Život ukrytý pod skořápkou

Každý chovatel slepic jistě dobře ví, co je to podkladek, nebo také se někde užívá slovo pokladek. Je to falešné vejce, buď ze sádry, nebo dnes také z umělé hmoty. Podkladek má tvar a podobu vejce a slouží slepičkám jednak a především jako ukazatel, kde mají také i ony snášet svá vajíčka - to je hlavní účel. Také ale podkladky mají naučit snášející slepice to, aby do nich neklovaly, aby pochopily, že vejce jsou nerozbitná a nemají se jíst. Nejen pro začínající chov slepic jsou zkrátka podkladky důležité. Chytrý chovatel, tak může mít díky podkládkům větší radost z toho, jak mu jeho slípky dobře nesou.

V Ježíšově slově učedníkům čteme: "Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy." J 16,12-13a Docela určitě nebylo zcela příjemné učedníkům Pána Ježíše slyšet, něco takového, že by něco nesnesli, jiné české překlady uvádějí, že by něco nedokázali unést či pochopit. Sice Ježíše jistě uznávali jako svého učitele a mistra, ale zároveň si i věřili, a jak víme z evangelia, byli mezi nimi i tací, kteří byli rozhodnuti s Ježíšem zemřít (Tomáš), nechtěli jej nikdy opustit (Petr), chtěli unést celou Ježíšovu slávu a těšili se na ni. Doufali společně, že unesou vše, co je v Jeruzalémě mělo čekat. Všechna předsevzetí, se však záhy ukázala jako falešná, učedníci, rozhodně nesnesli, neunesli a nepochopili Ježíšovo zatčení, utrpení a smrt.

A co sneseme my, sestry a bratři? Co vše dokážeme v životě unést? To není jen jakási teoretická otázka, ale skutečnost každého dne... Tedy přesně toho, kam jsme životem směřováni. Mnohdy připusťme si, jsme i my sváděni různě falešnými vejci, abychom se projevili jako ne zcela moudří, prozíraví a zkušení. Ano i my ne vše dokážeme unést. Ostatně to Ježíšovo slovo, náleželo učedníkům nejen tehdejším, ale i těm současným, tedy nám všem. Duch svatý, Duch pravdy nás vždy jen postupně uvádí do skutečnosti života víry tak, abychom ji mohli i my unést. Ve víře ovšem ani tak nejde o nové poznatky, ale o prožitky a to, abychom se neobávali přítomnosti ani budoucnosti.

Evangelista Jan zcela nepochybně psal Ježíšova slova jako odpověď na tehdejší prožívanou situaci církve. Církev byla pronásledovaná. Křesťané žili ve velké nejistotě a šlo doslova o život. Duch svatý jim však měl pomoci vše tíživé unést. Přímluvce, Duch pravdy vychází dle zaslíbení přímo od Ježíše a zvěstuje hloubku, která má sílu utěšit, povzbudit i napomenout. A to vše tak, aby lež a zlo ztrácelo svou moc, aby všichni, kdo se hlásí ke Kristu, nacházeli směr a cíl svého života díky niternému prožitku křesťana.

V Bibli v knize Přísloví čteme slovo o Boží moudrosti, která je tu od počátku světa a která se dotýká Božích dětí. A apoštol Pavel k tomu ještě dodává ve svém úvodu do listu Římanům, jak jsme si četli, slovo o Kristu, v němž rozeznává Boží moudrost a dar: "Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy; k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem." I my jsme povoláni Ježíšem Kristem, abychom nesli evangelium a unesli život.

Jsme podvedeni? Bylo nám podstrčeno cosi falešného? Chce se po nás, abychom slepě následovali příkladu a příliš neklovali do pravd naší víry? Ne, je tomu vlastně přesně naopak, je na nás, abychom okusili ve svém nitru plnost zvěsti, která také i nás převyšuje, která tu byla dlouho před námi a která bude jednou i po nás.

V Duchu svatém je ukryt život pod skořápkou, kterou i my smíme jasně cítit a zcela nezaslouženě ji zdarma přijmout. Byli jsme k tomu povoláni. Není to falešný "podklad" pro naše vnímání. Je to radost, v níž se pohybujeme a v níž, díky Kristu jsme. Díky Bohu za to. Amen

Přísloví 8, 1-3.22-31; Římanům 1, 1-6; Jan 16, 12-15