Nejen chlebem živ je člověk

NEJEN CHLEBEM ŽIV JE ČLOVĚK. Toto poznání jasně vyslovil Ježíš během příběhu svého Pokušení na poušti a také kupříkladu Viktor Frankl, známý Vídeňský neurolog a psychiatr s neblahou zkušeností vězně tábora v Osvětimi. Viktor Frankl nabyl přesvědčení v těch hrozných podmínkách koncentračních táborů, že aby člověk přežil, potřebuje především najít smysl. Smysl daného života může být různý, někdo za ostnatými dráty potřeboval v sobě probouzet naději, že se setká svými blízkými, někdo si určil, že chce a musí přežít, aby vydal svědectví o těžko uvěřitelném běsnění nacistů, nebo se rozhodl pomstít. Ten daný smysl života byl různý a byl jako jiskra, která i v těch otřesných podmínkách věčného hladovění, žízně, zimy a fyzické námahy dávala světlo. Kdo ztratil a neměl pro sebe objevenou a drženou jiskru, jeho život velmi brzy pohasl.

Tou připomínkou na Viktora Frankla chci poukázat na to, jak je jistě pro člověka velmi důležité ptát se nejen, jak a kde získat potřeby pro své tělo, jak se nasytit, co jíst a pít, ale také je pro lidskou bytost velmi důležité sytit duši a ptát se po smyslu.

Jaký smysl má pro nás příběh dnešního evangelia? Jaký měla smysl hostina pro dvanáct apoštolů a jaký měla pro ten velký zástup čítající pět tisíc mužů plus ženy a dětí?

Pokud bychom se ptali pouze a jen na ten zástup, mohli bychom vše odbýt odpovědí, že to jistě byla příjemná chvíle. Obyčejný chléb a ryby sice nemohou být označeny jako královská hostina, ale jídla bylo dost a ještě zbylo. Všichni se mohli dosyta najíst po dlouhém dni, nemuseli nikam rychle odejít, aby si zajistili důležitou potřebu pro svá těla. Mohli se těšit z jídla, které je nic nestálo, které bylo darované. Mohli možná přirozeně doufat, že to tak bude i zítra.

Zajímavé však je, že evangelista Matouš vše ale líčí tak jako by zástup, vůbec netušil, že se stal nějaký zázrak. Nikdo se podle všeho ani příliš nedivil. Na jiných místech evangelium popisuje, že Ježíš nějakým jiným zázračným konáním způsobil údiv, ale v tomto případě to zřejmě prošlo bez většího povšimnutí zástupu. Smyslem hostiny bylo společné sdílení, radost a úleva.

A dost možná to byl pro Ježíše také i způsob, jak se se zástupem rozloučit. Ten údaj, že tam bylo pět tisíc mužů, poukazuje na to, ne že by bylo tak patriarchální vnímání společnosti, nepočítaly se děti a ženy se a braly čistě jako něco méněcenného. Ten číselný údaj "5 tisíc mužů" můžeme vnímat také jako vojenskou zprávu. Pokud by Ježíš byl revolucionář, mohl by tu sílu jistě využít, ale to nebylo smyslem jeho cesty, nějaká revoluce, státní převrat.

Ježíšovi rozhodně nešlo o nějakou senzaci, jeho cílem nebylo vyhnat římské okupanty a nastolit nějaké úžasné lidské království, jak mnozí doufali. Však také se podle všeho chtěl Ježíš po hostině spíše vytratit. Což ostatně jak píše evangelista Matouš, hned Ježíš vlastně učinil. Ježíšovi bylo těch shromážděných lidí líto a hostina byla podle všeho na rozloučenou s tímto velkým zástupem.

Učedníci předtím byli pravděpodobně uvedeni do velkých rozpaků. Jednak Ježíšově cestě, zdá se, příliš nerozuměli, a pak hlavně – když si od Ježíše konkrétně vyslechli výzvu "Dejte jim jíst vy."

Nutně si museli uvědomit, že jim těch pět chlebů a dvě ryby nebudou pro ten velký regiment možných branců a ještě k tomu bezpočet žen a dětí – ta malá porce, že jim nemůže stačit.

Do určité míry je to i naše situace, sestry a bratři. V tom spatřuji smysl tohoto vyprávění i pro nás. Ano i my si nutně uvědomujeme, že nemáme příliš co přesycené společnosti nabídnout. Naše finanční a fyzické možnosti jsou vždy nějak omezené. Také i nás je v církvi poměrně málo, ale těch lidí a potřeb je tolik, že se to ani nedá spočítat. Navíc ani my, zdá se, nejsme povoláni k nějaké revoluci, která by nastolila spravedlivý, krásný a pro všechny dobrý pozemský život.

Ano také i my můžeme přinést jen cosi málo, a je to možná jen cosi obyčejného, jako pět chlebů a dvě ryby. Ale ono není jen na nás, abychom hodnotili svou křesťanskou sílu a možnosti, jak pomáhat a čím vším smíme prospět svému okolí.

Smyslem toho příběhu je, abychom také i my odevzdávali ke společnému sdílení to, co máme a můžeme. Může to být třeba jen náš pouhý úsměv, který pokud předáme přes Boží lásku, může mít velký dosah. A to dokonce i bez toho, že by to zástup kolem nás vnímal, jako cosi zázračného. Jako Ježíšovi učedníci jsme povoláni, abychom při té hostině pomáhali. Amen

První čtení z Písma: Izajáš 55, 1-3

Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem! Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná.

Druhé čtení z Písma: Římanům 9, 1-5

Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém, že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím. Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky.

Evangelium: Matouš 14, 13-21

Ježíš odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním. Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné. Když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: "Toto místo je pusté a je už pozdní hodina. Propusť zástupy, ať jdou do vesnic koupit si jídlo." Ale Ježíš jim řekl: "Nemusejí odcházet, dejte vy jim jíst!" Oni odpověděli: "Máme tu jen pět chlebů a dvě ryby." On však řekl: "Přineste je sem!" Poručil, aby se zástupy rozsadily po trávě. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům. I jedli všichni a nasytili se; a sebrali nalámaných chlebů, které zbyly, dvanáct plných košů. A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.