Kdo určuje naši hodnotu?

V našem Sboru kněze Ambrože platí, stejně jako v mnoha jiných sborech a kostelech, že jen málokdo si sedá do první lavice. Většinou si lidé i zde sedají na místa, která mají oblíbená. Přední lavice to tedy podle všeho není pro nikoho z vás…

Nicméně ono jistě platí Ježíšovo slovo z dnešního evangelia, že: "Tak budou poslední první a první poslední." (Mt 20, 16) Jistěže z pohledu Království nebeského není podstatné, kde přesně sedíme při bohoslužbách, anebo zda jsme přišli na dané setkání dnes mezi prvními, nebo jsme doputovali právě jako ti poslední. Může to být důležité pro nás, pro naši představu, co vše v daný den chceme stihnout, může to být přínosem pro náš klid, ale o tom Ježíš, až tak nehovoří. On nám přibližuje ani ne tak náš svět, jako Boží Království.

A Království nebeské je v Ježíšově podobenství obrazně představeno jako starostlivý hospodář, který osobně dozírá, aby na jeho vinici pracovali nájemní dělníci. Kupodivu nijak ten hospodář zvlášť nedozírá, co všechno se v daný den stihne, ale jde mu především o to, aby byli povoláni mnozí a mnozí. Kvalitu práce zřejmě v té evangelní metafoře kontroluje správce vinice, ale není to jisté, to odvedení práce, je spíš podle Ježíše, čímsi přirozeným, s čím se počítá a nejdůležitější je, aby bylo co nejvíce dělníků na vinici.

S těmi prvními, kteří mají nést horko a tíži dne, smluví hospodář jeden denár. V Orientu se na trhu běžně smlouvá, to jistě není překvapením, že hospodář a nájemní dělníci spolu komunikují, kolik za čas strávený na vinici mají k večeru obdržet. Slíbený denár byl také údajně tehdy velmi dobrou mzdou.

Překvapivé není ani to že s ostatními dělníky hospodář už ani nesmlouvá, ale slíbí jim pouze "spravedlivou mzdu". O mnohem víc překvapivé je, že povolá dělníky i na poslední hodinu a ze všeho nejvíce je překvapivé to, že všem vyplácí stejně tedy jeden denár.

Za chvíli společně prožijeme pobídku ke svátosti při Večeři Páně. Ve své podstatě obdržíme my všichni stejnou předzvěst hodu v Božím Království. Jistě, nebudeme mít přesně totéž, někdo bude mít hostii trochu víc nebo méně namočenou ve víně, nejde to zcela přesně rozměřit dokonale rovnostářsky. Navíc nakonec já symbolicky za nás za všechny za stolem Páně kalich dopíjím, ale to samozřejmě neznamená, že mám větší odměnu, myslím, že tomu všichni rozumíme.

Problémem církve ovšem stále zůstává to naše věčné hluboko lidské přeměřování a naše různé pocity domnělých zásluh, které jsou sice přirozené, ale které z pohledu Božího Království nepřináší nic podstatného. Jen nám lidem to přináší naše možné reptání a určitou životní nespokojenost.

Co zatím vším lidským přeměřováním a hodnocením je, to je víc než zřejmé. Náš pozemský svět je velmi nespravedlivý a je vystavěn na soutěži, kdo má ostřejší lokty, kdo má víc štěstí a je ve správné chvíli na správném místě, je první a vydělává obrovské peníze.

Kupříkladu Elon Musk je stejný ročník jako já, narodil se v roce 1971, ale jako údajně nejbohatší člověk na zemi vlastní majetek, který čítá snad bilión dolarů. To je pro mě a jistě pro nás pro všechny naprosto nepředstavitelná částka a trochu mi pomáhá obrazně představit si 1 dolar jako jednu vteřinu. Pokud má někdo 1 milion dolarů je to tolik vteřin kolik má takřka 12 dnů. Pokud má někdo 1 miliardu má, je to tolik vteřin, kolik má 31 let a pokud má někdo 1 bilion je to ve vteřinách 31 tisíc let, a to si nejde představit. Ten člověk má neskutečně velký majetek.

Docela jistě a snadno si ale vybavíme bezpočet dalších a dalších lidí, kteří jsou nejen bohatší než my, ale třeba také jsou mnohem silnější, zdravější, rychlejší a v mnoha směrech schopnější než my. Jaká je naše hodnota? Kdo nebo co určuje naši hodnotu – trh práce? Co všechno dnes dokážeme a pokud nám to zítra už nepůjde, budeme hodnotu ztrácet, nebo jsme hodnoceni podle zmíněných zásluh. V lidském světě to tak je, ale Boží království je naprosto jiné a tuto zvěst nám přináší evangelium, radostná, dobrá zpráva – že Bůh stojí o člověka, aby se účastnil práce na vinici a třeba i ve své poslední hodině, pochopil a přijal, že také on je povolán na vinici ke službě, která se vymyká veškerému pozemskému hodnocení a měřítkům.

Mnozí první budou poslední a poslední první. (Mt 19,30) Díky Bohu za to poselství, díky Pánu za pozvání také k dnešní práci na vinici. Amen

První čtení z Písma: Jonáš 3, 10-4, 5 ( +4, 6-11)

Bůh viděl, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. A neučinil tak. Jonáš se velice rozezlil a planul hněvem. Modlil se k Hospodinu a řekl: "Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal přednost útěku do Taršíše! Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem. Nyní, Hospodine, vezmi si prosím můj život. Lépe abych umřel, než abych žil." Hospodin se však otázal: "Je dobře, že tak planeš?" Jonáš totiž vyšel z města, usadil se na východ od něho a udělal si tam přístřešek. Seděl v jeho stínu, aby viděl, co se bude ve městě dít.

Druhé čtení z Písma: Filipským 1, 21-30

Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás. Proto pevně spoléhám, že zůstanu a budu se všemi vámi k vašemu prospěchu a k radosti vaší víry, abyste se mohli mnou ještě více chlubit v Kristu Ježíši, když k vám opět přijdu. Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych viděl, až přijdu, nebo nepřijdu-li, abych slyšel, že zakotveni v jednom Duchu vedete jednou myslí zápas ve víře v evangelium a v ničem se nestrachujete protivníků. Jim je to předzvěst zahynutí, vám však spasení, a to od Boha. Neboť vám je z milosti dáno netoliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět; vedete týž zápas, jaký jste u mne viděli a o jakém nyní slyšíte.

Evangelium: Matouš 20, 1-8 (+20, 9-16)

Ježíš řekl svým učedníkům: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, a řekl jim: "Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé." Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: "Co tu stojíte celý den nečinně?" Odpověděli mu: "Nikdo nás nenajal." On jim řekne: "Jděte i vy na mou vinici." Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: "Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!"