Co dobrého jsme už dokázali?

Předpokládám, že otázka – co vše se nám, tohoto dne v neděli 4. října 2026 od rána už podařilo – může někoho zaskočit. Povětšinou nijak zvlášť nehodnotíme, nechválíme se za celé množství kroků, které jsme udělali ve svém bytě a při cestě sem do našeho kostela. Předpokládám, že vyloženě nijak nad sebou nejásáme velkým nadšením.

Před stolem Páně v našem kostele je nyní výstavka plodů letošní úrody. Před naše oči je tak postavena další možná pobídka, abychom si uvědomili, že přichází podzim a že letošní rok se pomalu začal chýlit ke svému závěru. Jaká byla letošní úroda na našich polích? Statistika v ČR říká, že například úroda obilí v roce 2026 byla nejhorší za posledních 14 let a také ostatní plodiny kukuřice, řepka, a také ovoce, pro velké sucho velké teploty, takřka všechno vykazuje horší výnos. Bohatství úrody není samozřejmé. Ono vlastně nic není v životě samozřejmé, viďte? A je zcela na místě i letos se zastavit a poděkovat. Můžeme společně vyjádřit chválu Bohu Otci i životu jako takovému, za to nesamozřejmé. Nejsme těmi, kdo mohou ovládat počasí a úrodu, můžeme ovlivnit jen něco málo ze své vlastní úrody a snažení života. Čím vším opravdově přispíváme pro růst dobra v Božím království? Co se nám daří, a co dobrého jsme už dokázali? Co vše jsme nestihli a co jsme učinili nedobře a co bychom učinili lépe, kdybychom mohli vrátit čas?

Texty z Bible nás inspirují a směřují, abychom byli vděční a zároveň nacházeli sílu do všech proměn života a světa. Prorok Izajáš přináší znepokojivé konstatování, že Hospodin se o Boží lid výtečně postaral. To je ten obraz opečovávané vinice, která měla dobré podmínky, ale nakonec vydala jen plané plody.

Nebo jinými slovy – Bůh očekával od lidí dobré ovoce života, ale výsledek byl prachmizerný. V tom obrazném vyprávění zaznívá i Boží otázka, co měl udělat lépe? Vinice byla na dobrém místě, byla tu krásná půda, kterou on zkypřil, nasadil ušlechtilou révu a hlídal ji a pak byl oprávněně zklamán. Důvod mizerné úrody, otevírá Ježíš ve svém podobenství, které na proroka Izajáše přímo navazuje. Byli to správcové, kteří dostali vinici do dočasného pronájmu a měli se o ni náležitě starat a mohli odvést díl dobré úrody.

Ti správcové se však projevili tak, že mysleli především na svůj krátkodobý prospěch. Byli chamtiví, nepřipouštěli si, že vše na světě je pouze dočasné, pominuli právo a nárok svého Pána – Hospodáře, který oprávněně vyžadoval dobrý díl své úrody.

Ježíš proto i vypráví, že služebníky a posly toho hospodáře, správcové zbili a kamenovali a jeho vlastního syna, a tedy i dědice, vyvlekli z vinice a na neutrálním místě zabili, aby podezření nepadlo na ně. Co udělá hospodář? Vše odkryje a přichází trest – v tom je Izajášovo i Ježíšovo podobenství naprosto shodné.

Evangelium se ovšem nestrefuje jen do tehdejší situace a času. Viníkem špatné úrody a byli tehdejší velekněží a vůdcové lidu, Ježíš s nimi takto tvrdě hovoří, a především chce ovšem cosi říci i nám. Bylo by jistě pohodlné, kdybychom, chtěli tvrdit, že, viníkem dnešního stavu světa, jsou jen naši současní vůdcové, ale to nebude poselství evangelia. Jistě, komu je hodně svěřeno, od toho se hodně očekává a nese větší díl odpovědnosti, ale ono také platí, že my všichni neseme a každý individuálně díl za tu svou vlastní úrodu života.

Evangelium, nás jako jednotlivce nezbavuje odpovědnosti, za to však staví možnost jiného životního základu a tím je Kristus. To je ten kámen úhelný, o který se roztříští veškerá naše lidská chamtivost, omezenost, hloupost a nadutost. A jistěže jsme ovlivňováni, také těmi lidmi, kteří stojí vedle nás a nad námi, ale stále jsme i my zodpovědní za svou stavbu života.

Někteří biblisté poukazují, že kámen úhelný je takzvaný "klenák", tedy kámen, který je umístěn nahoře, uprostřed a drží klenbu pohromadě – bez něj se stavba rozpadne.

Nemůžeme být sice hrdí na celkovou, dosavadní úrodu svého života, ale smíme být vděčni za náš možný vztah k Bohu díky Kristu, který nám pomáhá se posunout a proměnit, s čím nedokážeme pohnout. Boží láska je naší dobrou úrodou i přes vždy dočasnou vnější nepřízeň. Amen

První čtení z Písma: Izajáš 5, 1-7

Zazpívám svému milému píseň mého milého o jeho vinici: "Můj milý měl vinici na úrodném svahu. Zkypřil ji, kameny z ní vybral a vysadil ušlechtilou révu. Uprostřed ní vystavěl věž i lis v ní vytesal a čekal, že vydá hrozny; ona však vydala odporná pláňata. Teď tedy, obyvateli Jeruzaléma a muži judský, rozhodněte spor mezi mnou a mou vinicí. Co se mělo pro mou vinici ještě udělat a já pro ni neudělal? Když jsem očekával, že vydá hrozny, jak to, že vydala odporná pláňata? Nyní vás tedy poučím, co se svou vinicí udělám: Odstraním její ohrazení a přijde vniveč, pobořím její zídky a bude pošlapána. Udělám z ní spoušť, nebude už prořezána ani okopána a vzejde bodláčí a křoví, mrakům zakážu zkrápět ji deštěm." Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští sadbou, z níž měl potěšení. Čekal právo, avšak hle, bezpráví, spravedlnost, a hle, jen úpění.

Druhé čtení z Písma: Filipským 3, 4b-14

Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na vnější věci, já tím víc: obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon – farizeus; jde-li o horlivost – pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony. Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře, abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti, abych tak dosáhl zmrtvýchvstání. Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratři, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.

Evangelium: Matouš 21, 33-46

Ježíš řekl: "Poslyšte jiné podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval. Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody. Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. Znovu poslal další služebníky, a to více než před tím, ale naložili s nimi právě tak. Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: »Na mého syna budou mít přece ohled! «Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: »To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a dědictví připadne nám! «Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili. Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?" Řekli mu: "Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas." Ježíš jim řekl: "Což jste nikdy nečetli v Písmech: »Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích«?

Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí." Když slyšeli velekněží a farizeové tato podobenství, poznali, že mluví o nich. Hleděli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.