Zápasil Jákob s Bohem?
3Ne všichni jme stejní, ne všichni máme stejné schopnosti a sílu. Kdybychom se nyní všichni kupříkladu zvedli z lavic a šli zkoušet, jak dlouho každý vydrží nedýchat pod vodou, jistě bychom našli mezi sebou hned docela veliké rozdíly.
Někdo vydrží bez dechu jen pár vteřin, někdo minutu a jsou mezi námi tací, že i bez tréninku zvládnou pod vodou minuty dvě. Ten, kdo cvičí, umí vydržet i další a další minuty. Světový rekord je téměř 25 minut s hlavou ponořenou pod vodní hladinu. Rozdíly ve výdrži mezi námi jsou... Co nás však jednoznačně spojuje je skutečnost, že všichni do jednoho, takovou zkoušku ve vodě dříve nebo později vzdáme. Všichni se potřebujeme nadechnout, všichni. Život není vždy jen otázka naší vůle, schopnosti a sil.
Oproti tomu však jsou netělesné, řekněme duchovní situace, které ovlivnit smíme a vlastně záleží jen na naší námi nastavené odolnosti a chuti popasovat se s tím, co je před námi.
Kolik ještě vydržíme, zda se chceme vzdát, rezignovat, nebo ještě nějakou chvíli vnitřně bojovat, to může být jen a zcela naším rozhodnutím.
V životě svádíme jak malé ne - zcela zásadní zápasy (jako třeba, když nás honí mlsná a rozvažujeme, zda si ještě večer dáme, či nedáme něco sladkého) a jsou tu i zcela velké a podstatné zápasy ducha a doslova boje o duši.
Takový zásadní zápas je nám popisován v biblickém příběhu Jákoba u řeky Jábok. Jákob se vracel po letech do své domoviny, překročil se svou rodinou a vším co získal, hlubokou řeku. Překročil také i to kým byl? Tedy zbavil se už toho, že byl tím úskočným chlapcem, který kdysi lidsky soupeřil s bratrem o otcovo požehnání a prvorozenectví. Hned ráno druhý den měl se Jákob setkat s Ezauem. Vlastní bratr jej však nenáviděl, Ezau se cítil být podveden, okraden, dost možná ještě chtěl Jákoba zabít. Jákoba však cosi tajemného na druhé straně řeky zastavilo. Byl to souboj, z něhož odešel zraněný, celý život pak kulhal. Každý jeho krok mu ten tajuplný a zcela zásadní zápas připomínal. Zápasil Jákob s Bohem? Spíše bychom měli říci, že on Jákob zápasil o Boží požehnání. S Bohem se dost dobře zápasit ani nedá. Bůh na rozdíl od člověka je nepřemožitelný.
Jákob fyzicky nezvítězil, ale zato duchovně obstál. A jak nám vypráví poučný a inspirující příběh: Sám Bůh starému Jákobovi požehnal, obdařil ho silou milosti. Tomu dávnému muži byla změněna jeho niterná podstata, jeho jméno. Od toho rána se už nejmenoval Jákob tedy Úskočný, nebo v přesném překladu "ten, kdo drží za nohu". Je mu dáno zcela nové jméno, které ponese i celá jeho rodina a národ. Jákob se jmenuje od toho dne Izrael "Zápasí Bůh". Nebo možná výstižněji Izrael znamená - Boží bojovník, tedy ten, kdo svádí niterné zápasy o Boží podstatu, jež je v něm.
Vytrvat v nočním zápase, není jen tak. Různé stíny, temnota, a především tíživá samota, doléhaly na Jákoba. Těžce bojoval za sebe a zároveň za svou rodinu. Člověk nikdy nebojuje jen sám za sebe, v těchto zápasech se týká duchovní boj vždy i širšího společenství, i když si člověk připadá zcela sám.
Příběh vytrvalosti, povzbuzení k modlitbě je také jasně doložen i v Ježíšově podobenství o soudci a vdově. Slyšeli jsme jednoznačné vyprávění. Nespravedlivý soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal, je přiměn, aby zasáhl. Učiní tak pro vytrvalost urputné vdovy, co za ním stále chodí. Samomluva toho zkorumpovaného mocipána je v ostrém kontrastu s podstatou práva a lásky. Jistěže se nesnese toto vyprávění s představou, že by takto podobně jednal Bůh.
Pravda, nám se někdy jeví, že by měl Bůh zasáhnout dříve do dějů našeho světa. Míváme pocit, že se my a často i celá společnost topí, že se nemůžeme dobře nadechnout a žít. Klademe si otázku různých temnot a ptáme se: "Kdy Bůh zasáhne, kdy bude napraveno, to či ono?"
Evangelium nám, sestry a bratři, přináší útěchu a také přináší povzbuzení, abychom vytrvali v modlitbách. Náš soud o rychlosti Božího zásahu není podstatný. My nejsme těmi pravými soudci (i když si tak někdy připadáme). Smíme být ale skutečnými prosebníky, modlitebníky. I my smíme být těmi, kteří zápasí o svou duši i duši světa.
My všichni smíme být těmi, kdo nepoleví. Těmi, kdo čekají, protože ví, že není jen palčivou otázkou, kdy se změní svět k lepšímu. Chápeme totiž už také, že mnohem naléhavější otázkou pro nás i svět zůstává, zda zůstaneme věrní a vytrvalí.
Kéž nás všechny náš Pán posiluje silou a dává odvahu do všech našich niterných zápasů, sestry a bratři. Amen