Vím jen, že nic nevím

Tento slavný výrok je připisován řeckému filosofu Sokratovi a jistě je stále životním faktem, že i když od této slavné věty uplynulo téměř 2,5 tisíce let a vědecké poznání ušlo obrovský kus cesty, stále toho mnohem víc my lidé nevíme, než víme.

Jistě, můžeme se opírat o kvanta informací, která v dávných dobách byla nepředstavitelná. Dokážeme my lidé poslat člověka na měsíc a zpět. Dokážeme nahlédnout do kosmu i mikroorganismu, tak jak o tom vědečtí pracovníci před sto lety jen snili, ale stále je to pouze malinkatá část vědění o světě, který nás obklopuje a který je mnohem větší, než si dokážeme představit.

Ve zpracování dat nám lidem v budoucnu zřejmě ještě mnohem více pomůže umělá inteligence a dost možná během jen pár let ujde lidstvo ohromný kus cesty poznání, ale stejně bude platit staré Sokratovo zjištění, že svět v nás a kolem nás je ještě složitější a složitější, než jak vždy omezeně my lidé vidíme. Snažíme se mnohé prozkoumat a je to důležité, ale vševědoucnost sama o sobě, vševědoucnost přináleží jen a jen Bohu. Básník, filosof a dokumentarista Karel Vachek nedávno poznamenal, před svou smrtí: "Bůh je všechno, co my nevíme." A apoštol Pavel zase kdysi do Korintu napsal stále platné: "Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme." 1K 13,9

Dovolím si tedy shrnout – v budoucnu možná budeme mít my lidé třeba přesnější předpovědi počasí, ale kupříkladu náš přesný osobní "horoskop", naše vlastní budoucno, co vše nás přesně čeká zítra, pozítří, či za rok, to bude vždy poněkud v mlze. Stále jsme v temnotách nevědění.

V listu Efezským čteme: "I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem."Ef 5,8 To samozřejmě neznamená, že bychom věděli o mnoho víc než ti, kteří o kostel ani nezavadí, ale že důvěřujeme světlu naděje, které se dotýká nejen pozemského života, ale také věčnosti. Snažíme se proto uchopit, co nejlépe výzvu, o níž dál čteme v listě Efeským: "Žijte proto jako děti světla – ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem."

Prožíváme postní čas, období, kdy si v našem společenství mnohem víc stavíme před svůj vždy lidsky omezený zrak poznání víry. Tedy skutečnost života, že nedokážeme vždy rozlišit, co se líbí našemu Pánu, nedokážeme vždy zlo pojmenovat a vzdálit se duchovní temnotě. Ve Starém zákoně můžeme číst pozoruhodný příběh o Samuelovi, který měl pomazat nového, pravého krále Izraele. Samuel byl veden Hospodinem, aby šel k jakémusi Jišajovi Betlémskému posvětit jednoho jeho syna. Samuelovi se líbil krásný, vysoký syn Jíšajův jménem Elíaba, ale Samuelovi bylo Hospodinem připomenuto, že se člověk dívá mnohdy jen povrchně. Do nitra vidí jen Hospodin, který rozlišuje vše. Bůh ve své vševědoucnosti vybral za krále jiného mladíka. Samuel Hospodina poslechl a pomazal za nového krále Davida. A my můžeme tiše závidět Samuelovi, že byl takto veden. Kéž bychom také dokázali lépe prohlédnout, vidět do srdcí lidí kolem a také i do svého srdce.

Naše touha vidět nejen povrchně, vnímat Boží vůli a naše pokání, že to ne vždy umíme, je jistě na místě. Především ale, smíme opět prožít podstatu své víry a také i my pocítit, co prožil slepec, kterému Ježíš navrátil zrak. On je to totiž příběh, jenž se může znovu opakovat – na nás. Ostatně také i my jsme kdysi prožili chvíli, kdy nám byly otevřeny oči. Také i my jsme byli duchovně slepí a evangelium nám otevřelo oči. My jsme také pak museli svou víru, před ostatními různě obhajovat, …a v té diskuzi pozemsky nelze vyhrát. Ovšem také i nás Kristus vyhledal, a my jej ve svém nitru smíme vidět. Smíme jej vnímat před sebou ve svém budoucnu a věřit v něj tak, jako kdysi ten bývalý slepec. Naše budoucno i přes mnohý kříž a různé potíže je spjato s Boží láskou, jak poznáváme a cítíme.

Jistěže, stále mnohé a mnohé nevíme, a stále jsme v něčem slepí, ale důvěřujeme světlu Boží milosti, dotýká se nás věčnost a poznání, které vše přesahuje. Díky Bohu za průnik onoho světla do našich srdcí i dnes. Amen

První čtení z Písma: 1. Samuelova 16, 1b.6-7 (+16,10-13)

Hospodin řekl Samuelovi: "Naplň svůj roh olejem a jdi, posílám tě k Jišajovi Betlémskému. Vyhlédl jsem si krále mezi jeho syny." Když Samuel spatřil Elíaba, řekl si: "Jistě tu stojí před Hospodinem jeho pomazaný." Hospodin však Samuelovi řekl: "Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce."

Druhé čtení z Písma: Efezským 5, 8-14

I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Žijte proto jako děti světla – ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit. Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde. A kde se rozjasní, tam je světlo. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.

Evangelium: Jan 9, 26-41 (+9, 1-25)

Řekli mu: "Co s tebou učinil? Jak ti otevřel oči?" Odpověděl jim: "Již jsem vám to řekl, ale vy jste to nevzali na vědomí. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?" Osopili se na něho: "Ty jsi jeho učedník, ale my jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je." Ten člověk jim odpověděl: "To je právě divné: Vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči! Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ctí a činí jeho vůli. Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit. Odpověděli mu: "Celý ses narodil v hříchu, a nás chceš poučovat?" A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?" Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?" Ježíš mu řekl: "Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví." On na to řekl: "Věřím, Pane," a padl před ním na kolena. Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí." Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?" Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: »Vidíme. « A tak zůstáváte v hříchu."