Nejsme ustrašené stádečko

02.04.2023

Rád bych se s vámi podělil o jednu zkušenost. V pondělí jsem byl požádán o slovo a modlitbu na jedné dobročinné akci v Praze. Na podobném setkání na stejném místě jsem byl před třemi lety a byla to velmi úžasná chvíle. Tehdy, když jsem se dostal ke slovu, ozval se za mnou klavír, u kterého seděl Ondřej Brzobohatý. Podbarvoval moje slovo svou ústřední melodií z filmu Anděl Páně, a pro mě a myslím si že i pro posluchače, to bylo skvělé. Letos ale bylo vše trochu jinak – blížila se už půlnoc, někteří lidé byli už značně "unavení" a trochu i nepozorní, nebylo to nijak nepříjemné, bylo to jiné… Proč o tom mluvím?

Uvědomil jsem si, jak je při těchto akcích podstatné a důležité správné načasování, jak jsou velmi zásadní spolupracovníci, kteří dotvářejí tu správnou atmosféru dobrého happeningu. Člověk sám nemůže vždy skočit do rozjetého vlaku, zaujmout všechny a něco dobrého předat, i kdyby si to nastokrát přál.

Ježíšův vjezd do Jeruzaléma, byl po této stránce velmi úspěšný, zdá se. Načasování jeho příjezdu bylo výtečné a Ježíšovi spolupracovníci zvládli vše doslova na jedničku. Ten příjezd můžeme vnímat jako "úspěch".

Tedy my už máme svou představu, jak to vše probíhalo, a popravdě řečeno, nemuselo to být zas až tak slavné, jak se nám může třeba i zdát.

Už to vypůjčení oslátka a oslice míváme tendenci vnímat jako malý zázrak. Může se nám i zdát, jako by Ježíš viděl do vesnice před sebou, prorockým zrakem vnímal přivázanou oslici a možná si říkáme – měl v sobě i kouzlo, kterak pouhým jeho vzkazem majitelé zvířat je ihned propůjčili. Evangelium tu ovšem nic až tak zázračného netvrdí, nezvýrazňuje něco mimořádného. Vypůjčení oslice a oslátka, třeba i mohlo být domluveno předem, není to zkrátka až tolik podstatné. Podobně ani není důležité, zda Ježíš jel na oslátku a oslice šla před nimi, nebo jel na oslici a oslátko cupitalo za ním, anebo zda platí třetí možnost, kterak Ježíšovo improvizované sedlo bylo zavěšeno mezi těmito dvěma zvířaty, jak nás také může při čtení textu napadnout.

Jisté však je, že zástup, který Ježíše doprovázel, byl nadšený a početný tak, že dokázal vzbudit rozruch. Popravdě však ale vůbec nevíme, kolik bylo lidí v tom zástupu. Bylo tam dvanáct učedníků a jistě i další, kteří kladli pláště a mávali ratolestmi. Nenechme se ale zmást, sestry a bratři, rozhodně to pozitivní nadšení nesdílela většina lidí v Jeruzalémě. Je víc než pravděpodobné, že ten nadšený zástup netvořili ti samí lidé, kteří už za pár hodin na otázku Piláta: "Co s Ježíšem?" křičeli své rozhořčené "ukřižovat!"

Zřejmě ani nedošlo k nějaké veliké proměně lidí z nadšeného davu v dav nenávisti. To daleko spíše byl ten nadšený zástup kolem Ježíše časem umlčen a doslova převálcován početnější a mocnější většinou. Lidé v Jeruzalémě podle všeho chtěli mít svůj klid. Význačné duchovní a světské autority se jasně vyhranily proti tomu údajnému proroku Ježíšovi z Nazareta kdesi v Galileji. Ten nadšený zástup kolem Ježíše se časem proměnil v ustrašené stádečko. Někteří sice měli tajně i zbraně, ale Ježíš bojovat mečem nechtěl. Jeho království, jak říkal, nebylo z tohoto světa. Neprojevil se ani výrazným zázračným činem v Jeruzalémě, a tak ten nadšený zástup, ona menšina ztratila svou vnitřní sílu a takřka všichni Ježíše ve strachu, zmatku a nejistotě opustili. Byla to prohra…

My, sestry a bratři, z pohledu světa jsme malé společenství, máme se rádi, což je pro nás důležité a těšíme se na Velikonoce trochu jinak než velký svět.

Netěšíme se z vítězství velkého davu, vnímáme, že mnozí a mnozí kolem nás jsou různě unavení, nepozorní a nemůžeme se tomu divit. Lidé světa se vždy raději baví, raději se přidávají k většině, hledají sílu a drží se pozemského vítěze. My však důvěřujeme Kristovu vítězství, které zatím není vidět. Věříme, že jednou v ten správný čas náš Král přijde. Jsme jeho spolupracovníci, kteří se těší blízkosti jeho Ducha, a tak i ztrácí mnohé obavy, rozpaky a cítí radost. Díky Bohu za to. Amen

První čtení z Písma: Izajáš 50, 4-7

Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci. Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět. Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním. Panovník Hospodin je moje pomoc, proto nemohu být potupen, proto tvář svou nastavuji, jako kdyby byla z křemene, a vím, že nebudu zahanben.

Druhé čtení z Písma: Filipským 2, 5-11

Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

Evangelium: Matouš 21, 1-11

Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: »Pán je potřebuje. « A ten člověk je hned pošle." To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: "Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu." Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: "Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!" Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: "Kdo to je?" Zástupy odpovídaly: "To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji."