Láska, která míří za horizont našich dní

02.02.2025

Kdyby se v Ježíšově době sportovalo, tak jako dnes, a kdyby se hrál například fotbal, kopaná a Ježíš sám byl fotbalistou, pokud by přišel do Nazaretu a zapojil se do klubového dění své domoviny, jistě by mu zde nehrozilo "nebezpečí". Na domácí scéně se obvykle sportovcům povětšinou daří více, než když hrají jako hosté někde venku. Nejen protože domácí dané místo dobře znají, ale protože především jejich fanoušci, kterých je kolem domácího hřiště většina umí vytvořit atmosféru veliké podpory. Pokud se zápas podaří, ochozy jásají, a nakonec přijdou ovace a velká děkovačka. Někdy dokonce, i když domácí čestně prohrají se silným soupeřem, může i tak znít povzbudivé volání z ochozu pro příště: "Hoši, děkujeme!" Doma se zkrátka fotbalistům hraje lépe než venku.

Pro Ježíše příchod domů, však rozhodně nebyl ve výsledku něčím povzbudivým. V Janově evangeliu čteme jasnou výpověď: "Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali." (Jan 1,11) a v Matoušově a v Markově evangeliu je také popsáno, jak se Ježíš stal mezi lidmi, které znal od mala, "kamenem úrazu." Přinesl jim tvrdé pohoršení, ty dny mezi nimi přinesly skandál, aféru, kterou nebylo možné jen tak lehce přejít.

Lukášovo vyprávění, které jsme si společně dnes vyslechli, přináší předzvěst toho, co se bude později dít v Jeruzalémě. Tam se už Ježíš nezachrání, skončí na kříži – ne jako ten, kdo učinil nějaký zločin, ale jako ten, kdo provokoval a o kom mnozí a mnozí soudili, že se těžce rouhá a vede své následovatele na scestí.

Je víc než pravděpodobné, že když se časem nazaretští dozvěděli, co vše se s Ježíšem odehrálo na Golgotě, zvěst o Ježíšově smrti na kříži je jistě nenaplnila hrdou radostí, spíše vědomím toho, že se potvrdilo, co kdysi načali a že si Ježíš může za svou smrt sám… Dost možná i někomu vyvstala myšlenka, že jej už tenkrát, když byl u nich doma, měli nějak zastavit. Že jim jen tehdy chyběla správná odvaha a chuť vše rázně vyřešit tak, že by Ježíš nedělal Nazaretu ostudu.

To že Ježíše chtěli zahubit jeho blízcí je děsivým faktem, který ovšem nemůžeme vidět optikou naší domoviny a našeho času. Rozhodně bychom se neměli dívat na tehdejší Nazaretské z jakéhosi sportovního pohledu a cítit se jako vítězi nad nimi. Tedy těmi, kteří mají ty správné humanistické reflexe, kteří hru života vidí mnohem zdravěji a kteří nečiní tak děsivé fauly, neohrožují nikoho na životě a hrají prostě jinou, lepší ligu.

Nazaretští cítili tehdy za Ježíše velikou odpovědnost. To že jej chtěli sprovodit ze světa, byla obrana, kterou je zapotřebí vidět v širších souvislostech. Kdyby Ježíš vyrůstal v jiném městě, nebyl by totiž zřejmě výsledek o mnoho jiný.

Ani my rozhodně nejsme lepším týmem, než byli tehdejší lidé. Ostatně Ježíš přichází za námi také i dnes. Jistě, můžeme říci, že střed Evropy je za ta staletí jistým "domovem" Ježíše z Nazareta. V tom duchovním smyslu docela určitě. Je zde tolik kostelů, soch, křížů, prožívají se tu Vánoce, Velikonoce. Ježíš zde není cizincem, lidé s ním zde vyrůstají v kulturně duchovním prostředí, znají ho a odmítají… Ježíš totiž i dnes nechtěně provokuje a lidé jej od sebe odstrkují.

Tehdy v Nazaretu jeho spoluobčany cosi zarazilo. Že jej neshodili ze skály, nebyl zázrak... On jen prošel jejich středem a bral se dál. Také ani dnes nás nečeká nějaký zázrak, viditelné potvrzení, že Ježíš je Spasitel, Zachránce lidských duší.

Je jen na nás, sestry a bratři, zda když Ježíš prochází také i naším středem, zda zůstaneme, jen na povrchu našeho lidského hodnocení, nebo zda jej budeme následovat svým životem. Je na nás, zda se připojíme k lásce, která míří za horizont našich dnů. Je na nás, zda půjdeme za Kristem cestou našich životů. Amen

První čtení: Jeremjáš 1, 4-10

Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka." Nato jsem odpověděl: "Ach, Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec." Ale Hospodin mi řekl: "Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš. Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův." Hospodin vztáhl svou ruku a dotkl se mých úst. Pak mi Hospodin řekl: "Hle, vložil jsem ti do úst svá slova. Hleď, tímto dnem tě ustanovuji nad pronárody a nad královstvími, abys rozvracel a podvracel, abys ničil a bořil, stavěl a sázel."

Druhé čtení: 1. Korintským 13, 1-8 (+13, 9-13)

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.

Evangelium: Lukáš 4, 21-30

Ježíš k nim promluvil: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: "Což to není syn Josefův?" On jim odpověděl: "Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde, kde jsi doma." Řekl: "Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti. Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad. A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidonské. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman." Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem. Vstali, vyhnali ho z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů. On však prošel jejich středem a bral se dál.