Život není jen jakási nespravedlivá soutěž

"Já jsem dobrý pastýř." Tato věta zní evangeliem na dnešní den. Je to velmi důležitá věta a určitě jsme ji slyšeli mnohokrát. Jedná se také o vcelku oblíbené čtení evangelia – například při uvádění nového faráře, nebo při jeho svěcení. Ta věta v sobě nese skrytý podtext, otázku: "Jaký asi bude ten nový farář pastýřem, jak bude zvládat svůj úřad?"

Ta otázka, zda člověk bude dobrým pastýřem, ovšem nepasuje jen na duchovní nebo případně na pomáhající profese – všechny ty lékaře, zdravotníky, učitele, ale ve své podstatě ke všem může být směřována. Jak k těm, kteří jsou v politice, ale také vlastně i ke všem druhům povolání a služby. Vlastně, když se nad tím zamyslíme, ono to platí i pro osamělého strážce majáku. Ten sice s lidmi do přímého styku příliš nepřijde, ale i na něj platí přenesená otázka, zda je dobrým pastýřem, tedy tím, kdo pomáhá a pracuje s jistým nasazením, anebo se jen tak stále veze a dělá přesně jen tolik, za kolik má pocit, že je placen.

Velmi dobře ta otázka, dobrého pastýře, také sedí na rodiče. Bývá ovšem naprosto zbytečné chtít se dotazovat, zda by matka položila život za své dítě. Už samotný porod a všechna ta starost ji přiblížila k hraně utrpení, která jasně odpoví, že podobně jako Ježíš, je téměř každá matka ochotna vystavět svůj život v šanc za své malé ovečky. Matky bývají často připravené rvát se za své malé jako lvice. Podobně jistě i většina otců je ochotna bránit svou rodinu zvláště v těch vyhrocených chvílích, jak jen to jde.

Člověk se totiž opravdu dokáže obětovat pro druhé, a to mnoha způsoby, to je jisté. Položit život za své blízké, bylo ve všech dobách lidských dějin bezustání různě přítomné. V čem je tedy to Ježíšovo pastýřství zcela jiné? A v čem spočívala jeho oběť na kříži? To že on položil život za své ovce, nebylo projevem snahy ukojit nějakého krvežíznivého Boha. Tedy jakéhosi hrozného tyrana, který pro svou přísnost se rozhodl, a utratil svého jediného syna. Ježíšova oběť také nebyla jen jakýmsi činem vyrovnání misek Božího soudu tak, aby lidské zlo, hřích a smrt, to vše nemělo už nikdy na vrh.

Spíše můžeme vnímat Ježíšovu oběť, jako plný příběh odevzdání se do Boží vůle. Jeho evangelium je také i znamením pro nás. Je jako svědectví o skutečné Boží lásce, která sice není vždy hned na první pohled vidět, ale která jde za hranice lidské bolesti, smrti a hrobu.

Víra nám dává nahlédnout, že Ježíš je dobrý pastýř a je i dveřmi do ovčince. Je tím, koho jsme poznali na své cestě životem a chápeme, že je pro nás kamenem úhelným. Tedy tím, o kterého se můžeme vnitřně opřít a bez obav jej následovat.

A kam všude jej máme následovat? Co vše máme dělat pro toho svého dobrého pastýře? V životě křesťana, nejde jistě jen o to, abychom byli vždy těmi milými a poslušnými ovečkami. Tedy těmi, které se drží vždy pohromadě a nedovolí jen tak snadno všem vlkům, aby je rozehnal a některá z nich byla osamocená a vlky zranitelná.

Jsme ovšem ve svědectví o Boží lásce v Kristu směřováni ke konkrétním činům lásky. V prvním listě Janově jsme dnes slyšeli výzvu: "Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem." 1J 3,18 Jistěže, nejde jen o to, abychom soutěžili ve skutkaření. V tom, kdo z nás se dokáže lépe a více obětovat pro druhé, kdo dokáže zapomenout na své potřeby a v jakémsi nastavení se nechat třeba i zničit.

Ježíš Kristus je dobrým pastýřem, právě tím, že jej potřebujeme stále.

Jinými slovy, jistě i my máme být dobří, snažíme se o to a budeme se snažit vytrvat v konání těch konkrétních skutcích lásky pro druhé. Náš život ale není a nemůže být jen jakási nespravedlivá a vždy nedokončená soutěž. Boží lásku si nemusíme zasloužit, ta se nám prostřednictvím víry nabízí. Jsme Božími dětmi, různě velkými a různě zkušenými ovečkami mnohačetného a velmi pestrého Ježíšova stáda.

Věříš tomu? Pokud ano, jsi už v Kristově stádě v dobré ohradě jeho ovčince. Amen

První čtení: Skutky 4, 8-12 (+4, 5-7)

Tu Petr, naplněn Duchem svatým, k nim promluvil: "Vůdcové lidu a starší, když nás dnes vyšetřujete pro dobrodiní, které jsme prokázali nemocnému člověku, a ptáte se, kdo ho uzdravil, vězte vy všichni i celý izraelský národ: Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Mocí jeho jména stojí tento člověk před vámi zdráv. Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."

Druhé čtení: 1. Janův 3, 16-24

Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí – jak v něm může zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. V tomto poznáme, že jsme z pravdy, a tak před ním upokojíme své srdce, ať nás srdce obviňuje z čehokoliv; neboť Bůh je větší než naše srdce a zná všecko! Moji milí, jestliže nás srdce neobviňuje, máme svobodný přístup k Bohu; oč bychom ho žádali, dostáváme od něho, protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí. A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.

Evangelium: Jan 10, 11-18

Ježíš řekl: "Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř. Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce."