Výtečný šéfkuchař Kristus

Kdy jste měli naposledy hlad? Ten opravdu velký hlad, kdy člověk pociťuje nejen chuť na cosi pro něj dobrého, ale jasně vnímá palčivé prázdno, kdyby se v nadsázce jedly i hřebíky - kdyby byly.

Hlad je nejlepší kuchař, říkává se a je tomu jistě tak. Stejně - jako je pravdou, že služeb tohoto "šéfkuchaře" naštěstí příliš často nevyužíváme. Míváme pravidelnou stravu, vybíráme si, co a kdy budeme jíst, nebýváme nijak dramaticky omezováni.

Do určité míry, můžeme říci, že my lidé ve střední Evropě vnímáme dnes jídlo jako samozřejmou záležitost, na něž máme nárok. Jídla je vlastně dost, a tak celá společnost, naše kultura jídlo nevnímá příliš - jako Boží dar a milost.

Jisté je však i to, že nám všem může být ještě mnohem lépe. Všichni můžeme být ještě víc bohatí, využívat ještě zdobnější a úžasnější kuchyně. Pohodlné by i bylo, kdybychom ani v náznaku potu tváře nemuseli dobývat chléb vezdejší a kdyby nás stále někdo obsluhoval. Nemuseli bychom shánět ani peníze, ani nákupy, nebyly by žádné starosti a nebylo by ani žádného stání u plotny...

Tento sen se v některých biblických příbězích naplňuje. Čteme o něm v Elíšovi - o jeho zázračném nasycení jednoho sta mužů, také všechna čtyři evangelia popisují událost na pustém místě, Ježíšovo nasycení velkého zástupu.

Janovo evangelium je navíc zvláštní v tom, že Ježíš zde naprosto opanuje situaci - nejprve zkouší Filipa, pak se sám ujímá iniciativy. Sám vyzve, aby se lidé posadili, a pak Ježíš vezme chléb a ryby, vzdává Bohu díky a sám rozdává s jakousi velikou lehkostí, a ještě hodně jídla zbyde.

Tento příběh si lidé vyprávějí a čtou už takřka dva tisíce let. Cynik jistě může poznamenat, že ryby a ječný chléb, není kdovíjaká strava. Už tehdy takové jídlo bylo vnímáno jako potrava pro chudé. Můžeme jistě ocenit, že zatímco Elíša nasytil sto mužů, Ježíš 5 000. A můžeme si i vzpomenout na jiný biblický příběh, v němž putující lid do Země zaslíbené mohl jíst sladkou nebeskou manu, ale to vše neřeší dnešek. Jsou to příběhy, které se kdysi staly. A co my s tím? Nabízí se skeptická otázka. Má to pro nás nějaký význam? V církvi čteme z evangelia právě tuto perikopu proto, abychom si připomněli celou řadu skutečností, které můžeme vztáhnout na náš život a projevit třeba při Večeři Páně, kde, jak věříme, nás Ježíš duchovně opravdu hostí. V našem příběhu evangelia si všichni lidé na daném místě byli rovni. Nebylo rozdílu mezi chudými, bohatými - muži, ženy, děti seděly s Ježíšem. Ve světě to tak docela nejde. Sice byly doby, kdy se proklamovalo, že jsou si všichni rovni, ale všechny tyto systémy vždy časem narazily na lidskou hamižnost a sobectví. Alespoň v církvi by to však mělo jít...

Ano, při Večeři Páně jsme si všichni naprosto rovni a zároveň vždy zbývá mnoho od Ježíše i pro zítřek a pro ostatní. To je také úkol církve. Učedníci, tehdy měli sesbírat to, co se nesnědlo. Zbylo 12 naplněných košů, symbol plnosti, jež měla platit pro všechen Boží lid.

Plnost Boží milosti, platí i dnes. Víra nám dává prohlédnout za hranice vezdejšího světa i chleba. Aby i pro nás platilo to, co je psáno v listě Efezským: "A tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží." Je jistě výtečné, že jen málokdy trpíme opravdovým hladem, prázdnotou žaludku i celé zažívací soustavy - ovšem nejen chlebem živ je člověk. K životu je třeba i chléb duchovní, jenž dává životu smysl a sytí k věčnosti.

Takovým výtečným šéfkuchařem je Kristus, jak nám víra dává i dnes rozlišit a poznat.

Při bohoslužbách jsme zde shromáždili takto u něj, abychom prožili vědomí niterného obdarování. Boží milosti, která je nám v Kristu nabídnuta jako skutečnost víry.

Je neděle 25. července L.P. 2021, za chvíli budeme slyšet pozvání k Večeři Páně, můžeme jistě zůstat na povrchu a toto chudinké jídlo přijmout do úst, aniž by se naše srdce zachvělo. Nebo znovu uvěřit, že tento Boží dar, je určen právě nyní nám s vděčností a radostí, jenž má přesah přes toto místo i čas. Sestry a bratři, Pán Vám žehnej. Amen

První čtení: 2. Královská 4, 42-44; Druhé čtení: Efezským 3, 14-21; Evangelium: Jan 6, 1-15