Život nás směřuje na propojení mezi třemi póly. Abychom své úsilí života – duši plně směřovali k nebeskému Otci, naše srdce otevřeli lidem a své nohy měli pevně na zemi.                                                                                                                                    Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!           Filipským 4,4                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                         

Jsme na cestě

Samozřejmě nevím, jak to máte zavedené doma či ve sboru. Většinou platí, že u stolu sedíme na "svém" místě, stejně tak příchozí účastníci bohoslužeb povětšinou sedí na svých obvyklých místech. Tedy někdo napravo, někdo nalevo a často bývá i přesně určená lavice, či židle, kam pravidelný účastník bohoslužeb usedá. Máte to také tak?

"Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce." Věřím, že se vnitřně shodneme, že naprosto platí zjištění listu Židům, které zde čteme. Člověk se před Bohem a jeho slovem neschová, to je i zřejmá podstata Božího slova, které proniká naprosto...

Všechno vím, všechno znám. Všude jsem byl a mnohdy i dvakrát. Takovouto sebejistou větu v daném kontextu obdobně slýcháváme často kolem sebe. Zvláště nyní od představitelů veřejného života, kteří nyní před volbami vyloženě musí umět zaujmout, co nejširší počet potenciálních voličů. Očekává se totiž od nich naprosto přesvědčivě:

Svůj první den na tomto světě nepamatujeme, ale je podle všeho jasné, že jsme jej prožili zřejmě v mnohém podobně jako všechna novorozeňata - tedy, že jsme po porodu trochu brečeli, byli překvapeni světlem, a že nejsme ve stálém teple u maminky. Pak jsme v první den také i trochu spali, a především jsme také docela jistě pokoušeli jíst -...

"Řekni mi, co čteš, a já ti povím, kdo jsi." Toto známé anglické přísloví u nás často připomínal T. G. Masaryk. Dokonce je mu i přisuzováno autorství tohoto rčení, ale ono je mnohem starší... "Řekni mi, co čteš, a já ti povím, kdo jsi." Platí ještě dnes, toto přísloví?

Kdy jste měli naposledy hlad? Ten opravdu velký hlad, kdy člověk pociťuje nejen chuť na cosi pro něj dobrého, ale jasně vnímá palčivé prázdno, kdyby se v nadsázce jedly i hřebíky - kdyby byly.