Zázrak, který potřebujeme

18.07.2021

Náš sbor stojí už přes 90 let na jednom místě. Mezi ulicemi Nerudova a V Lipkách. Názvy ulic se mohou měnit, ale místo zůstává neměnné, je stále stejné. Kdyby se naše "kostelní" loď nyní ocitla na širém moři, (pokusme si to na chvíli představit) kromě otázky, zda neteče do naší lodi voda a nehrozí zkáza, a kromě zjišťování, zda máme dost zásob a zda jsou všichni v pořádku, vedle problematiky dostatečného pohonu, dobře nastaveného kormidla, bychom potřebovali vědět, kam chceme plout, a proto je tak důležité vědět, kde přesně se loď na moři ocitá.

Zjistit polohu lodi díky satelitům a technice není dnes pro posádku až tak složité. Dříve se musela za pomocí sextantu a polohy nebeských těles složitě vypočítávat daná poloha. Někdo z posádky to musel opravdu dobře umět a samozřejmě především sám kapitán lodi. Ten vždy musí rozumět veškerému dění na lodi a zajistit, aby se všechny důležité informace k němu dostaly. Musí umět správně situaci vyhodnotit, aby mohl ručit za život a zdraví posádky i za celou loď - hmotný majetek.

Obraz dobrého lodivoda jde ruku v ruce s příkladem dobrého pastýře. Také on pastýř zodpovídá za každou ovečku. Ručí za celé stádo, které se posouvá po pastvinách. I pastýř musí umět rozeznat nebezpečí, nenechat se ukolébat místem, kde už to dobře zná. Nemůže mu jít pouze o jeho vlastní pohodlí a prospěch. Dobrý mořeplavec a dobrý pastýř mají mnoho společného.

A stejně tak i dobří vládci, chtěli bychom říci. Bohužel se však těžko mezi lidmi nachází takové vůdčí osobnosti, které nemají v popředí jen samy sebe. Vždy bývá málo těch, kdo s láskou a odpovědností pečují o svěřenou loď, posádku či stádo. Ví přesně, kde jsou, ví, kam se mají vydat zítra a kde je cíl. "Běda pastýřům, kteří hubí a rozptylují ovce mé pastvy," je výrok Hospodinův.

V Jeremjášově proroctví čteme: "Proto Hospodin, Bůh Izraele, praví proti těm pastýřům, pastýřům svého lidu, toto: "Mé ovce rozptylujete, rozháníte je a nedohlížíte na ně. Hle, já vás za vaše zlé skutky ztrestám, je výrok Hospodinův." Dále pak je zde zaslíbení o příchodu dobrého pastýře. To zaslíbení se dobře poslouchá. Víme, že i naše společnost potřebuje dobrého lodivoda, který tu naši kolébavou přítomnost zachytí a posune dobrým směrem dál a dál. Protože on v pravdě a lásce ví, kde přesně se nyní jako společnost i jako jednici ocitáme, ví o každém z nás a ví, kam plout, kde je náš dobrý přístav.

Tím dobrým pastýřem, lodivodem, jak nám víra dává rozlišit, není ani tak nějaký vrcholný politik, král či prezident, jako především vzkříšený Ježíš. Kristovu přítomnost můžeme stále cítit, vnímat ve svém nitru. Rozlišovat to, co je pro plavbu života podstatné a co je druhořadé. On je tím, jak čteme v listě Efezským, kdo nás spojuje s naším Nebeským Otcem.

Námořní mluvou mohli bychom Krista přirovnat k sextantu, který pomáhá určit naši polohu a směr na širém moři života díky nebesům. A jelikož Ježíš není ničím zastaralým, naše přirovnání může jít i za hranice dnešních satelitů na nebi a signálů GPS.

Když čteme evangelium, můžeme jej vnímat i tak, že tenkrát i dnes Ježíš chodí do všech měst a vesniček. Tehdy jeho pozemské kroky jej vedly do míst kolem Genezaretského jezera a dnes, jak smíme věřit, navštěvuje vskutku každé místo. Tuto naši loď i každý domov, kde o něj lidé stojí.

Četli jsme v Markově evangeliu, že jej ve svém čase všude rádi viděli: "A kamkoli vcházel do vesnic, měst i dvorců, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout byť jen třásně jeho roucha. A kdo se ho dotkli, byli uzdraveni." Uvěřit v něj bylo tehdy jistě mnohem jednodušší než dnes. Ale touha - dotknout se dobrého pastýře, najít dobrého lodivoda je blízká lidem nepochybně i dnes.

Poodstoupit od lidské pýchy, vědět, že Ježíše potřebujeme a že je možné se na něj spolehnout, je projev vyzkoušené důvěry. Zázraku, který potřebujeme ze všeho nejvíc.

Sedíme zde v našem sboru kněze Ambrože a shromáždili jsme se na tomto pevném místě, aby se v nás opět pohnul zázrak víry a my prožili posun Ducha, v němž dokážeme přijmout dobrého Pastýře - dobrého lodivoda. Kristus má, jak jsme ve své víře poznali, zájem o každého z nás a ví přesně, jak na tom dnes nyní jsme. Dává se nám nově nadechnout a vnímat, kde je náš cíl. Amen

První čtení: Jeremjáš 23, 1-; Druhé čtení: Efezským 2, 17-22; Evangelium: Marek 6, 30-34.53-56