Země není kulatá, ale placatá?

Prožili jsme poslední neděli prvního měsíce roku 2021. Každé konstatování o dnu a čase, můžeme poměrně snadno ověřit - podívat se na hodinky, na mobil, do kalendáře a shodnout se, že vše - co zde zaznělo, je pravdivé.

Rychlá a dohoda, souznění nad mnohými výroky, které my lidé různě mezi sebou vynášíme, bohužel však není vždy možná. Klam, lež, manipulace, síť polopravd a účelů, které, jak mnozí troufale tvrdí "světí prostředky" - to vše je staré jako lidstvo samo.

Bohužel - nemůžeme věřit všemu, co nám kdo říká. Jsou lidé a země, u nichž už dopředu počítáme s jistou relativitou. V Evropě na to nejsme zvyklí, ale například na tržnici východnějších zemích se dodnes různě smlouvá, hraje se pro nás nezvyklá hra. Snaha o ošizení zákazníka je tam z našeho pohledu bezbřehá, ale z místního pohledu naprosto samozřejmá. Tím ovšem nechci říci, že bychom my lidé západu byli vždy úžasně spolehliví a zodpovědní k druhé straně. Jen máme jinak nastavenou společenskou dohodu.

Lidé všech kontinentů mívají tendenci ke lhaní z důvodu představy, že díky lži získají i cosi navíc. Přehlíží se tak skutečnost možných škod, jež velké ale také i malé lži mohou napáchat. Pravda bývá lží různě pošlapána. Mezi lidmi velmi často neplatí Ježíšovo: "Vaše slovo buď 'ano, ano - ne, ne'; co je nad to, je ze zlého." To spíše se říká: "slibem neurazíš" a "co je doma, to se počítá" a na prvním místě, na druhém a na třetím, je důležitost zisku a posléze možná - možná i něco jiného. Pravdivost, či dokonce Boží pravda není důležitou entitou.

Izarel, Boží lid dostal zaslíbení o Božím proroku, hlasateli spolehlivé a skutečné pravdy, jak čteme v knize Deuteronomium 18, 15-20. To zaslíbení můžeme chápat dvojím způsobem. Jednak tím, že Boží lid nikdy nebude bez proroka, jehož obrazem je Mojžíš. Dále zde zaznívá příslib jedinečného proroka - dokonalého služebníka Boží lásky a pravdy. Toto zaslíbení, jak všichni křesťané věří, se naplnilo v příchodu Ježíše Krista.

V dějinách se vždy vyskytovali lidé, kteří si nárokují poslušnost a respekt. Vystupují jako praví proroci, ukazují směr lidem a společnosti. Komu se může společnost bez kontroly vydat - na jakého vůdce se může společnost spolehnout? To bylo, je a bude otázkou. Jaká je hodnověrnost těch, co se staví do popředí zájmu a moci?

V současnosti se často hovoří o nebezpečí falešných zpráv, ty se různě šíří a napadají důvěryhodnost společnosti: Mnohé nabízí často i tajemné sdělení: "Jsme obelháváni...!" Třeba tím, že planeta Země není kulatá, ale je placatá. Taková tajemná poznání, různých proroků a hlasatelů alternativních pravd je mnoho. Proto můžeme číst slovo apoštola Pavla (1. Korintským 8, 1b-4), které je výzvou ze zcela jiného duchovního konce: "Poznání vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje." Apoštol, nám tak připomíná, co je důležité pro společnost, církev a nás samé. Bůh nás zná dokonale do všech zákoutí duše. To je poznání víry. Poznání, které nás směřuje k úžasu nad velikostí Boží lásky. K poznání, že Bůh je láska. A jací jsme my? Přibližujeme se k Bohu jeho podstatě, nebo vplouváme do sítě polopravd a našich domnělých zisků? Co nám škodí a co nám prospívá? To jsou velmi důležité otázky života.

V evangeliu Marka 1, 21-28 můžeme číst o nečistých silách - démonech. Slovo, pojem démon je člověku 21. století v mnohém vzdálen. V době Ježíšově pojetí démonů a skutečnosti jejich působení bylo velmi rozšířené a bylo celé množství nauk, které se snažily vysvětlit, že démoni jsou zlé síly, které působí mezi lidmi. Může nám připadat zvláštní tehdejší představa, že to jsou duchové velkých obrů, nebo že to jsou duše, které Bůh stvořil za soumraku 6 dne tvoření, kdy už Bůh dílo nedokončil. Jsou tedy duše bez těla. Nebo podle židovského dějepisce Josefa Flavia to jsou obecně duchové zlých lidí. Všechny představy a vysvětlení se však shodují v tom, že to jsou síly, které nejsou spjaty s ďáblem, který svádí ke hříchu, ale jejich činnost je tu viděna - jako ty nepříjemné síly, které tu evidentně jsou a člověku škodí...

Ježíš v evangeliu pouhým slovem nečistého ducha, démona - vyhání z postiženého člověka.

Je to příběh historie, ano jistě, ale také i současnosti. Ve víře prožíváme skutečnost, že Ježíšovo slovo vskutku odráží a vyhání vše, co i nám jinak škodí. Ježíšovo slovo je pro nás pravdivé. Stále poznáváme, že jeho slovo je plné lásky, která nás propojuje s naším nebeským Otcem a s druhými lidmi. Proto jej znovu a znovu čteme a rádi slyšíme. Různé polopravdy a manipulace - oni nečistí duchové a zlo - nechceme, aby v nás vládlo. Protože věříme, že jsme byli povoláni k LÁSCE, která v dobrém propojuje a buduje. Amen

První čtení: Deuteronomium 18, 15-20; Druhé čtení: 1. Korintským 8, 1b-4; Evangelium: Marek 1, 21-28