Kristem. Je tedy tím, kdo člověku přináší trvalé místo u Boha. To místo nám Ježíš znázorňuje ve svém příběhu a přímo na svém těle. Tedy tak, abychom mohli pochopit, prožít a mohli znovuobjevovat na všech místech a ve všech chvílích vědomí, že Bůh není kdesi daleko, ale je On přímo také i v nás, jako trvalá podstata také i našich životů.

Smíření, milost, naději uprostřed proměn světa, to vše nám přináší náš vztah ke Kristu. Je to vztah, který je ve svém důsledku velmi konkrétní, projevuje se v našich slovech i činech, které jsou možná na první pohled zcela běžné, a tedy i pomíjivé, ale v důsledku nesou stopy čehosi naprosto trvalého, co není a nemůže být jen tak rozmetáno.

Z jeruzalémského chrámu nezůstal, jak víme historie, kámen na kameni. V chrámu našeho srdce je však i cosi jiného než stavba z tohoto světa. Také i v našem nitru smí vanout Kristův Duch, vědomí Boží milosti a nikdy nekončící lásky. Amen

První čtení: Malachiáš 3, 19-21 (4, 1-3)

Hle, přichází ten den hořící jako pec; a všichni opovážlivci i všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništěm. A ten přicházející den je sežehne, praví Hospodin zástupů; nezůstane po nich kořen ani větev. Ale vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích. Rozběhnete se a budete poskakovat jako vykrmení býčci, rozšlapete svévolníky, že budou jako popel pod chodidly vašich nohou v ten den, který připravuji, praví Hospodin zástupů.

Druhé čtení: 2. Tesalonickým 3, 6-13

Přikazujeme vám, bratři, ve jménu Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, který vede zahálčivý život a nežije podle naučení, která jste od nás převzali. Sami přece víte, jak máte žít podle našeho příkladu. My jsme u vás nezaháleli ani jsme nikoho nevyjídali, ale ve dne v noci jsme namáhavě pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom k tomu neměli právo, ale chtěli jsme vám sami sebe dát za příklad, abyste se jím řídili. Když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí! Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací. Vy však, bratři, neochabujte v dobrém jednání.

Evangelium: Lukáš 21, 5-11 ( +21, 12-19)

Když někteří mluvili o chrámu, jak je vyzdoben krásnými kameny a pamětními dary, řekl Ježíš: "Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno." Otázali se ho: "Mistře, kdy to nastane? A jaké bude znamení, až se to začne dít?" Odpověděl: "Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: >Já jsem to< a >nastal čas<. Nechoďte za nimi. Až uslyšíte o válkách a povstáních, neděste se: neboť to musí nejprve být, ale konec nenastane hned." Tehdy jim řekl: "Povstane národ proti národu a království proti království, budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes.