Všichni jedeme na sdíleném kole

Nevím, zda jste si už všimli, že u nás v Hradci Králové přibyla zhruba před měsícem možnost zapůjčit si na ulici elektrokolo. Ten zelený bicykl s elektrickým pohonem stojí asi 4 nebo 5 korun za minutu (což je poměrně dost.) Ty starší obyčejné šedé bicykly, sdílená kola, jsou tu podstatně levnější, a dokonce první čtvrthodina na zapůjčení je zdarma.

Tato kola využívají především studenti a hlavně turisté, návštěvníci. Přijedou do našeho města třeba autobusem nebo vlakem na nádraží a pak se pohybují po Hradci díky zapůjčenému kolu docela snadno. Je to poměrně rychlý způsob přemísťování, může být levnější než hromadná doprava a je to hlavně zdravé a ekologické. Každý si může dojet, kam chce...

My lidé se potřebujeme různě přemísťovat a jsou lidé, kteří ani dlouho nevydrží na jednom místě. Máme proto celou řadu dopravních prostředků. Umíme přemístit druhé lidi, věci, zvířata i domy, když na to přijde. Umíme přesadit vzrostlé stromy. Jen zrovna u moruše, o níž hovořil Ježíš v dnešním evangeliu, jde o velký problém, který ani dnes neumíme vyřešit. Strom moruše je pověstný tím, že má velmi bohatý a citlivý kořenový systém. Dožívá se i několika staletí, když je na svém. Přemístit morušovník tak, aby žil dál na jiném místě, je bohužel ne zcela možné.

Ježíš velmi přesvědčivě mluvil o tom, že tu je možnost, aby se morušovník přemístil, a to dokonce do moře, a ba co víc, aby to ten strom udělal sám. Jen tak si tam došlapal nebo co? To přirovnání je v mnoha ohledech podivné. Vždyť vlastně žádný strom nemůže žít ve slaném moři, nemůže se sám přemístit, ani sám dobrovolně vyrvat z kořenů!

Je to nepředstavitelné a navíc nesmyslné. Jaký je účel takového posunu? Ježíš sice hovoří o víře, o tom, že když budou mít jeho učedníci větší víru, budou je muset poslouchat i nepřemístitelné stromy. Víra by ale měla být praktická, nebo ne? Kdo by chtěl, kdo by potřeboval mít moruši v moři? Jaký je smysl takového bláznivého posunu? Přiblížení odpovědi na otázku - proč Ježíš toto přirovnání vůbec řekl, najdeme už v otázce, proč Ježíšovi učedníci po něm chtěli víc víry. Proč Ježíše žádali: "Dej nám více víry!" L17,5b

Víra není tak docela samozřejmou věcí. Je darem a je na místě i za ni prosit. To že učedníci žádali, aby měli více víry, že chtěli jakýsi vnitřní posun, bylo jistě na místě. Na první pohled se zdá, že jim Ježíš dal vysvědčení, které není nijak příjemné. Jim a také i nám (nás také morušovníky nijak zvlášť ve šlapání do moře neposlouchají) jako by bylo nám všem řečeno: "Máte malou víru, menší než málo ceněné, malinké zrnko hořčice!"

Neposlouchá se to dobře, ale ze zkušenosti i své malé víry tušíme, že díky víře můžeme zvládnout všechny posuny života, i ty bláznivé, překvapující, zdánlivě nepraktické, nepohodlné, drahé, složité a všelijak náročné - díky víře. Říká se, že když se člověk jednou naučí jezdit na kole, že to už nezapomene, i když třeba několik let na bicyklu neseděl. Podobné je to docela jistě i s vírou. Ten, koho se víra alespoň trochu dotkla, v takovém člověku už alespoň trocha víry navždy zůstává. Víra, i když ji na čas překryje cosi jiného, je čímsi trvalým.

Do našeho života vstupuje - přijíždí ledacos a lidská důvěra bývá nahlodána. Víra může být takřka vyrvána z kořenů, ale vždy zde něco z víry už navždy zůstává, třeba jen malinký kořínek.

Ježíš nechce své učedníky oznámkovat, jako přísný profesor. On především nás chce také inspirovat, abychom usilovali o to, aby naše víra mohla dál a dál růst. A to dokonce i v tom, co se někdy jeví jako bláznivý nápad.

Moruše se sama do moře nepřesadí, ale my v tom šlapání životem smíme slyšet výzvu víry. Mimo jiné jsme si dnes vyslechli od apoštola Pavla z listu Timoteovi povzbudivé čtení, že se nemáme bát rozněcovat oheň daru, který nám byl svěřen. Slyšeli jsme: "Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy." 2 Tm 1,7

Kéž tedy ta naše jízda životem, sestry a bratři, obrazně řečeno jízda na sdíleném kole, je mnohem víc propojena naší odvahou, mnohem víc silou z Kristova Ducha a mnohem víc ujištěním, že cena za naši spolujízdu už byla Bohem uhrazena a že tedy nemůžeme minout cíl. Amen

První čtení: Abakuk 1, 1-4; 2, 1-4; Druhé čtení: 2. Timoteovi 1, 6-8.13-14 (1, 1-14); Evangelium: Lukáš 17, 5-10