Je tu další krásné nové ráno

"Prohlédli jste si už dnes důkladně nebe nad hlavou, s tím, abyste prozkoumali, zda tam neuvidíte třeba nějaký nápis?"Vím, ta otázka zní poněkud nepatřičně, jednak žijeme ve městě, málokde můžeme vidět celé nebe a hlavně, proč bychom si nebe prohlíželi a hledali nějaký nápis, že? Další má otázka je proto o něco víc na místě a zní: "Zamkli jste naposledy při svém odchodu z domu za sebou dveře?" Mám za to, že dost možná si ne všichni z nás jsou hned jisti, zda si opravdu vzali klíče a zamkli. Je to tím, že jsme lidé a některé činnosti děláme zcela a naprosto automaticky. Jistě, každý z nás by mohl vyjmenovat celou řadu chvil, kdy si nebyl jist, zda vypnul sporák nebo žehličku. Jsou to takové ty drobnosti, kdy si "vypneme" pozorování a dovolíme si zapnout svůj jakýsi automatický provoz, vnitřního pilota, který nám umožňuje, přemýšlet nad něčím jiným a konat něco jiného.

Chci tím připomenout skutečnost našeho lidství, že naše myšlení, naše myšlenky nezachycují vše kolem nás a stejně tak i naše smysly, nejsou, nemohou být spolehlivým zdrojem všech informací – toho co se děje kolem nás. Ne vše vidíme, slyšíme, cítíme. Většina procesů v nás se děje, zcela nevědomě. Naše tělo je hlubokou studnou pro zcela nevědomé děje, které probíhají v našich orgánech a mysli. Také i to co se děje kolem nás, nejsme sto vždy zachytit. Někdy třeba můžeme jít po ulici a nepozdravit známého člověka. On nás zdraví, ale my jsme zamyšleni, a i když naše oči jsou v pořádku a uši také, na pozdrav neodpovíme, protože jsme omezeni svým momentálním nastavením. V některých okamžicích jsme slepí, hluší, necitliví, zamyšlení a kdoví, co ještě...

A takoví podle všeho byli i ti dva učedníci, z dnešního evangelia, kteří po svátcích mířili z Jeruzaléma do zhruba 11 kilometrů vzdálených Emaus. Jak později vzpomínali, přidal se k nim na té cestě Ježíš, oni ho ale nejprve vůbec nepoznali. Může nám to připadat zvláštní, je ale faktem, že my lidé býváme různě tělesně i myšlenkově omezeni. Jistě to, že Ježíše nepoznali, nemuselo být jen dílem jejich nepozornosti, nemuselo jít o jejich o roztržitost a zaslepenost, ale zcela jasné je to, že Ježíš právě proto s nimi hovořil, aby je především duchovně posunul. Vyptával se jich, jak jsme slyšeli, cože se v Jeruzalémě stalo. Následně jim vykládal Písmo, a z jejich očí se jim ztratil ve chvíli, kdy jej před sebou jasně rozpoznali. Tedy když lámal chléb, jako při poslední večeři. Celé to jejich setkání došlo k cíli, když učedníci jasně rozpoznali, že je vzkříšený Ježíš celou dobu s nimi.

A to je podle všeho to hlavní poselství evangelia o učednících mířících do Emaus . Ono zní poněkud šablonovitě základní věta křesťanské víry: "Ježíš je s Tebou v každé chvíli, i když jej nevidíš, necítíš. Stačí, že jsi někdy přijal, skutečnost důvěry, že Kristus vstal z mrtvých, proto abys chápal, že je i tobě nabídnut plný život u Boha tady i na věčnosti."

Tou výpovědí víry, sestry a bratři se dotýkáme, čehosi neměnného, stálého a stabilního. My lidé si můžeme ještě jednou zopakovat – máme vědomí, které je vždy značně omezené, subjektivní – nemůžeme se plně spoléhat ani na své smysly, ani na své myšlení, či momentální nastavení, intuici, či náladu.

Jen vědomí víry člověka ukotvuje, dává mu nadhled nad sebe, nad druhé i svět. Víra v křesťanském pojetí do sebe do sebe pojí naději, která má dosah přes i přes všechnu lidskou nevšímavost, bolest, kříž, smrt. Víra nese propojenost lásky, která na nás dopadá přímo z nebe.

Ať se díváme sebelépe, žádný nápis na nebi dnes zřejmě neuvidíme, žádný vzkaz. Ovšem naše oči víry také i nám dokládají, ozřejmují svědectví Písma. Učedníci na cestě do Emaus prožili okamžiky, na něž zpětně vzpomínali tak, že jim podle nich "hořela srdce". Cítili tedy v sobě cosi hřejivého, co je naplňovalo.

Příběh nám nelíčí, proč přesně odešli od učedníků v Jeruzalémě, ale docela jistě se smíme právem domnívat, že odcházeli z Jeruzaléma do Emaus kamsi do běžného života, kamsi do svých domovů a v určité rozmrzelosti. Byli zklamání tím, že si představovali, jak Ježíš, který byl podle nich prorok mocný slovem a činem, přinese vykoupení pro Izrael."

Stejně tak i my jistě vyhlížíme své vykoupení, život ve spokojenosti a jistotě.

Trvalá spokojenost se však vyhýbá i nám a jediná jistota života leží vlastně jen v tom, že jednou naše nohy nás už neunesou. Je tu však další nové ráno, které nás pobízí, abychom zvedli své oči víry, tedy vnímání, které jako jediné, narozdíl od našich nedokonalých smyslů a těkavého myšlení, nese stopy stability, jistoty, celistvosti a plnosti i přes křehkost veškeré naší vnímavosti.

Amen

První čtení z Písma: Skutky 2, 14a.36-41

Tu vystoupil Petr spolu s Jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: "Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem." Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: "Co máme dělat, bratři?" Petr jim odpověděl: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh." A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!" Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí.

Druhé čtení z Písma: 1. Petrův 1, 17-20 ( +1, 21-23)

Jestliže vzýváte jako Otce toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života. Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.

Evangelium: Lukáš 24, 13-21 ( +24, 22-35)

Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emausy, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. Řekl jim: "O čem to spolu rozmlouváte?" Oni zůstali stát plni zármutku. Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: "Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!" On se jich zeptal: "A co to bylo?" Oni mu odpověděli: "Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.