Víra nemusí být jen jakýmsi doplňkem stravy

V pátek nám začaly další olympijské hry. Tentokrát se odehrávají v Paříži, což jistě zaznamenal i ten, kdo se o sport vůbec nezajímá. Možná jste kromě všech těch zpráv o velkých policejních manévrech, útocích na vlaky apod. zaznamenali také i jistý povzdech mnohých pařížských obchodníků, jak pro různá omezení turistů, nebudou dost možná pro ně olympijské hry spojeny až tak s velkým výdělkem, jak se očekávalo. Paříž je teď v mimořádném bezpečnostním režimu a různém omezení…

Na každý pád ovšem platí, že sportovci si prozatím velmi pochvalují své olympijské vesničky, veškeré zázemí, ubytování a samozřejmostí je dostatek stravy a veškerého vnějšího zajištění. Nejsou to žádné povrchní záležitosti, to kde a jak, člověk bydlí, zda je v bezpečí, v komfortu a zda má co jíst. Také i my soustředíme nemalý zájem života o tyto zcela nutné potřeby. Ve své podstatě toto vše zabírá i nám velkou část našich dnů – starost o základní lidské potřeby.

Ježíš jako skutečný člověk si toho byl naprosto přirozeně vědom. Ne náhodou nás také se naučil modlit a v modlitbě Otčenáš je proto zařazena i prosba za chléb vezdejší – aby nám byl dán dnes... Naše zajištění není čímsi naprosto samozřejmým. Jistě proto také ani nepřekvapí Ježíšova starost o ten velký dav, který se kolem něho shromáždil u Tiberiadského, nebo dnes také nazývaného Galilejského jezera.

"Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?" ptá se Ježíš svých učedníků a zkouší je dovést k tomu, co popisují všechna čtyři evangelia. Nasycení velkého zástupu je velmi výrazný příběh. Ježíšovi učedníci si uvědomují, že nasycení zástupu není možné z jejich sil. Podle všeho mají ve společné pokladnici 200 denárů. To nebyla až tak malá částka. Víme, že jeden denár byl denní mzdou dělníka, mohli bychom tedy říci, že apoštolové nebyli chudí. V pokladně měli v dnešní měně asi tak 200-300 tisíc korun, ale ani to nemohlo stačit pro ten velký dav. A když sáhli mimo své společenství, bylo tam jen jakýsi mladík, co měl pět chlebů a dvě ryby. To by možná stačilo, pro dvanáct učedníků – ale ne pro dav pěti tisíc mužů a bezpočet žen a dětí. Evangelium však vypráví, že to tehdy stačilo…

Co s tím starým příběhem? Jak nás může občerstvit a posílit jakási legenda? Vždyť když ne teď, tak docela jistě za nějakou chvíli budeme mít i my obyčejný hlad a žízeň. Jistěže můžeme sedět také i my na trávě třeba i dlouhé hodiny hned tady před kostelem. Ale doufat, že by nám někdo přinesl dobré jídlo a že by pak ještě i hodně zbylo, nebude zrovna kdovíjak moudré a praktické, viďte?

V listě Efezkým jsme dnes četli výzvu pisatele: "Proto klekám na kolena před Otcem a prosím, aby se ve vás upevnil vnitřní člověk, abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka." Občerstvení, které nám nabízí víra, nebo chcete-li, důvěra, je z lidského pohledu "malé". Tehdy za Ježíše to bylo jen pár chlebů a dvě ryby od jakéhosi mládenečka. Víra nám ale poodhaluje i jinou šířku, délku, výšku i hloubku života.

Při olympijských hrách se často zmiňuje heslo: "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se." Je jistě otázkou, do jaké míry je to heslo skutečně pravdivé. Víra, důvěra v život – nám ovšem ale nabízí opravdově zachytit – prožít výhru, co nevystupuje pouze z naší šikovnosti, z lidské síly, či důvtipu, v němž jsme nějak lepší než ti druzí, anebo jen tím, že máme větší štěstí.

Život není jako olympijské hry, kde se soutěží o drahé kovy, ale o to, co nás bude naplňovat, co nám bude kotvou a co nám bude dávat smysl.

Prožil jsem v poslední době takové bolavé dny, nic vážného – zlobila mě zase záda. Byl jsem mrzutý a přirozeně hladový po poklidu a pozemské sytosti. Potřeboval jsem fyzicky, cosi odpracovat, udělat a nebyl jsem ve své kůži. Jistě to znáte také, situace, kdy se člověk cítí pro poloviční výkon, jakýmsi "půlčlověkem".

Co člověka sytí především? Touha po výkonu a svém vítězství? Pokud ano, je to smutné. Každý člověk jednou zcela nepochybně doběhne do cíle života. A vyhraje?

Vítězství víry, které nás také smí živit a které nemusí být jen jakýmsi doplňkem stravy, je tím, co i přes všechny bolavé kříže dává tu správnou výživu. Díky Bohu za pokrm, díky Bohu za sílu z víry a možné občerstvení, které vše přesahuje, a ještě vždy zbývá další pro budoucno. Amen

První čtení: 2. Královská 4, 42-44

Přišel jakýsi muž z Baal-šališi a přinesl muži Božímu chléb z prvního obilí, dvacet ječných chlebů, a v ranci čerstvé obilí. Elíša řekl: "Dej to lidu, ať jedí." Ten, který mu přisluhoval, namítl: "Cožpak to mohu předložit stu mužů?" Ale on odvětil: "Dej to

lidu, ať jedí, neboť toto praví Hospodin: >Budou jíst a ještě zůstane. <" Předložil jim to a oni jedli a ještě zůstalo podle Hospodinova slova.

Druhé čtení: Efezským 3, 14-21

Klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil vnitřní člověk a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.

Evangelium: Jan 6, 1-11 (+6, 12-15)

Ježíš odešel na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji. Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Byly blízko židovské svátky velikonoční. Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?" To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. Filip mu odpověděl: "Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo." Řekne mu jeden z učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: "Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!" Ježíš řekl: "Ať se všichni posadí!" Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl.