Život je stezka odvahy

Dnes stojíme na začátku nového církevního roku, prožíváme spolu 1. neděli adventní. Ani se nenadějeme a budou za námi další tři neděle, my budeme stát před jesličkami, nocí se ponese neznatelné "mávnutí andělských křídel" - to když uslyšíme hlas právě narozeného...

Sestry a bratři, prožili jsme již mnoho Půlnočních, v něčem jsou si hodně podobné, i když každá je zcela jiná, neopakovatelná. I naše běžné dny života jsou si většinou dosti podobné, a přesto se liší, a my každý den vycházíme na takovou "malou stezku odvahy".

Vzpomínáte na tábory, na takzvané stezky odvahy? Je noc, a ať už jsme děti nebo už dospělí, kteří dětem tuto hru připravují, nastává chvíle, kdy se musíme spolehnout sami na sebe, a přitom důvěřovat v dobrý konec naší cesty. Oblíbená a zároveň uhrančivá chvíle, kdy nocí samostatně putujeme tmou, plníme úkoly a tušíme i možné uleknutí, ale svou mysl upínáme k vytouženému cíli...

Život je vlastně také taková pomyslná stezka odvahy, kdy bdíme a jsme nuceni i připustit, že kromě plnění různých povinností a naplánovaného scénáře nás může ledacos zaskočit. Na táboře bývá stezka odvahy zábavnou chvílí. V životě tím, jak je vše rozloženo do delší časové přímky, nejsme už pravda tolik pozorní jako v noční chvíli na táboře, a i když nejde o hru, ale o vážný stav našich dnů, i tak býváme různě životem "ukolébáni". Proto k nám Ježíš promlouvá slovy evangelia: Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. + Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete."

Být dostatečně připraveni na té stezce odvahy jménem život, je to, co nás náš Mistr a Pán Ježíš stále učí. On nás doprovází na cestě životem i v té veliké temnotě různých našich nejistot a stínů. Díky němu smíme cítit, že nejsme nikdy sami, byť si tak mnohdy připadáme. A i když se nám kolena třesou, my smíme vnímat duchovní světlo, kterým nám on Ježíš přece jen svítí na cestu.

V životě se nemůžeme na všechno připravit. Nutně nás mnohé lidsky překvapí, zaskočí. Na bohoslužby přicházíme, abychom si opět připomněli podstatu našeho niterného nastavení a toho, co vše na sebe my lidé oblékáme. Já konkrétně mívám při bohoslužbě na sobě talár. V červnu příštího roku tomu bude 30 let, co jej nosím. Na každý pád už je to na dnešní dobu, velmi starý oděv. Možná máte doma také nějaký letitý kabát, nebo památeční kus oděvu, ovšem ale platí, že naše babičky a pradědové by se vůbec nedivili stáří našich nejstarších kousků. V současnosti je lidský šat velmi dostupný a levný, na rozdíl od dřívějška, kdy se vše pracně spravovalo, přešívalo, dědilo. Dnes máme z pohledu předků - nezvykle plné skříně nového a nového oblečení, a brzy budou Vánoce, to nám zase něco do skříně jistě přibude...

My však především máme slyšet výzvu pro všechny lidské generace. V listu Římanům čteme: Oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.Obléci v Krista a jít s ním stezkou odvahy, cestou života, bdít a být připraveni - to všechno jsou výzvy, které jsme slyšeli už mnohokrát. Potřebujeme je však slyšet znova a znova, náš život a svět je totiž plný zápasu, možného spánku a pozapomnění.

Kniha Izajáše přináší proroctví o tom, že jednou přijde doba kdy: Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Ta doba bohužel zcela ještě nepřišla. Je na nás, abychom v přítomném čase plně rozuměli Izajášově další výzvě: Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!Aby ta doba přišla, musí dům Jákobův "chodit po stezce světla". Dům Jákobův jsme podle všeho i my všichni. Jákob byl a je, jak napovídá už jeho jméno symbolem nespolehlivosti, úskočnosti, také je ale znamením Boží milosti. Zápasu, kdy mu bylo, jak vypráví starý příběh Bible, změněno jméno praotce Jákoba na Jisra'el - tedy "Bůh zápasí".

Bůh nás, jak smíme věřit, obléká do zápasu života. Smíme se stále učit a oblékat se v Krista. Vnímat ono obdarování šatu, který nás překrývá, abychom nebyli tak zranitelní a nazí. Přeji vám všem s tímto šatem od Krista na stezce odvahy života hodně Božího požehnání. Amen

První čtení z Písma: Izajáš 2, 1-5; Druhé čtení z Písma: Římanům 13, 11-14;

Evangelium: Matouš 24, 36-44