Všichni lidé se potřebují vrátit k Bohu

Občas se mě někdo z vnějšku našeho společenství zeptá: "Jak se daří těm tvým ovečkám?" Přiznám se, že tento tip otázek a rozhovorů nemám příliš rád, jednak se domnívám, že z tónu otázky mnohdy vyplývá jistý přezíravý podtext, a pak také pokud se faráři a biskupové nazývají jako pastýři, mám za to, že je to víc služebná funkce než jakási nadřazenost. Pro společenství je ovšem vždy praktické, že má ve svém středu někoho, kdo je pověřen, aby si nacházel čas a sílu připomínat, inspirovat a ukazovat směr. Všichni společně jsme však rovnocenné ovečky našeho Pána.

On sám je také tím, kdo nás vysílá, abychom svědčili životem o Boží blízkosti. Lukášovo evangelium nám dnes podává zprávu o tom, jak Ježíš vyslal svých 70 učedníků se svědectvím, že Boží království není člověku vzdálené, ale že je každý může zakusit přímo na vlastní kůži. A tuto zprávu vskutku můžeme vztáhnout i sami na sebe. Ne že bychom viděli a slyšeli přímo Ježíše, jak nám dává své pokyny, ale víra nám dává znovu a znovu rozlišit, že máme jisté pověření, abychom skutky i slovy, celým svým životem, ukazovali, že zde na zemi není jen lidské království a lidská moc, ale také i láskyplná náruč Hospodinova.

V proroku Izajáše čteme obrazné vyjádření, v němž je Bůh znázorněn jako milující matka a jako ten, kdo miluje své děti. Ten obraz jistě platí, ale není to tak docela celistvé vyjádření Boží blízkosti, život je složitý…

Stále jsme jen "ovce", které jsou vyslány do světa a jsme tedy těmi, co se nemohou bránit "ostrými zuby a drápy". Víra, vztah člověka k Bohu Otci se nemůže snadno obhájit mezi všemi lidmi, kteří jsou spíše jako vlci. Vírou se nedá rychle přemoci dravě neukojená vlčí smečka tak, aby před duchovním nastavením víry, naděje a lásky pokorně vlci ustoupili a snadno tak prošli potřebnou přeměnnou na ovce. Ovce navíc, jak dobře víme, umí být nejen milé a přátelské, ale také někdy bývají svéhlavé, tvrdošíjné. Tehdy neposlouchají svého Pastýře a také umí být vůči sobě navzájem velmi nepřátelské. V církvi jsou bohužel takové prvky nepřátelství dohledatelné už od počátku církevního života, kdy se ti, kteří si mají být sestrami a bratřími, různě na sebe naléhají a spíše se chtějí bolestivě pokousat bez jakékoli známky mírnosti a chtěného porozumění.

Proto apoštol Pavel v listě Galatským napsal výzvu, z které jsme si dnes společně připomínali: Každý ať zkoumá své vlastní jednání; pak bude mít čím se chlubit, bude-li hledět jen na sebe a nebude se porovnávat s druhými. Každý bude odpovídat sám za sebe.

Sestry a bratři, jsme součástí stáda, ale také jsme nepochybně zodpovědní za to, jak pojmeme svou roli, svou danou pozici ve stádu, a to právě a zároveň v kontrastu s tím, že jsme ve světě, který je převelice pozemsky dravý, mnohdy nepřehledný, zákeřný a všechny ovce rádoby pohlcující.

Ježíš své učedníky vyslal kdysi bez měšce, mošny a obuvi a ona pozemská nezajištěnost pro svědectví víry je stále platná. Díky víře se nikdo pozemsky nenapakuje, nebude se mít světskýma očima lépe, nezajistí si pozemskou odměnu, kterou by si pak mohl někam trvale uschovat – do nějaké své tašky. Takovému poslu nebude se ani nijak prokazatelně lépe, nebude se mu měkčeji chodit po této zemi díky botám víry.

Přesto taková pouť má velký smysl nejen pro nás a naše hodnocení sebe samých, ale pro toho, kdo si nás vybral a pověřil službou. Ta není snadná, ale je navýsost potřebná.

Všichni lidé se potřebují vrátit k Bohu a připomenout si tak odkud vyšli, kam životem jdou a my křesťané jsme součástí tohoto velikého stáda, co se každý den smí těšit, že se Boží království pro nás opět o cosi přiblížilo. Díky Bohu za to. Amen

První čtení: Izajáš 66, 10-14

Radujte se s dcerou jeruzalémskou a jásejte nad ní všichni, kdo ji milujete! Veselte se s ní, veselte, všichni, kdo jste nad ní truchlívali. Budete sát do sytosti potěšení z jejích prsů, budete s rozkoší pít plnými doušky z prsů její slávy. Toto praví Hospodin: "Hle, já k ní přivedu pokoj jako řeku a jako rozvodněný potok slávu pronárodů. Budete sát nošeni v náručí, hýčkáni na kolenou. Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit. V Jeruzalémě dojdete potěšení." Uvidíte to a vaše srdce se rozveselí, vaše kosti budou pučet jako mladá tráva. Bude zřejmé, že Hospodinova ruka je s jeho služebníky a že jeho hrozný hněv je proti jeho nepřátelům.

Druhé čtení: Galatským 6, 1-6 (+6, 7-16)

Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení. Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. Myslí-li si někdo, že je něco, a přitom není nic, klame sám sebe. Každý ať zkoumá své vlastní jednání; pak bude mít čím se chlubit, bude-li hledět jen na sebe a nebude se porovnávat s druhými. Každý bude odpovídat sám za sebe. Kdo je vyučován v slovu, nechť se s vyučujícím dělí o všechno potřebné k životu.

Evangelium: Lukáš 10, 1-11.16-20

Pán určil ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít. Řekl jim: "Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň. Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky. Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte. Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: >Pokoj tomuto domu! < A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám. V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají, neboť hoden je dělník své mzdy! Nepřecházejte z domu do domu. A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží; uzdravujte nemocné a vyřiďte jim: >Přiblížilo se k vám království Boží. < Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: >Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na našich nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se království Boží.