Žít v radosti, síle a pokoji

Před pár dny jsem byl na služební cestě. Zastavil jsem na jednom náměstí a rozhodl se, že se letně posílím a občerstvím zmrzlinou. Kopeček výtečně chladivé pochutiny mi podala usměvavá a milá prodavačka z okna cukrárny. A co bylo ještě fajn, a proč o tom i mluvím, byla cena. Platili jsme takřka polovičku ve srovnání s tím, co bychom platili v cukrárně tady u nás na Ulrichově náměstí.

Pokud to mám shrnout, tak úsměv, chuť a cena učinili z té drobné chvíle zážitek, o kterém mám nyní chuť psát. Jistě mi dáte za pravdu, že je to důležité. Bez zmrzliny se člověk jistě obejde, ale ty tři atributy, činí každý obchod důvěryhodným. Vždy platilo a platí, pokud chybí úsměv, tak nám ne zcela chutná… a samotná chuť nikdy nestačí… a pokud je pokrm předražený, žádný úsměv nepomůže.

Samozřejmě zároveň dobře víme, že když obchodníci nabízejí něco velmi levně, že to bývá podezřelé, a pokud nám někdo s úsměvem nabízí cosi zadarmo, měli bychom velmi zpozornět. Jde pak podle všeho o pouhý trik, který pokud neprohlédneme, může pak být onen nákup pro nás značně kyselý a trpký.

Dnešní biblické čtení z proroka Izajáše zní jako lákavá reklama: "Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Proč utrácíte peníze?" (Iz 55,1-2) Prorok předkládá zvěst, za kterou nikdo nemusí platit svými penězi. Nejedená se však o trik. Člověk opravdu nemusí vytahovat svou peněženku, ale platí něčím jiným. Čím? Platí pouze a jen svou vlastní ochotou přijmout, co je mu od Hospodina nabízeno. Díky ochotě věřícího se jeho duše smí "kochat tukem". Nebo jinak řečeno – věřícímu člověku je nabídnuto, že už nemusí nijak duchovně strádat. Díky víře smí žít v radosti, síle a pokoji.

Něco takového by jistě chutnalo všem lidem. Každému člověku se líbí, když může odložit úzkost, obavu a kochat se životem. Ovšem ona zmíněná lidská ochota naslouchat Božímu hlasu za všech okolností se ale ukazuje jako velmi tvrdá měna.

Nicméně není to žádný trik. Na každém naprosto svobodně záleží, zda a jak uvěří, zda a jak bude sycena jeho vlastní duše. Vírou jsme směřováni, abychom nemysleli stále jen na sebe, ale také měli soucit s druhými. V tom je nám ostatně vzorem sám Ježíš. Ten, jak jsme si dnes četli v evangeliu, chtěl nejprve být sám a přemýšlet nad zprávou o smrti Jana Křtitele, ale byl pohnut lítostí k lidem. Vrátil se k zástupu a uzdravoval jejich nemocné. A když večer učedníci za ním přišli s tím, aby propustil zástupy, (aby si lidé mohli sami něco koupit,) řekl, že nemusejí odcházet a že jim mají dát najíst sami učedníci.

Ježíš také i po nás chce, abychom uměli být vstřícní a třeba i ze svého mála chtěli přispívat. V církvi mezi sebou vybereme třeba jen málo, něco jako těch pět chlebů a dvě ryby, ale on je to ten potřebný základ pro to, co pak dál nabízí Kristus.

Je nepochybně skvělé, že je celá řada organizací a bohulibých nadací, které pomáhají lidem u nás a ve světě. Zvláště při nečekaných přírodních katastrofách a válkách je jejich činnost naprosto nezbytná A je bezpochyby dobře, pokud můžeme my lidé jakkoli pomoci i když, přiznáváme, že nikdy nemůže zajistit, aby všichni potřební nasytili své potřeby.

V církvi, kromě onoho základu, pomáhat druhým, poukazujeme ovšem také i na Krista, tedy na toho, který vedle léčby a nasycení těla, směřoval především k nasycení duše. Příběh o nasycení pětitisícového zástupu nese v sobě poselství o Večeři Páně a Ježíšově duchovní nabídce pro nás. Evangelista Matouš líčí ten příběh tak, že nezvýrazňuje Ježíšův zázrak, ale skutečnost, že víc než učedníci mohli nabídnout, mnohem víc získali, díky sdílení s Kristem. Po večeři nasbírali 12 plných košů toho, co zbylo.

Také my smíme dnes získat nasycení pro svou duši pro dnešek i zítřek. A to vše jen díky našemu vědomí víry, že Kristus, není "necitlivý prodavač", ale Spasitel, který se na nás usmívá, přijímá nás takové, jací jsme (kupodivu mu stále "chutnáme"), on za nás zaplatil svým životem, aby naše duše mohla nabrat sílu pro život zde i pro věčnost. Amen

První čtení z Písma: Izajáš 55, 1-3

Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem! Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná.

Druhé čtení z Písma: Římanům 9, 1-5

Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém, že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím. Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení,

jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky.

Evangelium: Matouš 14, 13-21

Ježíš odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním. Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné. Když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: "Toto místo je pusté a je už pozdní hodina. Propusť zástupy, ať jdou do vesnic koupit si jídlo." Ale Ježíš jim řekl: "Nemusejí odcházet, dejte vy jim jíst!" Oni odpověděli: "Máme tu jen pět chlebů a dvě ryby." On však řekl: "Přineste je sem!" Poručil, aby se zástupy rozsadily po trávě. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům. I jedli všichni a nasytili se; a sebrali nalámaných chlebů, které zbyly, dvanáct plných košů. A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.